Provedení:

V této etapě se trpaslíci dostanou do města. Z nouze je možné navštívit i větší ves, některé z vymyšlených námětů se tam ale budou hůře realizovat.
Jde o tři úkoly:
1) Upéci bramborové placky.
2) Najít dráp draka Šmaka.
3) Najít vousáče, který by se dal dobrovolně vyfotografovat s dřevěným trpaslíkem.
První úkol - v hospodě, v místním konzumu, v zemědělském družstvu zapějí, pěkně od plic tři sloky Pochodu. Odměnou je jim půl hrnce syrových brambor, vajíčko, trochu mouky, sůl. Zbývá někoho přesvědčit, že právě jeho kuchyň je jedině vhodná k přípravě lahodné krmě. Potraviny si musí členové rodů odpracovat vhodnou činností - ať již prací, nebo sehráním scénky, zpěvem apod. Byť bylo jídlo chutné, po dohrání celé etapy trpaslíkům opatříme řádný oběd.
Druhý úkol musíme napřed připravit. Je-li v místě muzeum s lidmi příznivě nakloněnými nadsázce a mystifikaci, je vyhráno. Kravský roh přizdobený červenou barvou, adjustovaný na dřevěném soklu s popiskou "dráp draka Šmaka", se lehce stane součástí muzejních sbírek. Nezapomeňte na inventární číslo! Z nouze se pokuste přemluvit někoho z obecního úřadu či křepkého staříka - pamětníka.
Zbývá poslední úloha. V táboře rody pomocí sekyrek, paliček a dlát stvoří figuru trpaslíka. Může být z měkkého dřeva, špalku o průměru asi 25 až 30 centimetrů, výška zhruba půl metru. Zmíněné ruční práce jsou zadány mimo herní čas. Minimální doba, za kterou je možno přetvořit dřevinu v trpaslíka, je den perné práce. Raději ale počítejte s delším úsilím. Omalován je temperou či jinou barvou. Temperu nutno přelakovat. Těžké trpaslíky je pak nutné nějak dopravit do městečka. Rody mají za úkol přesvědčit co nejvíce vousáčů, aby se dali vyfotografovat, s čapkou na hlavě, u trpaslíka. Okolo stojí zbytek rodu, zkrátka klasické skupinové foto. Již vyfocený jedinec je pro ostatní rody nepoužitelný. Stanovíme časový limit jedné hodiny. Není-li reálné, aby každý rod vytesal svůj idol, stvořte alespoň jednoho. Družiny se u něj budou střídat.

DESÁTÁ ETAPA: JEZERNÍ MĚSTO

Legenda:
Po několika kilometrech vyvěrala podzemní řeka na povrch. Její hbitý proud zanedlouho odnesl nedávné vězně z dosahu elfů. Po několika hodinách plavby trpaslíci přistáli. Rozmáčeni, nastydlí a zmrzlí, ale na svobodě. Ihned rozdělali oheň, usušili šaty a sestavili vor, který je měl dostat ještě dáI z dosahu lesního království. Řeka stále mohutněla a po dvou dnech se vlévala do obrovského jezera. Konec putování byl na dohled. Lidé z Jezerního města nebohé trpaslíky naložili do člunů a odvezli do svého sídla. Radní byli mužové nedůvěřiví, schlíplé zevnějšky trpaslíků na ně nedělaly žádný dojem. Trosečníci, aby alespoň na chvíli zapomněli na hlad, začali zpívat starou trpaličí píseň - Pochod padlých trpaslíků. V některých posluchačích se hnulo svědomí. Za kratičkou dobu se zde navršila spousta jídla. Ale ouha, kde uvařit, kde ukuchtit? Chvíli trvalo, než se našel dobrodinec, který by jim nabídl pohostinství svého příbytku. U něj trpaslíci napekli svůj tradiční pokrm - bramborové placky. Nedalo se to nazvat hostinou, ale hlad byl utišen. Na radnici jim ukázali relikvii - Šmakův dráp, řkouce, že mu jej uťali v boji. Pravda byla taková, že Šmak si dráp zlomil, když se dobýval do sklepení, plného dobrých lidi. Když se domorodci dozvěděli, že si trpaslíci jdou pro svůj poklad nevypukli v žádný jásot. Jen nedráždit Šmaka! On vlastně ani není tak zlý, jak se říká. (Pokud mu ovšem Iid pravidelně platí příspěvky ve formě jinochů a panen.) Radní byli tvrdě proti podobné výpravě. Něco takového se nesmí podporovat! Trpaslíci začali hledat spojence, který by je odsud nenápadně vyvedl. Vymysleli si lest. Bombur vyřezal, za zvědavého přihlížení všech měšťanů, velkou dřevěnou sochu trpaslíka. Pak rozhlásili, že tomu z místních, který se bude vytvořenému ideálu nejvíc podobat, dají podíl na své kořisti z pokladu. Na rynek se nahrnuly davy lidi. Byli lační odměny. Jen jediný, stařík s flétnou, postával opodál. Jeho oči, skryté pod šedivou kápí, pobaveně sledovaly, jak se zástup měštěninů táhne k dřevěné soše. Jen vousatí měli jakous takous šanci. Trpaslíci každému zájemci navlékli špičatou trpasličí čepici. Vzápětí však odmítavě zavrtěli hlavou a pokynuli dalšímu. Hobit, nikým nepozorován, přistoupil ke staříkovi. Nenápadný pohyb flétnou naznačil směr. Na to trpaslíci čekali. Nechali starostu, aby se pokusil najít vyvoleného občana, a rychle se vytratili z davu.

Provedení:

Etapa je určena pro krásný, slunný letní den. Je-li pěkné parno, vyvolá plnění tohoto úkolu nefalšované nadšení. Nejvhodnější je asi doba po obědním klidu. Není zase tak těžké připravit si před táborem asi 10 vodotěsných barelů. Mohou mít různý objem, už dvacetilitrový spolehlivě trpaslíka unese. Ideální jsou nevratné obaly od sirupových koncentrátů nebo klasické bílé padesátilitrové konve, hojně užívané vodáky. Prchající trpaslíci jsou v určený čas vypuštěni do proudu a mají se v co nejkratším čase dopravit do cíle. Ten je vzdálen asi tři sta až čtyři sta metrů. V cíli je měřen čas posledního. Neplavci musí mít, pochopitelně, vesty. Pozor, i zdánlivě krátká trasa může být pro menší děti náročná. Starší plavci morálně i fyzicky podporují mladší členy. Chceme-li získat efektní záběry pro oko fotoaparátu či kamery, můžeme vypsat zvláštní prémii pro Jezdce na soudku. Vysvětlíme, že bude vyplacena tomu, kdo se po dobu deseti vteřin udrží obkročmo na sudu. U prázdných sudů, zcela poslušných fyzikálních zákonů, se není třeba obávat, že bychom odměnu museli vyplatit. Než to plavci zjistí, získáme mnoho zajímavých záběrů. Nedejte se však přemluvit, plavba uvnitř soudku, byť velikého, je rizikem, které bychom neměli podstoupit! Na břehu je situace jiná. Velký sud mohou trpaslíci použít jako dopravní prostředek, mimo děj etapy. Slalom mezi několika brankami je mocným zážitkem. Také v tomto případě na sud nešroubujte víko, koulenému trpaslíkovi ani tak nebude nejlíp od žaludku.

Hodnocení:
Pořadí výprav bude určeno podle času, který výprava potřebovala na dopravu do cíle. Pokud by i jediný z trpaslíků vzdal, je jeho skupina poslední.

DEVÁTÁ ETAPA: OSVOBOZENÉ SUDY

Legenda:
Zajatým trpaslíkům byla vyhrazena podzemní kobka, do které nepronikal ani paprsek denního světla. Nemohli si stěžovat, že by byli trápeni hladem nebo žízní. Stráže měly však zakázáno s nimi mluvit a bylo jasné, že hned tak propuštěni nebudou. Proto nezbylo, než čekat na příležitost, jak si ke svobodě pomoci sami. Jednoho dne se zdálo, že se taková příležitost naskytla.
Elfové chystali podzimní slavnost a v nastalém zmatku špatně zamkli dveře cely. Trpaslíci neváhali. Vínem unavenou stráž tiše obešli a horečně hledali cestu k úniku. Tu si všimli, že na břehu podzemní řeky jsou prázdné sudy, připravené k transportu. Jednou za rok z nich elfové sestavili vor a ten pak splavili do Jezerního města. Teď - nebo nikdy! Každý trpaslík se chytil jednoho sudu a ostatní jej strčili do proudu ponorné řeky. Dostanou se ven? Každý se snažil vyčnívat nad hladinu co nejméně. Dalo se čekat, že si jich někdo z elfů všimne, a o tom, že elfové jsou dobří lučištníci, neměli trpaslíci nejmenších pochyb. Uniknou?

Provedení:

V přehledném, vzrostlém lese vyberte poměrně rovný terén. Z kmenů by neměly čnít ostré větve. Prostor vyčistěte od klestí. Zde vyznačte prostor pro hru. Kruh o průměru asi padesát metrů vymezte provázkem uvázaným mezi stromy. Během etapy nesmí nikdo z hráčů kruh opustit. Uvnitř vystavte elfí království, opět provázkem s fáborky. Do jeho nitra povede několik vstupů. Budou široké asi dva metry. Odchyt trpaslíků může začít. Trpaslíci mají vzdorovat přepadu elfího lidu co nejdéle. Cílem elfů, představovaných konkurenčním rodem, naopak je odvléci všechny své protivníky do středu království. Napadení se brání zejména útěkem. Jsou-li již chyceni, mohou se vytrhnout, nesmějí si však navzájem pomáhat, ani být suroví, kopat, kousat, škrabat ... Trpaslík jednou již odnesený do sídla se nesmí vrátit. Bojů je více, každý rod si zkusí roli elfů. Zápolí tedy vždy pouze dva rody. Ostatní jsou vně velkého kruhu a dohlížejí na regulérnost bojů.
Elfové se během zápasu odliší od trpaslíků tím, že odloží své čepičky. Mečíky odloží všichni. Pokud bude herní areál příliš malý, budou trpaslíci odchyceni rychle a příliš si nezahrají.

Hodnocení:
Měří se čas, který je nutný k pochytání a odvlečení celého trpasličího rodu. Stopky se zastaví ve chvíli, kdy je poslední trpaslík zavlečen do říše lesních elfů.

OSMÁ ETAPA: V ŘÍŠI KRÁLE LESNÍCH ELFŮ

Legenda:
Utrmácení trpaslíci již dlouho procházeli divokým krajem, královstvím lesních elfů. Zpovzdálí je sledovaly pozorné oči lesních tvorů a elfích zvědů. Jak se blížili ke středu říše, uvědomovali si i trpaslíci, že se kolem nich stahuje jakýsi neviditelný kruh. Poslední kapkou do plného poháru elfí trpělivosti bylo narušení jejich slavnosti. Postup trpaslíků byl váhavý, pomalý, zmatený.
Zbraně byly stále v pohotovosti, ale všem bylo jasné, že v případě boje je pramalá naděje na vítězství. A ke střetnutí skutečně došlo. Nastražená past sklapla. Záseky ze stromů uzavřely cestu vpřed. Trpaslíci byli bleskově uchopeni množstvím rukou ze všech stran. Nebyl ani čas sáhnout po zbraních. Během několika minut byli pochytáni a svázáni jako balíky a odneseni do podzemních komnat elfího sídla.

Masky:

Vzhledem k noční hodině si nemusíme dělat velké starosti s převleky. Strach má velké oči. Postačí, aby si elfové vzali ke svým plášťům s kapucí černé škrabošky na oči. Dá se také použít černé líčidlo. O síti byla zmínka v textu. Na dvacet trpaslíků je potřeba tří až čtyř dvojic pavouků. Musí to být fyzicky zdatní pavouci. Pokud se vám nepodařilo přivést trpaslíky z míry Zlobří etapou, máte tuto šanci nyní!

Hodnocení:
Vítězí nejméně prořídlý rod. Pokud se vyskytnou jedinci, kteří se ani nepokusili získat piškot, jsou přiřazeni k padlým neboť beztak zemřeli hladem.

Provedení:

Etapa je vhodná pro večerní hodiny. Po působivém boji se Zlobry jsme v této kapitole raději ubrali na dramatičnosti. Zážitek z prvého setkání s nadpřirozenými bytostmi byl příliš silný a děti se bály v noci na záchod. Ovšem ani tak jsme nabízenou hřivnu bohatého děje nezakopali. Děti byli převezeny pramicí na druhý břeh (odříznutá ústupová cesta) a měly se coby zoufale hladoví trpaslíci pokoušet o získání jídla z elfího hodokvasu. U čtyř podnosů s kulatými piškoty svítily lampy - elfí ohně. Louka byla velice rozlehlá, a tak jsme si mohli dovolit umístit "hostiny" od sebe asi čtyřicet metrů. Hladem sužovaní trpaslíci měli být původně skutečně bez večeře. Prožitek by byl nepochybně autentický. Ovšem pak by nikdo z nich nebyl schopen dodržet pravidlo hry - odebrat při každém nájezdu na oheň z podnosu pouze jeden piškotek. Pud sebezáchovy by nepochybně velel vzít co nejvíc. Mezi pobíhajícími hladovci se hbitě proplétaly stíny lovících pavouků. Tedy: zpočátku hbitě. Po deseti minutách hry jsme poznali, že na noční lovy trpaslíků je volejbalová síť neprakticky těžká. Postačila by hamaka nebo několik spletených provázků, či část vyřazené rybářské sítě. I tak si všichni přišli na své. Hladi se probili k hostinám nic nedbaje na potem zbrocené pavouky. Útoky nestvůr byly stále malátnější. Proto, mohu-li radit: trpaslíci ať mají jen jeden život! Ti lapení jsou pavouky odváděni na okraj louky, tam vyčkají na výsledek boje. Ten může ukončit jeden z elfů představující v tu chvíli Hobita. S modře rozsvíceným mečíkem zažene vděčné pavouky z dohledu. Pak jsou spočítány ztráty.