obr

Mezitím Beldor odtáhl Donalda z dosahu bojujících a Prďa si k němu hned klekl aby zjistil, jak vážné je jeho zranění. Překvapilo ho, když viděl, že se na něj dívá a je při vědomí. Byl však zraněn tak těžce, že se mohl jen stěží hýbat. Hobit se tedy soustředil a prose svého boha o pomoc a sílu, dotkl se ho svou maličkou, citlivou dlaní. Přes tělo Donalda se převalilo jemné, sotva postřehnutelné světlo a ihned se soustředilo kolem jeho nejhorší rány, té na stehně. Ihned přestala krvácet a jak se v ní více soustředilo to světlo, její okraje se začaly stahovat k sobě. Když záře zmizela, byla už vidět místo rány až na kost jen bledá kůže se strašlivou jizvou. Donaldova bolestí stažená tvář se poněkud uvolnila a on si s úlevou oddechl. "Dobrá práce, maličký. Díky. A teď mi pomoz vstát!"