Jaryk

se ihned rozesmál a odpověděl: "Ne dík. Takhle navečer dávám přednost spíš teplé náruči a pivu než boji s obrem!" Se zaujetím pak sledoval, jak se členové družiny loučí s onou ženou, děkují jí za pomoc a nasedají na své koně. Teprve když už pomalu vyráželi, se jich halasně zeptal: "Moh bych jet s váma? Nechce se mi přelejzat hradby v takovým počasí a v noci by mě tam určitě jen tak nepustili. To vás se na nic jistě vyptávat nebudou!" Rozeběh se vedle koní, ani nečekal na odpověď. Nechtěli jste koně hnát, takže vám stačil a protože se nikomu zjevně nechtělo ho odhánět, tak nakonec spolu s vámi bránou prošel. Jakmile jste byli z dohledu stráží, tak zvolnil do kroku, zamával vám a hlasitě poděkoval. Jediný kdo si ho všiml a pozdrav mu řádně opětoval, byl Donald, který ho pohledem vyprovázel dokud klidnou chůzí nezahnul za roh. Byli jste promočení a unavení z té hnusné cesty a podivného boje, trpaslík měl ještě pořádné šrámy, stejně jako Donald a Eldryn, takže jste pospíchali jak jen to šlo, abyste se propletli temnými uličkami Cimury až k Vysočině, kde vás čekalo řábrdné jídlo a vyhřátá postel, stejně jako spousta vypravování.
Přepad Vysočiny