"Donald se vrátil,"

mihlo se mi hlavou. S jeho příjezdem je vždycky spojen ruch a vzrušení, je to vpravdě studnice informací a dobře s ním povídá. Líbí se mi jeho nenásilný, pohodový přístup k životu a to, jak se s ním umí porvat. S Abrakem se dobře doplňují a od obou se mám čemu učit. Jenom jsem zadoufal, že se tentokrát zdrží Donald déle. Docela by se mi zamlouvalo protáhnout si tělo zkroucené neustálým vysedáváním u nekonečné řady knih a shrbené nad psacím pultíkem!
Donald je mistr v boji na meče, jakého jsem zatím neviděl a soudě dle poznámek sloužících je jeden z nejlepších šermířů v Cimuře. On sám na své umění moc pyšný není, říká, že bez Abrakovy magie by ho sejmul každej lapka, ale usmívá se při tom. A rád učí to, co umí, ostatní. Tedy když má čas.
Zamířil jsem automaticky do zimního salónku v prvním patře, ve velkém krbu tam teď neustále hoří oheň živený dobře proschlými poleny voňavého dřeva, takže je tam velmi příjemně. Stěny jsou obložené kožešinami obrovských vlků, kanců a medvědů, tesáky tam cení nádherně vycpaná hlava rysa a mladého zlovlka. Kůže jsou i na dřevěné podlaze, aby od nohou netáhlo. Opravdu hezký pokoj.
Koná se tu každá větší schůzka naší družiny, sloužící tu udržují velmi dobře zásobený bar (stolek mezi okny, plný lahví a křišťálových karaf) a Donald tu má své vlastní křeslo s ohmatanými opěrkami a napůl vypelichaným přehozem, kterého se nechce vzdát ani za nic.