Kató byl z toho hned celý pryč, viděl jsem, jak si měří vysokou postavu Donalda a představuje si ten meč a obra, co ho drží. Oči mu svítily a mě bylo jasné, že v duchu děkuje bohům za to, že ho Donald nezabil a přenechal ho jemu. Musel jsem se pousmát, ale úsměv mě hned přešel, když jsem si uvědomil, co to vlastně znamená, že Donald před někým utekl. Před někým, kdo ohrožuje celé město! A Elldryn je venku sama! Stoupa je sice možná bušmen, jak o sobě teď s oblibou prohlašuje, ale je to pořád skřet a nenechá se zbůhdarma zabít, ani kvůli svojí Princezně ne! A i kdyby nechal - co by oba zmohli tam, kde Donald neuspěl?
Začal jsem mít o ní opravdový strach, a tak jsem se Donalda hned zeptal: "A kde jsi ho potkal, kde tě napadl? Někde u města?"
Donald zvedl hlavu, podíval se na mě, pak na Janka vedle mě a pomalu se rozhlédl po místnosti a s pozdviženým obočím se zeptal: "Kdepak je to děvče?"
Kdokoliv jiný by si za takové oslovení Elldryn ode mne vysloužil zuřivý pohled a možná i ostré slovo, ale Donald to neříkal posměšně, její zdatnost v boji si ověřil už i na vlastní kůži a bral ji jako každého z nás, sobě rovného. Nicméně nikdy taky nezapomínal, že je to dívka a hezká dívka, a občas jí to dával nepokrytě najevo. Zjevně se mu líbilo, jak s ní jeho přímočaré lichotky cvičí. Popravdě řečeno se moc nezamlouvaly ani mě, ale toho on si nevšímal. V tuto chvíli jsem však vůbec nedbal o to, jak jí říká.
Donald se ohlédl ke krbu a pokračoval: "Ani ten křivonohej záprtek tu neni!" Podíval se zpátky na mě, polkl poslední sousto a se starostlivým zamračením se mě zeptal: "Kde jsou? Venku?"
Dokázal jsi jenom přikývnout a on se pomalu v křesle zaklonil a nevědomky si levou rukou promnul bolavou paži. "Jel jsem po silnici od Skyru a tam, kde se stáčí kolem dubu sv. Jahona, těsně předtím, než jsou vidět hradby Cimury, na mě vyběh. Jel jsem sám, nevim, co na mě viděl, jako boháč přece nevypadám, ne?" Podíval se na vás a nechápavě zavrtěl hlavou. "Schovával se v lesíku naproti dubu, nechápu jak je možný, že jsem si ho nevšiml - asi už jsem chtěl bejt doma, a takhle blízko jsem teda žádný potíže nečekal!" Znovu zavrtěl hlavou a ostře se na mě zadíval: "Kam přesně šli? Kdy?"