Janek

A pak místo aby do něj znovu zkusil udeřit, Janek pronesl kovově znějícím hlasem: "Jsi dobrý bojovník! Byla by tě škoda. Proč bojuješ proti mně, místo abys stanul po mém boku, všemi uctíván a obáván?" Zatímco mluvil, Janek si v gestu pohrdavé ignorance nebezpečí jeho meče založil ruce na prsou. Obrovi zlostí zaplály oči a chvíli to vypadalo, že se na Janka vrhne. Na všechny ostatní zjevně zapomněl. Ale Kató i Stoupa se báli využít výhody takto získané; teď se však obávali snad více Janka nežli obra.
A obr se díval Jankovi do očí. A čím déle se díval, tím znatelněji ochabovala jeho zuřivost a vůle dál bojovat. Meč jako by sám klesal k zemi, až nakonec se špičkou zabořil do bláta cesty. Obr se celý nahrbil a najednou se zdálo, že už si zdaleka není tak jistý sám sebou. Opřel se o svůj meč oběma rukama a hlasem sotva slyšitelným po jeho předchozím řevu a burácení řekl: "Co mi ty můžeš nabídnout? Kdo jsi? Vůbec tě neznám!"