"Co pro vás mohu udělat, páni trpaslíci?" zeptal se.
"Kili k vašim službám!" řekl jeden. "A Fili!" dodal druhý a oba s rozmachem smekli modré kapuce a poklonili se.
"K vašim službám a k službám vaší rodiny!" odpověděl Bilbo, který si tentokrát připomněl své dobré způsoby.
"Dvalin a Balin jsou už tady, jak vidím," poznamenal Kili. "No, pojďme dál do houfu!"
"Do houfu!" pomyslel si pan Pytlík. "To slovo se mí nelíbí. Opravdu se musím na chvilku posadit, sebrat se a napít." Sotva si jednou lokl - v koutku, zatímco čtyři trpaslíci se usadili kolem stolu a dali se do řeči o dolování, o zlatě, o potížích se skřety, o loupežném řádění draků a o spoustě dalších věcí, kterým hobit nerozuměl a ani jim rozumět nechtěl, poněvadž až příliš zaváněly dobrodružstvím - když cinglingicink, zvonek se rozhlaholil znovu, jako by nějaký malý hobití uličník pokoušel utrhnout jeho rukojeť.
"Někdo je u dveří!" prohlásil a zděšené zamrkal.
"Aspoň čtyři, podle toho zvonění," poznamenal Fili. "Ostatně jsme je zdálky zahlédli přicházet za námi."
Chudák malý hobit se posadil v předsíni, sevřel si hlavu do dlaní a uvažoval, co se to vlastně stalo a co se ještě stane, jestli všichni zůstanou na večeři. Pak zvonek zařinčel ještě hlasitěji než dosud, a on se musel rozběhnout k domovním dveřím. Přece jenom nebyli čtyři - bylo jich PĚT. Další trpaslík dorazil, zatímco pan Pytlík uvažoval v předsíni. Sotva otočil knoflíkem kliky, už byli všichni uvnitř, klaněli se a jeden po druhém prohlašoval "k vašim službám". Dori, Nori, Ori, Oin a Gloin se jmenovali, a brzy visely na věšácích dvě purpurové kapuce, jedna šedivá, jedna hnědá a jedna bílá, a trpaslíci mašírovali se širokýma rukama zastrčenýma za zlaté a stříbrné opasky, aby se přidali k ostatním. Už jich byl celý houf, bezmála tlačenice. Někteří se dožadovali světlého piva, jiní ležáku a jeden kávy, a všichni volali po koláčcích, takže hobit měl hezkou chvíli plné ruce práce.
Na plotýnce v krbu už stál veliký hrnec kávy, po makových koláčích se jen zaprášilo a trpaslíci se právě pouštěli do mísy vdolečků mazaných máslem, když se ozvalo - hlasité zabušení. Ne zazvonění, ale tvrdé ratata na hobitovy krásné zelené dveře. Někdo do nich mlátil holí!