A teď jste byli konečně venku

a okamžitě měli pocit, že zase můžete žít. Stoupa se jako obvykle jen pohledem dovolil a na tvé pokývnutí se svým typickým klouzavým, neslyšným poklusem rozeběhl do nejbližšího křoví. Dokázal si najít skrýš snad i za kamínkem ležícím na cestě, zvlášť teď, když mu v tom nějakou nepochopitelnou magií pomáhal ten krásný hřejivý plášť, který dostal od Abraka. Jakmile vlezl do křoví, ztratil se ti z očí, splynul s jeho temnou zelení, jako by nikdy nebyl. Věděla jsi však, že je nablízku a jeho malým bystrým očím a velikým chlupatým uším unikne máloco. Byl to příjemný pocit, pocit bezpečí, na který sis zvykla už dávno. Po té nucené přestávce v Radkově domě však byl jistým způsobem nový a ty sis ho malou chvilku plnými doušky vychutnávala.
Potom poryv větru rozkýval větve stromů nad tvou hlavou a ty ses ihned soustředila na své okolí. S navyklou obezřetností jsi se rozhlédla na všechny strany a pak se bez zbytečného hluku pustila po cestě. Nepospíchala jsi, věděla jsi, že Stoupa není tak rychlý, zvlášť, když se skrývá. A měli jste spoustu času a žádný pevný plán.
Po chvilce jsi narazila na stezku, která na cestu ústila a bez váhání ses po ní pustila. Vedla na východ - měla jsi v úmyslu obejít velkým obloukem Cimuru kolem dokola, lesem. Chtěla ses podívat, jestli nenarazíte na nějaké stopy, které by potvrdily poplašné zprávy kolující po městě. Ohlásila jsi přátelům, že se venku zdržíte den nebo dva, podle toho, jak to vyjde. Denethor měl jako obvykle starosti, viděla jsi, jak v něm zápasí touha jít s tebou s touhou pochytit co nejvíc od dobře naladěného Abraka, který si ho teď vzal pořádně do parády a cpal mu do hlavy tolik vědomostí, že se ti z toho až hlava točila. Je to sice milý kluk, ale na tuhle výpravu jsi ho s sebou nechtěla - neuměl se pohybovat v lese zdaleka tak dobře, jako ty se Stoupou, i když to nebyl špatný bojovník. Ale tys přece nehodlala bojovat, šli jste na průzkum. A při něm by svou ochotnou dychtivostí pomoci a zavděčit se spíš překážel.