Mahar

odešel a za chviličku už do místnosti vmanévroval Lucius, velký chlap, který pomáhal v kuchyni. Na těžkém podnosu přinášel spoustu horkého, dobře propečeného masa a doma dělaného chleba. Ta vůně mi okamžitě připomněla, že jsem oběd vynechal a spokojil se s pouhou malou svačinou, takže jsem nelenil a chopil se jedné z vidliček. Kató si už přehazoval jeden horký kousek masa z ruky do ruky, nadával a pokoušel se ho ve vzduchu pofoukat. I Janek se k nám připojil, zřejmě se nikde na jídlo nestavili.
Když si vedle mě sedal, vzpomněl jsem si zase na Elldryn, které to místo obvykle patřilo. Ráno bylo krásně, sluníčko svítilo a na obloze nebyl ani mráček. Ta nespoutaná barbarka už to mezi vysokými zdmi Vysočiny nemohla vydržet, takže se s nerozlučným Stoupou sebrali a vypravili se někam ven. Musel jsem dodělat výtah o magii čarodějů, který po mě chtěl Abrak a oni šli tedy sami. Po obědě se najednou obloha zatáhla a dalo se do drobného, vytrvalého deště, tak protivného, když se před ním člověk nemohl nikam schovat. Vzpomínal jsem na ní, jak se asi promáčená trmácí někde lesem a maličko jsem doufal, že dostane rozum a na noc se vrátí domů.