neznámý

"Já?" opáčil bleskově neznámý a bez známek strachu čelil jeho pohledu. Opět se pousmál a hned pokračoval: "Jmenuji se Jaryk. A jestli se ptáte, mladej pane, jestli vám budu sloužit - tak rovnou odpovídám, že klidně! Jestli mě dokážete zaplatit, jsem jenom váš!" Nato smeknul svůj klobouček a dvorně se mu uklonil. Janek se v odpověď jenom ušklíbl a řekl: "Šašky nepotřebuji. Zatím!" Zdálo se, že tím ho pustil z hlavy. Otočil se ke svému koni a chystal se na něj nasednout, když ho zarazil Jarykův hlas: "No, umím i něco víc, než jen nacházet koně pánům, co se na nich neumějí v boji udržet!" Teď už nebylo v jeho hlase a postoji ani stopy po předchozím veselí. Hlavu držel zpříma, stál pevně rozkročený a ruce měl pokrčené, připravené bleskově hmátnout po jílci meče.
Janek se na něj znovu podíval, pak nevěřícně zavrtěl hlavou a najednou to byl zase on. Rozpustile se na něj usmál, vyšvihl se do sedla a řekl: "Ty teda vážně toužíš po boji! Jestli chceš, zavolám ti Krylla zpátky, určitě byste si rozuměli!"