Donald

A pak už se musel Donald znovu krýt, na hlavu se mu snášela čepel obrova meče s takovou rychlostí a silou, že se všem zdálo, že toto bude poslední chvilka Donaldova života. I on zřejmě pochopil, že tento úder zastavit nedokáže, neztratil však nervy a rychle jako sama myšlenka se vrhnul dozadu a dolů k zemi, pryč z dosahu padající čepele. Málem se mu to podařilo. Místo aby ho meč rozsekl vejpůl, přejela mu jen jeho špička po hrudníku od pravého ramene až k pasu, nechávajíc po sobě ošklivou, dlouhou ránu, která však nebyla nikterak hluboká. I tak však bylo zřejmé, že Donald má dost. Ležel v bahně cesty a vůbec se nehýbal, ačkoli oba své meče dál pevně svíral v rukou. V šálivém světle pochodní a neustávajícím dešti nebylo vůbec jisté, jestli ještě dýchá.