Radek

Radka spatřili hned. Stál uprostřed nádvoří, obklopen kupci a předáky, z té skupiny neustále někdo vybíhal a přibíhal k ní. A k tomu se Radek spolu se všemi okolo sebe neustále pomalu přesunovali z místa na místo, aby každého pobídl k většímu úsilí.
Když viděli, jak je tu plno, sesedli z koní a chtěli je odvést někam stranou. To už si jich ale všiml Radek a hned na ně radostně zamával, na celý dvůr zahalekal:" No konečně! Opravdu rád vás vidím! Koně dejte k Fialovýmu hroznu a pak přijďte sem." Měl sice levou ruku zavázanou a napadal na pravou nohu, ale jinak to byl pořád on, plný energie a chuti do díla.
Noc ve městě
Atmosféra v Cimuře byla od úspěšného přepadení zlodějů Knih stale napjatější a ponuřejší. Nic nepomáhaly modlitby všech knězů ve městě, ani zostření nočních hlídek. Děly se podivné věci a množily se případy násilí a vražd. Proto nakonec i Družinu patriarcha požádal o pomoc. Měli jít v noci ven do města, dívat se a naslouchat, na vlastni kůži procítit to, co každou noc nabírá na síle.
Šel s nimi i Janek, poslední dobou čím dal zasmušilejší, utahaný a nevyspalý - každou noc je vzhůru, už nedokáže pořádně ani zamhouřit oka a ve dne spí po chvilkách, vůbec si neodpočine. Nevím, co ho žene, ale zdá se, ze to má sílu...