Než vzbudili ostatní,

vytí ustalo. A chvíli potom k jejich srubu přiběhl Jaryk! Byl celý zadýchaný a trochu vyděšený, že prý ho vlci vyslídili venku a on před nimi utíká. Budilo to podezření, to jak často na něj najednou naráželi a že se tu potuluje v noci, ale nikdo ho nechtěl vyhnat ven, do tmy. A když se po chvíli objevili i samotní vlci, byli rádi! Neboť to byli obrovské líté bestie neznající strach a jak se v následujícím boji ukázalo, Jaryk byl neobyčejně zručný a silný válečník, pobil jich nejvíce ze všech.
Sotva je pobili a zbytek zahnali, chtěli se vydat ven, měli strach o Janka. Ale ten už se právě sám vracel...
Druhý den drobně pršelo, ale do Kiltonu dorazili pohodlným tempem už bez dalších příhod; jen cestou narazili na podivné stopy nějaké větši skupiny tvorů, humanoidů. Ale ti se vesnici vyhnuli velikým obloukem.