Obr

Popis setkání a boje s obrem tak, jak ho podle vyprávění zaznamenal Kris, vrchní písař Radka z Boktoru
Družina v čele s Donaldem se hnala temnou nocí a deštěm jako opravdová bouře. Koně nešetřili, hnala je vpřed starost o přítelkyni, jakási temná předtucha, která jim napovídala, že sebemenší zdržení jí může být osudné. Ulice byly liduprázdné, v tomhle počasí se jen tu a tam v temných loubích krčili žebráci a lidé, kterým je anonymita stínů příjemnější. Ti však nijak nebránili té zběsilé jízdě a oni si jich stěží všimli. První zdržení představovala až vysoká městská brána, která už byla zavřená na noc. Ale autoritativní tón Donaldova hlasu stráž přesvědčil o tom, že ji mají otevřít, a několik stříbrňáků je přimělo, aby tak učinili co nejrychleji. A pak už pobízeli koně k trysku po blátivé cestě pryč od města, k lesu, který přes mlžnou clonu deště spíš jen tušili někde před sebou. Koně měli dobré, silné a skvěle vycvičené, takže se v sedle udrželi i horší jezdci. Konečně se před nimi objevil první strom a vzápětí na to měli po pravé ruce les. Jakmile Donald spatřil vysoký obrys dubu u pomníku sv. Johana, zdvihl ruku a začal přitahovat koni uzdu. Jenže vzápětí na to přehlušil šumění deště a dusot kopyt hlasitý výkřik. Byl to vysoký hlas a v jeho volání o pomoc zněl opravdový strach. Eldryn! Znovu pobídli koně a plnou rychlostí vjeli do zatáčky k dubu.