Byla už půlnoc,

vedro a dusno k nesnesení, bojovníci v těžké zbroji se potili, přezky a opasky řezaly do kůže, ruce byly celé odřené od neustálého kontrolování zbraní a nervy napnuté do krajnosti. Neboť každým pórem cítili přítomnost čehosi, něčeho zlého, co se chystá k útoku. Ale kdy a kde? A opět zahlédli černočernou kočku, sedící na zdi, jak si beze spěchu olizuje tlapku a přitom je upřeně pozoruje.
Právě procházeli Východní čtvrtí, chmurně proslulým Stínovem. Ta kočka je už znervózňovala natolik, že se jí Imhotep chystal chytit, když náhle Stoupa přiběhl zepředu a vzrušeně hlásil, že zaslechl nějaký dušený výkřik nebo snad chropot z vedlejší uličky!