Provedení:

Etapa je vhodná pro večerní hodiny. Po působivém boji se Zlobry jsme v této kapitole raději ubrali na dramatičnosti. Zážitek z prvého setkání s nadpřirozenými bytostmi byl příliš silný a děti se bály v noci na záchod. Ovšem ani tak jsme nabízenou hřivnu bohatého děje nezakopali. Děti byli převezeny pramicí na druhý břeh (odříznutá ústupová cesta) a měly se coby zoufale hladoví trpaslíci pokoušet o získání jídla z elfího hodokvasu. U čtyř podnosů s kulatými piškoty svítily lampy - elfí ohně. Louka byla velice rozlehlá, a tak jsme si mohli dovolit umístit "hostiny" od sebe asi čtyřicet metrů. Hladem sužovaní trpaslíci měli být původně skutečně bez večeře. Prožitek by byl nepochybně autentický. Ovšem pak by nikdo z nich nebyl schopen dodržet pravidlo hry - odebrat při každém nájezdu na oheň z podnosu pouze jeden piškotek. Pud sebezáchovy by nepochybně velel vzít co nejvíc. Mezi pobíhajícími hladovci se hbitě proplétaly stíny lovících pavouků. Tedy: zpočátku hbitě. Po deseti minutách hry jsme poznali, že na noční lovy trpaslíků je volejbalová síť neprakticky těžká. Postačila by hamaka nebo několik spletených provázků, či část vyřazené rybářské sítě. I tak si všichni přišli na své. Hladi se probili k hostinám nic nedbaje na potem zbrocené pavouky. Útoky nestvůr byly stále malátnější. Proto, mohu-li radit: trpaslíci ať mají jen jeden život! Ti lapení jsou pavouky odváděni na okraj louky, tam vyčkají na výsledek boje. Ten může ukončit jeden z elfů představující v tu chvíli Hobita. S modře rozsvíceným mečíkem zažene vděčné pavouky z dohledu. Pak jsou spočítány ztráty.