SKOPOVÁ PEČENĚ

Bilbo vyskočil, natáhl si župan a pospíchal do jídelny. Neviděl tam nikoho, ale všechno svědčilo o velké a kvapné snídani. Byl tam strašný nepořádek a v kuchyni hromady neumytého nádobí. Zdálo se, že trpaslíci vytahali skoro každý hrnec a rendlík, který hobit měl. Špinavé nádobí svou zoufalou skutečností přinutilo Bilba uvěřit, že včerejší noční společnost nebyla výplodem jeho zlých snů, jak tak trochu doufal. Vlastně se mu koneckonců ulevilo, když si pomyslel, že odešli bez něho a ani se neobtěžovali budit ho ("ale ani slušně poděkovat," pomyslel si), a přece jen se nemohl ubránit jistému pocitu zklamání. Ten pocit ho překvapil.
"Nebuď blázen, Bilbo Pytlíku!" napomenul sám sebe. "Ve tvém věku myslet na draky a na všechny ty pomotané nesmysly!" A tak se opásal zástěrou, rozdělal oheň, ohřál vodu a umyl nádobí. Potom sí dal pěknou malou snídani v kuchyni, než se jal uklízet v jídelně.
Zatím už svítilo sluníčko, domovní dveře byly otevřené a vpouštěly dovnitř teplý jarní vánek. Bilbo si začal hlasitě pohvizdovat a zapomínat na uplynulou noc. Abychom řekli pravdu, právě zasedal v jídelně k pěkné malé přesnídávce u otevřeného okna, když vešel dovnitř Gandalf.
"Brachu drahá," oslovil Bilba, "kdypak se už konečně objevíte? Tomuhle říkáte časně vyrazit? Vy si tady klidně snídáte, nebo jak tomu říkáte, a je už půl jedenácté! Nechali vám tady vzkaz, protože nemohli čekat."
"Jaký vzkaz?" zarazil se chudák pan Pytlík všecek popletený.
"Páni sloni!" ulevil si Gandalf. "Vy dnes ráno nejste vůbec ve své kůži - ještě jste ani neoprášil krbovou římsu!"