DESÁTÁ ETAPA: JEZERNÍ MĚSTO

Legenda:
Po několika kilometrech vyvěrala podzemní řeka na povrch. Její hbitý proud zanedlouho odnesl nedávné vězně z dosahu elfů. Po několika hodinách plavby trpaslíci přistáli. Rozmáčeni, nastydlí a zmrzlí, ale na svobodě. Ihned rozdělali oheň, usušili šaty a sestavili vor, který je měl dostat ještě dáI z dosahu lesního království. Řeka stále mohutněla a po dvou dnech se vlévala do obrovského jezera. Konec putování byl na dohled. Lidé z Jezerního města nebohé trpaslíky naložili do člunů a odvezli do svého sídla. Radní byli mužové nedůvěřiví, schlíplé zevnějšky trpaslíků na ně nedělaly žádný dojem. Trosečníci, aby alespoň na chvíli zapomněli na hlad, začali zpívat starou trpaličí píseň - Pochod padlých trpaslíků. V některých posluchačích se hnulo svědomí. Za kratičkou dobu se zde navršila spousta jídla. Ale ouha, kde uvařit, kde ukuchtit? Chvíli trvalo, než se našel dobrodinec, který by jim nabídl pohostinství svého příbytku. U něj trpaslíci napekli svůj tradiční pokrm - bramborové placky. Nedalo se to nazvat hostinou, ale hlad byl utišen. Na radnici jim ukázali relikvii - Šmakův dráp, řkouce, že mu jej uťali v boji. Pravda byla taková, že Šmak si dráp zlomil, když se dobýval do sklepení, plného dobrých lidi. Když se domorodci dozvěděli, že si trpaslíci jdou pro svůj poklad nevypukli v žádný jásot. Jen nedráždit Šmaka! On vlastně ani není tak zlý, jak se říká. (Pokud mu ovšem Iid pravidelně platí příspěvky ve formě jinochů a panen.) Radní byli tvrdě proti podobné výpravě. Něco takového se nesmí podporovat! Trpaslíci začali hledat spojence, který by je odsud nenápadně vyvedl. Vymysleli si lest. Bombur vyřezal, za zvědavého přihlížení všech měšťanů, velkou dřevěnou sochu trpaslíka. Pak rozhlásili, že tomu z místních, který se bude vytvořenému ideálu nejvíc podobat, dají podíl na své kořisti z pokladu. Na rynek se nahrnuly davy lidi. Byli lační odměny. Jen jediný, stařík s flétnou, postával opodál. Jeho oči, skryté pod šedivou kápí, pobaveně sledovaly, jak se zástup měštěninů táhne k dřevěné soše. Jen vousatí měli jakous takous šanci. Trpaslíci každému zájemci navlékli špičatou trpasličí čepici. Vzápětí však odmítavě zavrtěli hlavou a pokynuli dalšímu. Hobit, nikým nepozorován, přistoupil ke staříkovi. Nenápadný pohyb flétnou naznačil směr. Na to trpaslíci čekali. Nechali starostu, aby se pokusil najít vyvoleného občana, a rychle se vytratili z davu.