Často jsem si lámal hlavu, jak se mému otci a dědovi podařilo uniknout. Ted' chápu, že museli znát nějaký tajný boční vchod, o kterém věděli jen oni sami. Ale zřejmě pořídili tuhle mapu, a já bych teď rád věděl, jak sejí zmocnil Gandalf, a proč se nedostala do rukou mně, oprávněnému dědici."
"Nijakjsem se jí ‚nezmocnil'," odpověděl čaroděj, "a!e dostal jsem ji. Jak víte, vašeho děda Throra zabil v morijských dolech skřet Azog -"
"Kletbu na jeho jméno, to vím," přisvědčil Thorin.
"A váš otec Thrain se někam ztratil jednadvacátého dubna, minulý čtvrtek to bylo právě sto let, a vy jste ho od té doby nikdy neviděl -"
"Pravda, pravda," přitakal Thorin.
"Tak tedy váš otec mi tuhle mapu svěřil, abych ji odevzdal vám, a jestli jsem si pro to zvolil svůj vlastní čas a způsob, sotva mi to můžete mít za zlé, když uvážíte, sjakými potížemi jsem vás vůbec našel. Váš otec si už nepamatoval ani své vlastní jméno, když mi tuhle listinu dával, a nikdy mi neřekl, jak se jmenujete vy; takže si celkem myslím, že bych spíš zasloužil pochvalu a poděkování. Tady ji máte!" podal mapu Thorinovi.
"Tomu nerozumím," zavrtěl hlavou Thorin a Bilbo už měl na jazyku totéž. Takovéhle vysvětlení nic nevysvětlovalo.
"Váš děd," pokračoval čaroděj pomalu a ponuře, "dal mapu do úschovy svému synovi, než se vydal do morijských dolů. Vás otec se po smrti vašeho děda vypravil s mapou zkusit své štěstí, zažil spoustu krajně nepříjemných dobrodružství, ale do blízkosti Hory se nikdy nedostal. Nevím, jak se tam octl, ale našel jsem ho jako vězné v kobkách Černého mága."
"Co jste tam prosím vás dělal?" zeptal se Thorin se zachvěním a všichni trpaslíci se otřásli hrůzou.
"Na to se mně ani neptejte. Po něčem jsem pátral, jako obvykle, a bylo to zatraceně nebezpečné pátrání. Dokonce i já, Gandalf, jsem jen taktak unikl. Snažil jsem se vašeho otce zachránit, ale už bylo pozdě. Blouznil úplně beze smyslů a skoro na všechno zapomněl, až na tu mapu a na ten klíč."
"Už dávno jsme si to vyřídili se skřety v Morii," poznamenal Thorin. "Teď si musíme vzít na mušku Černého mága."
"Nemluvte nesmysly! To je nepřítel, který se naprosto vymyká síle všech trpaslíků dohromady, i kdyby se dali znovu sehnat ze všech čtyř úhlů světa. Vás otec si nepřál nic jiného, než aby jeho syn uviděl tuhle mapu a využil toho klíče. Drak a Hora jsou pro vás úkoly ažaž!"
"Slyšte, slyšte!" ozval se Bilbo a náhodou to řekl nahlas.
"Co máme slyšet?" obrátili se všichni náhle k němu a jeho to tak zmátlo, že odpověděl: "Poslyšte, co vám chci povědět!"
"A copak to je?" ptali se jeden přes druhého.
"Inu, řekl bych, že byste se měli vypravit na východ a poradně se tam rozhlédnout. Koneckonců tam vede ten boční vchod a i draci nejspíš musí někdy spát. Když zůstanete sedět na prahu dost dlouho, jistě vás tam něco napadne. A potom, abyste věděli, zdá se mi, že na jednu noc jsme mluvili už dost dlouho, jestli mí dobře rozumíte. Co byste říkali posteli, abyste ráno brzy vyrazili, a vůbec? Dám vám dobrou snídani, než se vydáte na cestu."
"Chcete snad říct, než se vydáme na cestu?" namítl Thorin. "Nejste snad lupič vy? A není sedění na prahu vaše práce, a to ani nemluvím o tom, jak se tím vchodem dostaneme dovnitř? Ale souhlasím s tou postelí a snídaní. Já bych chtěl před cestou šest vajec se šunkou; ne naměkko, ale smažená, a pozor, ať je nerozmícháte!"
Když si i všichni ostatní objednali snídani, a ani nepoprosili (což Bilba náramně dopálilo), všichni se zvedli. Hobit pro ně pro všechny musel najít místo a nastěhovat je do všech svých hostinských pokojů a ustlat jim na křeslech a na pohovkách, než je všechny uložil a mohl si lehnout do své vlastní postýlky, pořádně unavený a vůbec ne šťastný. O jedné věci se pevně rozhodl: že se nebude obtěžoval s časným vstáváním a s vařením té zatracené snídaně pro kdekoho druhého. Bralovsky duch z něho vyprchával a už si vůbec nebyl tak jistý, že se ráno vypraví na nějakou cestu.
Když už ležel v posteli, slyšel Thorlna, jak si v sousední parádní ložnici pořád pobroukává:

Dřív nežli vzejde světlo dne,
přes horstvo. jež se v mlze pne,
jdem do hlubin, kde vládne stín,
pro svoje zlato ztracené.

Bilbo usnul s těmihle slovy v uších a způsobilo mu to velice nepříjemné sny. Když se probudil, byl už dávno bílý den.