Pomalu,

s těžkým srdcem, jsem mu opakoval, co mi ráno netrpělivě říkala Elldryn: "Šli nahoru na sever, ale v lese se chtěli stočit na západ a obejít celé město kolem dokola, říkala mi, že to zabere tak dva, tři dny, ať si prej nedělám starosti a nehledám jí, že neví, kde bude." Odmlčel jsem se, stiskl pevně zuby k sobě a v duchu se proklel, že jsem neposlechl to nutkání jít s nimi a na ten výtah pro Abraka se nevykašlal. Měl jsem jít s ní!
Teprve Donaldovo jemné odkašlání mi připomnělo, že chtěl vědět ještě něco. Honem jsem pokračoval: "Vyrazili dneska ráno, hodinu po svítání." Donald se na chvilku zamyslel a pak řekl: "Touhle dobou už by tedy mohli být za silnicí na Garu. Jak je znám, tak jim tohle počasí nijak nevadí, určitě jdou dál. Silnice od Skyru je odtamtud blízko, dělá oblouk, aby se vyhnula Zeleným kopcům. Zhruba hodinu cesty.
S úzkostí jsem se na něj díval a jeho vývody mě děsily, ale on nedával najevo žádnou starost, stále přemýšlel. Pak se na mě s nadějí podíval: "Můžeš říct Abrakovi, aby se po ní podíval? Myslím, že by jí moh dokázat najít!" Nerad, ale musel jsem ho zklamat: "Abrak teď něco vyrábí, říkal, že ho za žádnou cenu nemám do zítřka do oběda rušit." Když jsem si představil, jak by se tvářil, kdyby jsem ho opravdu vyrušil a zmařil celou jeho práci, tak mi ten nápad moc dobrý nepřipadal. Dělal na něčem velmi usilovně už čtyři dny, dnem i nocí, skoro nejedl a spal ve své laboratoři. Několikrát mě upozorňoval, že proces výroby magických předmětů je velmi náročný na koncentraci a moc kouzelníka a jakékoliv pochybení nebo přerušení tvorby znamená ztrátu vzácných surovin a komponentů a také sil a moci tvůrce. Zklamaně jsem proto potřásl hlavou a řekl: "Budeme se muset obejít bez něho." Donald si povzdychl, přikývl (napadlo mě, že to zřejmě nebylo poprvé, kdy se musel z podobného důvodu obejít bez jeho pomoci) a potom rozhodně vstal a rukou si přetřel tvář, jako by se tím mohl zbavit únavy. Podíval se na Radka a ten souhlasně kývnul.