Bloumala potom po pokoji,

neschopná vydržet i tu chviličku na jednom místě. Už jsem dojídal, když najednou promluvila: "Janek se s ní teďko pořád hádá." Překvapeně jsem se na ní podíval, ale ona hned sklopila zrak a sedla si na mojí truhlu, nohama začala komíhat ve vzduchu. Dívala se na svoje dlaně, které žmoulala v klíně a pokračovala: "Já myslím, že chce, aby odtud odešel, s ní!"
Nedalo mi to, abych se trochu jízlivě nezeptal: "A jakpak to víš? Jan si o tom s tebou povídal?" Samozřejmě jsem tomu nevěřil! Když se nesvěřil ani mně, tak by určitě běžel za nějakou služtičkou! Ale ona se ani nezačervenala, když zvedla hlavu a podívala se na mě těma svýma velkýma, hnědýma očima, a odpověděla s odzbrojující upřímností: "Ne. Všechno jim nosím a oni se teď už na mě neohlížejí, dohadují se i přede mnou. A něco zaslechnu i za dveřma, když čekám, jestli můžu dovnitř."
Zamyslel jsem se nad tím a náhle mi Janovo chování dávalo smysl. Ano, mohla to být pravda! Jestli jí miloval, tak o tom musel přemýšlet, o odchodu od všech, které znal a měl rád. Ale jak by se živili? Jan by jí jistě nenechal, aby si vydělávala stejným způsobem jako dřív! Ne. Vždyť i Káťa to teď říkala, že se hádají. Takže Jan nikam jít nechce. Když jsem o tom přesvědčil sám sebe, pověděl jsem to i Kátě: "Jan nikam nepůjde, ani kvůli ní."
Lehce přikývla a poprvé se maličko zarděla. Moc jí to slušelo, když upejpavě přikývla: "Já vím. Před chvílí jí řek, že je stejná jako všechny ženský. Možná nejkrásnější, co kdy viděl, ale pořád myslí jako kuchtička!" Krásně se usmála a dodala: "Naštval jí tím. Ječela na něj jako opravdová děvka! Jenže on jí přerušil, klidně jí řek, že tohle nebude poslouchat a odešel. Málem mě zarazil dveřma do zdi, jak rychle je otevřel." Šibalsky na mě mrkla a pokračovala: "Udělala jsem hned pukrle a omlouvala se mu, ale on mě snad ani neviděl. Myslím, že šel za panem Radkem."