"Zdá se, že ví o mých zásobách zrovna tak dobře jako já sám!" pomyslel si pan Pytlík, který z toho byl úplné perplex a začal si klást otázku, jestli se mu nějaké ohavné dobrodružství nevloudilo přímo do domu. Než naložil na velké podnosy všechny ty láhve a mísy a vidličky a nože a sklenice a talíře a lžíce, byl z toho celý do červena rozpálený a dopálený.
"Hrom aby do těch zatracených trpaslíků!" ulevil si nahlas. "Proč mi nepřijdou pomoct?" A ejhle! V kuchyňských dveřích stál Balin s Dvalinem a za nimi Fili a Kili, a než by řekl švec, už si to odšupačili s podnosy a se dvěma malými stolky do obývacího pokoje a znovu všechno prostřeli.
Gandalf seděl v čele společnosti se třinácti trpaslíky kolem dokola a Bilbo se krčil na šamrličce u krbu, oždiboval suchar (chuť k jídlu ho docela přešla) a snažil se tvářit, jako by všechno bylo docela normální a vůbec nic nezavánělo dobrodružstvím. Trpaslici jedli a jedli a mluvili a mluvili a čas utíkal. Nakonec odstrčili židle od stolu a Bilbo vykročil, aby sklidil talíře a sklenice.
"Předpokládám, že všichni zůstanete na večeři?" nadhodil tím nejzdvořilejším, ale nenaléhavým tónem.