POKRAČOVÁNÍ DRUHÉ ETAPY: ZÍSKÁNÍ KOUZELNÝCH MEČŮ

Nyní bude řeč o kouzelných mečích. K nim se Ize dostat jedině s pomocí Zlobřích kamenů. Ty jsou sice již v táboře, nelze je však použít, dokud jsou na nesprávném místě. Jak si s nimi máte poradit, to se dočtete dál.

Legenda:
Získané kameny mají moc prozradit polohu skrýše Zlobrů. Stačí maličkost - přenést je postupně do stejného tvaru, z prvního kolíku na poslední. Pak vám bude k dispozici klíč od zlobřího pokladu. Nejdříve ale musíte získat klíč od zlobří skrýše. Je ukryt pod těmito hromadami kamenů. Vašim úkolem bude co nejrychlejší přemístění hracích kamenů z prvního kolíku na třetí, poslední. Není to ale tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. Pořadí barev i velikosti musí být stejné jako na prvním kolíku.
Další zásadou je nebrat nikdy více než jeden kámen, nosit je musíte vždy po jednom. Není také možno klást větší kuláč na menší. Pokud zjistíte, že jste někde udělali chybu, nic se neděje, stejným postupem vrátíte kameny až do polohy, o které se domníváte, že je dobrá. O to, aby nikdo nepodváděl, budou dbát Elfové. Každý z Elfů hlídá čas jednoho rodu, měří mu čas a ohlásí, když je úkol splněn. Trpaslíci se v přenášení kamenů střídají v pravidelném pořadí, po minutě.

Hodnocení:

Pokud se rodu podařilo uzmout všech sedm kamenů, nebo již skončil limit, vrací se do tábora. Spočítáme kameny, měříme čas, za který byly získány. V případě rovnosti může o celkovém pořadí ve II. etapě rozhodnout právě výsledek této prvé části.

Provedení:
Před zahájením etapy je nutno vybrat vhodný prostor budoucího střetnutí se Zlobry. My našli ideální terén: starou zalesněnou výsypku bývalého lomu na břidlici. Temeno výšiny bylo takřka rovné, po obvodu i po úbočích rostl borový les. Trpasličí výprava přicházela odspodu, proto do posledního okamžiku nemohla spatřit čekající Zlobry. I když nebudete mít k dispozici podobný terénní tvar, vyberte alespoň mýtinu zřetelně oddělenou od okolního lesa.
Zlobři by měli být viděni až z bezprostřední blízkosti. Jejich úkolem je hlídat kameny před ukradením. Pokud se trpaslíka dotknou, je zneškodněn a dalšímu boji může jen přihlížet.
Každý rod bojuje sám za sebe a je v jeho zájmu, aby po návratu do tábora konkurenční rody neinformoval. Zlobři jsou tři. Zhmotníme je pomocí velkých krabic od lednic nebo mrazících boxů. To si ovšem děti při jejich spatření nemají čas uvědomit, zejména pokud se po nich nestvůry sápou.
Jak z obrázku, tak z reality jistě poznáte, že ten, kdo bude uvnitř obra, je znevýhodněn omezeným rozhledem a celkovou nemotorností převleku. Bylo pro nás dospělé nečekané, že i poměrně velké děti jevily respekt ke krabicoidním monstrům. Dva nejmladší bojovníci kvapně dezertovali a do konce střetnutí se již nevrátili. Kuláče mohou nařezat a obarvit trpaslíci. Jejich význam ve hře jim ovšem předem neprozraďte.
Po hřeje nutné Zlobry někam do konce tábora pečlivě uschovat, mimo akční rádius trpaslíků. Předejde se tak záchvatům pozdního hrdinství bázlivějších válečníků. Současně bude celou dobu působit nejistota, zda náhodou zkamenělé postavy ještě někdy neobživnou.

ZLOBŘÍ KAMENY

Přípravy k ní patří k nejpracnějším. Konečný efekt je však v případě jejího plného úspěchu tak značný, že je lépe nelitovat vynaložené námahy. V této kapitole se trpaslíci utkají s obry - Zlobry. Příprava má dvě stejně důležité části: výrobu rekvizit a výběr vhodného herního terénu.

Legenda:
Malý průvod trpaslíků provázený Hobitem po dlouhém putování známými krajinami dorazil do podhůří Mlžných hor. Ty nemají právě dobrou pověst, vždyť je to už dávno, kdy byly ještě zcela bezpečné a neobývali je podivní a draví tvorové, jako jsou Skřeti, Vrrci a Zlobři. Ti poslední jsou vlastně obři s velmi mizerným charakterem a skutky, jméno dokonale vystihuje jejich povahu. Zlobři nejsou zvlášť chytří, spíše naopak, zato využívají své velké síly, a tak proti nim pomůže pouze lest. Pokud se podaří uzmout jim kouzelné kameny, které hlídají, bude zlomeno jejich kouzlo a zkamení. Koho se naopak Zlobři dotknou, rovněž zkamení. Ale pozor, je sedm druhů kamenů. Liší se velikosti i barvou. Od každého druhu je třeba donést jen jediné kolo. Každá výprava má tedy získat sedm různých kamenů.
Říká se také, že komu se podaří přemoci obry Zlobry, získá klíč od jejich skrýše. Zlobři za Iéta své neblahé činnosti nastřádali mnohé cenné poklady a také prý kouzelné meče Glamdring a Orkrist. (Vrahomlat a Skřetodrv).

Provedení:

Do ohněm ozářeného týpí budou, již za šera, přicházet po jednom či po dvou trpaslíci. Když vstoupí do stanu, ukloní se Hobitovi a představí se: "Trpaslík Jirka, k vašim službám!" Hobit odpovídá:
"Bilbo Pytlík, k vašim!". Pak se návštěvník mlčky posadí a uschová knoflík darovaný Hobitem. Když se dostaví všichni trpaslíci a na závěr i Elfové a Gandalf, osloví Hobit přítomné výše uvedeným proslovem či jemu podobným. Vypukne hostina. Gandalf pak několika větami načrtne vyhlídky na získání pokladu, může pohovořit i o budoucích protivnících: Skřetech, Vrrcích, Zlobrech a jiných stvůrách. Elfové nabízejí mnoho, mnoho koláčků, aby i největší hladovci byli nasyceni. Výroba koláčků je tajně svěřena maminkám a jsou (ty koláčky, pochopitelně) přivezeny zároveň s dětmi. S plným žaludkem se lépe naslouchá i velmi, velmi dlouhým ságám.
Informace jsou značně obecné, strázně a protivenství lze pouze naznačit, aby nebyly předčasně prozrazeny děje příštích etap. Nakonec Gandalf předá Hobitovi mapu kraje, ve kterém se celý děj odehrává. Je ručně kreslená, s mnoha runovými nápisy. Mapu překreslete podle předlohy. z knihy. České popisky nahraďte runami. Je ovšem třeba poněkud zpřeházet význam znaků. Trpaslíci, kteří si přece jen přečetli knihu, by jinak byli proti ostatním ve výhodě.
Vyprávění ve stanu by mělo být co nejpůsobivější. Na závěr večera Gandalf, Hobit i Elfové zazpívají "Pochod padlých trpaslíků". Je dobré, když se text naučí nazpaměť. Vyhnou se tak namáhavému a potupnému šilhání do papíru. Stejně tiše jako přišli, se trpaslíci rozcházejí do svých. nor, brlohů a doupat.

PRVNÍ A ÚVODNÍ ETAPA: HOBITOVA HOSTINA

Legenda (vypráví Hobit):
Slovutní trpaslici, váženi hosté,
byli jste pozváni na večeři a přátelskou debatu o zajímavých věcech, které se vás bezpochyby budou dotýkat. Náš přítel Gandalf si právě vás vybral na dlouhou a nebezpečnou cestu za ztraceným pokladem. Nejprve mi dovolte zopakovat to, co je jistě mnohým z vás známo, jen tak pro pořádek.
Před dávnými věky byla Středozem kvetoucí krajinou. Všeho byI dostatek, lidé žili v míru nejen mezi sebou, ale i s Elfy, trpaslíky a malými Hobity. Mocný a zIý Čaroděj Sauron stále častěji vysílal své špehy, aby získal informace o způsobu, jak i zde nastolit své panství. Nakonec se mu to, i když ne úplně všude, podařilo. Za pomoci zrady, rozkolu a nesvárů dobyl hlavní město trpaslíků, proslulou Morii. Jen malé části statečných obránců se podařilo uprchnout tajnou chodbou. Na místě zanechali mnoho vzácných pokladů a skvostů, i bájný drahokam Arcikam. Od té doby potomci trpasličího plémě zapomněli na kdys bohatou a velkou říši a jen nemnozí si pamatovali pověsti, které se o časech zašlé slávy vyprávěly. Také zde, v Kopci pod Hůrkou, se ságy minulé doby považovaly za sice zajímavá, ale nikterak pravděpodobná vyprávění vhodná pro dlouhé zimní večery. To vše byla pravda do doby, než nás navštívil Gandalf a nabídl vám společenství, jehož cílem je dobýt zpět ztracené bohatství a možná i slávu. Cesta nebude snadná, jak za chvíli dosvědčí i Gandalf, proto raději půjde několik samostatných výprav, aby naděje na úspěch byla větší.

KROJE A PŘEVLEKY

Trpaslíci: Mají pláštíky s kapucí z lehkých bavlněných látek nelomených, sytých barev, červené, modré, zelené a žluté. Pod pláštíky v létě postačí nosit pouze spodní prádlo. Na hlavě se dobře vyjímají čepičky ušité z téhož materiálu jako pláště. Neměly by mít stejnou barvu jako hábity, jinak jsou povoleny jakékoliv barevné kombinace. Pláště přepásejte širokým opaskem s mohutnou sponou. Opasek může být buď z kůže nebo koženky. Na opasku se pohupuje malá kapsička, ušitá ze zbytků téže látky jako pláštíky nebo čepičky. K symbolické osobní obraně slouží malý dřevěný mečík.
Gandalf Šedý: Má dlouhý plášť, barva odpovídá jménu. K němu opasek. Gandalf může, ale nemusí mít špičatou čepici. V klíčových scénách nočních etap se ohání svítícím mečem nebo mečíkem. Na trhu jsou výrobky s čepelí z plexiskla. V rukojeti je skryta žárovička živená bateriemi a malé filtry, které způsobí, že přítomnost Skřetů je signalizována modravým svitem čepele.
Meč je používán pouze za tmy, trpaslíkům do rukou nepatří.
Hobitův šat je v knize popisován jako pestrý. Těžko Ize najít někoho s tak srstnatými chodidly, jaká jsou uváděna v knize. Proto jsme neměli výčitky, když osobnost zdobilo roucho sešité z útržků semišové kůže a hlavu pokrývala černá sametová čepička.
Elfové jsou vybaveni šedým pláštěm světlejšího odstínu než má Gandalf, ozbrojeni jsou mečíky. Pokud jsou v průběhu hry nuceni představovat škaredé Skřety, stáhnou si do čela kapuce a nalíčí si obličej bílou šminkou. Není jim vidět do tváří a mohou později tvrdit, že zlí tvorové úmyslně berou na sebe jejich podobu.
Již dlouho před táborem schraňujte velké kartóny od ledniček a mrazáků, praček. Jsou totiž nepostradatelné pro materializaci dalších nápadů. Kartony jsou také podstatou obou podob draka Šmaka, Zlobřích postav. Je dobré mít tento vděčný konstrukční materiál po ruce pro všechny případy, na táboře se pak dost obtížně shání.

2) Dal jsem přednost pokusu podnítit vaši fantazii nosným libretem hry a poměrně obšírným líčením jeho provedení.
Z Tolkienovy knihy Hobit jsme převzali slova trpasličí písně, melodii jsme převzali od oddílu TOM Svišťů z Roztok. Táhlé, zádumčivé až truchlivé tóny nápěvu trpasličí balady jsme pojmenovali Pochod padlých trpaslíků. Každý herní den se děti naučily další sloku, píseň se zpívala stále delší.
Výroba některých nezbytných rekvizit může být součástí táborové činnosti, pokud v tom či onom případě nebude zásada utajení přednější. Každý trpaslík, motivovaný vidinou opravdového pokladu, je pilný trpaslík. Až na výjimky, ovšem.
Po skončení dílu hry, zpravidla večer, jsou výpravám přidělovány tak zvané trpasličí chleby. Jejich počet je přímo úměrný pořadí skupiny v odehrané etapě. Pro laika jsou k nerozeznání od kokosek. Chleby navlečené na drát zdobí jídelnu a každý ze stolovníků má tak přehled o úspěších či nezdarech svých soupeřů.

ZPŮSOB REALIZACE

Trpasličí rody - družiny - vedené svými náčelníky plní každý den určitou část cesty za pokladem. Ta je uvedena buď vyprávěním Gandalfa či Hobita, nebo čtením příslušného úryvku z knihy. Původní předloha má natolik nosný děj, že by bylo hříchem nevyužít maxima možností, které jednotlivé kapitoly poskytují. Výsledkem je jakýsi scénář. V jeho prvé části je načrtnut zjednodušený děj, ve druhé pak způsob realizace. V poznámkách je věnována pozornost prostředí, ve kterém se příběh odehraje, rekvizitám a materiálu potřebnému k jejich výrobě. Specifkovány jsou počty nasazených jednotek Skřetů, Vrrků a Zlobrů. Pokusil jsem se také upozornit na některá úskalí, kterých je možno se vyvarovat. Metodika nejde do podrobností. Nenajdete zde například detailní postup výroby některých rekvizit. Důvody jsou dva.
1 ) Zevrubný popis by zabral příliš mnoho místa.

7) Naše podání se vyznačuje velkým množstvím rekvizit. Do jejich výroby se pusťte v dostatečném časovém předstihu před zahájením tábora. Ušijte jeden kompletní trpasličí oděv. Rodiče nebo schopnější trpaslíci podle něj ušijí další. Materiál pro výrobu rekvizit shánějte již k dlouho před táborem. Vlastní výrobu Zlobrů atd. je nutné držet v přísné tajnosti. Dokončovací práce lze provést přímo na tábořišti, pokud je skutečná záruka, že vaše úsilí zůstane utajeno. Úspěch nikoliv nepodstatné části etap je založen na momentu překvapení!
8) Nemenší pozornost věnujte zasazení děje do terénu. Znáte-li perfektně okolí tábořiště, jste podle naší zkušenosti schopni umístit asi 60-80 procent budoucího děje do reálu zpaměti!
9) Sledujte, jaký účinek na děti mají již odehrané etapy. Začněte raději dramaticky a vážně, zlehčit děj můžete kdykoliv. Cílem hry však není vyvolat v trpasličích dušičkách stálý děs a hrůzu, pouze přivolat okamžiky, kdy se děti, civilizace necivilizace, budou alespoň na chvíli cítit trpaslíky bojujícími o Arcikam.
10) Bobří pojetí Hobita, dbalé zejména Setonova požadavku malebnosti, je náročné na přípravu i provedení. Je také velmi pracné, na druhé straně ale zanechává v dětských dušičkách velmi hlubokou stopu. Pro putovní tábory nebo nesehrané kolektivy vedoucích a instruktorů hru nedoporučuji. Možná, že vy si najdete k srdcím trpaslíků jinou cestičku, stejně působivou a hravou, to již záleží jen a jen na vás.

DESATERO RAD GANDALFOVÝCH

1 ) Pohádkový motiv je vhodný pro oddíl s PŘEVAHOU malých dětí.
2) Přečtěte si předlohu - knížku HOBIT aneb cesta tam a zase zpátky od J. R. R. Tolkiena. Doporučuji neopominout knihu Petra Hory Prázdniny se šlehačkou, zejména kapitolu o realizaci her, bez ohledu na to, kolik táborů máte za sebou.
3) Náš scénář přizpůsobte mentalitě členů svého oddílu i charakteru krajiny. Takže: pokud máte dojem, že je toho zapotřebí, přepisujte, doplňujte, škrtejte. Je nutné, aby hráli téměř všichni dosažitelní vedoucí a instruktoři. Budou zasvěceni do veškerých tajů, kouzel, triků a fíglů, jinak to ani při tak složité realizaci nejde.
4) Řadové táborníky s knihou neseznamujte. Děj se budou dozvídat postupně. Nejednou se vám stane, že nebeská stavidla v průběhu tábora nepředvídaně spustí. V tom případě je lépe zamíchat osnovou příběhu a použít raději etapu, která snese i méně příznivé počasí. Trpaslíci posloupnost děje neznají, nebudou tudíž protestovat.
5) Hře věnujete značné úsilí. Proto se snažte průběh etapovky co nejlépe dokumentovat. Pokud fotografujete, tedy barevně, některé pasáže lze zaznamenat na magnetofon. Optimální je snímání videokamerou, přehrávač má dnes již většina rodin. Není-li možné si přístroj vypůjčit na celou dobu tábora, pozvěte někoho alespoň najeden z hracích dnů!
6) Snažte se, aby se vaši Skřeti, Zlobři, Pavouci, Šmakové, míním tedy zejména instruktory, co nejvíce podíleli na přípravě rekvizit i samotných herních etap. Snadněji se potom smíří s tím, že zlé síly v tomto příběhu vyhrát nemohou a nesmí, i kdyby každá z nich vládla silou Ramba.

Na počátku července roku 1991

se vydaly trpasličí rody kmene Bobrů z Úštěka na dalekou cestu za pokladem draka Šmaka. (Poklad nebyl samozřejmě původně dračí, je ale obecně známo, že draci kradou jako diví. Tomu se nedá ani při nejlepší možné výchově zabránit.) Nejmladšímu z odvážných trpaslíků bylo sedm let, nejstaršímu dvanáct a žádný z nich příliš nevěřil, že by měl velkou šanci k prožitým létům přidat další. Naštěstí předloha - kniha anglického spisovatele J. R. R. Tolkiena Hobit - předepisovala happyendový konec. Dobro bylo odměněno, zlo potrestáno. Inu, pohádka. Než se rozhodnete hrát Hobita, právě letos a právě s těmito dětmi, vyslechněte prosím

Václav Klaus udělal v Bruselu otazníky k plíživým procesům, o jejichž politickém smyslu se málo debatuje. V českém veřejném prostoru je ale špatným zvykem pranýřovat spíše tazatele než hledat odpovědi na jeho otázky. Škoda, dobré otázky jsou vzácné. Václav Klaus se v Bruselu ptal, zda máme pokračovat v maastrichtské technokratické linii sjednocování Evropy. ˝Myslím, že ... musíme začít obracet některé trendy a tendence poslední dekády... Zdá se mi, že je třeba respektovat parlamentní demokracii ve všech našich zemích a suverenitu členských zemí ... Zdá se mi nezbytné, aby příští mezivládní konference zastavila plíživé ... sjednocování kontinentu a formulovala, ať již prostřednictvím kvaziústavních dokumentů nebo jiným způsobem, konečný cíl evropského integračního procesu.˝ Z toho plyne odmítnutí dalšího rozšiřování většinového hlasování v EU - ˝je-li více většinového hlasování, je zřejmě méně legitimity EU˝, říká Václav Klaus. Není rozšíření většinového hlasování v EU prvním krokem k eurotyranii? Mnoho filozofů politiky si klade v Evropě podobné otázky, někteří komentátoři hovoří dokonce o revitalizaci národních zájmů po 11. září. Má evropské sjednocování vyústit ve federální stát? Mnoho evropských politických stran takový vývoj nepodporuje. Italská vládní strana Liga severu například nesla v jednom svém nedávném průvodu transparent s nápisem ˝Ne neonacistické Evropě˝ a za ním pochodovali dva ministři současné italské vlády. Kdo chce federaci Evropy, kdo chce vyvlastnit národní parlamenty? Chceme být v EU jako Bavorsko v Německu? Je to možná politická vize, daňoví poplatníci ušetří za drahá velvyslanectví České republiky všude po světě. Je ale nutné o ˝konečném cíli evropské integrace˝ veřejně diskutovat, a ne prohlašovat za euroskeptika každého, kdo se ptá. Nedávno si mi na tuto atmosféru v Česku stěžoval i významný francouzský eurooptimistický politolog Jacques Rupnik.

Hyperstát Evropa
Vzniká plíživě ˝superstát Evropa˝? Britský politický filozof Larry Siedentop hledá v knize Democracy in Europe odpověď na otázku, jak budovat evropský stát, ˝aby nebyl superstátem˝, jakousi ˝ponapoleonskou Francií˝. Tři podmínky považuje za rozhodující. Za prvé je třeba připravit psanou evropskou ústavu a aparát schopný ji prosazovat a rozvíjet. Za druhé je třeba budovat otevřenou politickou reprezentaci, která nebude příliš pohlcena vládnutím samým, schopnou zastupovat heterogenní a stále se měnící instance a zájmy Evropanů. Třetí podmínkou je celoevropská aktivní solidarita, zájem jednotlivých částí EU o sebe navzájem. Spíše než o superstátu navrhuje mluvit o ˝hyperstate˝, který vzniká tím, že některé části hypertrofují na úkor ostatních a celý vývoj je pak zdeformován. Současná EU je v jeho pohledu groteskním útvarem s hypertrofovanou byrokracií a Evropskou komisí, která má nejasný status; v takové situaci se může evropský super či hyperstát opravdu vyvinout. Být eurorealistou znamená nejen vidět EU jako ˝dějinotvornou ideu˝, ale také jako instituci, ovládanou nomenklaturou přeplácených byrokratů a manažerů ve službách specifických zájmů a strategií, jako síť nátlakových skupin, plnou rozporů, které je kontraproduktivní zakrývat. Myslím, že komunikační strategie Ministerstva zahraničí ČR v otázce EU je příliš propagandistická, zakrývá podstatné otázky, na jejichž otevřenosti naopak demokratický veřejný prostor stojí. Tak například: Evropská komise se dělí do ˝directions generales˝, jakýchsi kvaziministerstev, které se zabývají různými obory, jedno z nich podporuje podnikání a zájmy podniků. Mnoho koncernů z EU si v Česku koupilo podniky a udělaly z nich své filiálky. Rychlé přizpůsobení českých norem normám evropským třeba v oblasti ochrany prostředí by přineslo zvýšení jejich nákladů. Podporují opravdu rychlé přizpůsobení českých norem normám unijním, nebo naopak lobbují ve prospěch různých (pro ně výhodných) přechodných období? Místo pokřikování na Václava Klause by naši ˝eurotičtí˝ novináři měli zmapovat chování těchto podniků, eventuálních výjimek, které požadují. Budou se například bránit rychlému růstu mezd u nás politickým tlakem? Unijní podniky v Česku si nepřejí, aby se úrovni v EU rychle přizpůsobily například platy zaměstnanců, proč by si tedy měly přát, aby se přizpůsobily jiné parametry, které pro ně znamenají také ztráty? Naopak odbory v EU mají opačné zájmy, chtějí rychle snížit rozdíly v ceně práce. Je politickým cílem EU být samostatným globálním hráčem ve světě vedle Číny, USA a Ruska? Má po 11. září vůbec smysl hovořit o ˝evropské˝ obraně? Není EU se svou eurocentrickou rétorikou beznadějně archaická v současné fázi globalizace? Na summitu v Laekenu byl ustaven Konvent, který bude připravovat evropskou ústavu pod vedením Giscarda d˝Estainga. Jaká má být evropská ústava? Jak smířit například princip maximální reprezentativnosti institucí s požadavkem efektivity? Mají být základem federace euroregiony, nebo národní státy? Unie si nemohla vybrat symboličtější místo pro přípravu evropské ústavy než zámek v Laekenu, odkud belgický král Leopold II. řídil krvavé vykořisťování Konga, které skončilo vyvražděním téměř poloviny jeho obyvatel. Jestlipak naši evropští vůdci zahájili svá jednání v přezdobených pokojích královského zámku minutou ticha za oběti tohoto holocaustu? Na kongresu o rasismu v Durbanu se země třetího světa domáhaly odškodnění za kolonialismus, ale dostalo se jim jen nezávazné omluvy. Koloniální kořistění není ˝dávná minulost˝, ale nepromlčitelný zločin: všechno zlo naší doby, včetně terorismu, není než jeho důsledek. Evropská unijní ústava musí být také rozhodným krokem k překonání dědictví kolonialismu, jejím jádrem musí proto být univerzalizace pojmu občanství a globalizace lidských práv, jinak bude jen cárem papíru. Nebude ale každá taková univerzalizace a globalizace jen novým kolonialismem? To je evropské dilema.

Není světlo bez stínu
Václav Klaus řekl v Bruselu také toto: ˝Skutečné kořeny terorismu a násilí v nynějším světě... jsou v antiliberálních, antidemokratických, antikapitalistických, antitržních pozicích a ideologiích, které vidím kolem sebe.˝ ˝Začíná to kubismem a končí to střílením do dělníků,˝ zvolal ve stejném duchu při jednom památném shromáždění kulturních pracovníků akademik a koryfej marxismu Ladislav Štoll. ˝Začíná to falešnými sponzory Sinhem a Bácsem a končí to mafianizací společnosti,˝ mohli bychom dodat. Může idea svobodného podnikání za daňové podvody, mrtvoly na dně slapské přehrady, vydírání zaměstnanců a zastrašování nepohodlných konkurentů? Může idea volné konkurence stran na politickém trhu za podvodné financování stran? Jistě ano: svobodu vždy sdílíme s těmi, kteří jí zneužívají, protože není světlo bez stínu. ˝Jaké bylo slovo Marxovo,˝ ptá se Václav Havel, ˝vrhlo světlo na skryté mechanismy dějin, nebo bylo prazárodkem gulagů?˝ Obojí: osvětlilo mechanismy dějin, ale upřelo jedincům právo chod dějin svobodně měnit. Jsou inkvizice, hon na čarodějnice, masové vyvražďování původních obyvatel Latinské Ameriky, atentát na Twin Towers, jen ˝špičkou ledovce˝, jehož ponořenou částí jsou monoteistická náboženství? Ano, ale špičkou téhož ledovce je i Matka Tereza z Kalkaty či kněží bojující za sociální spravedlnost v Latinské Americe. Na každé krabičce cigaret je varování ministerstva zdravotnictví, že kouření způsobuje rakovinu. Jaké varování by asi chudák přítel Pavel Dostál musel dát vytisknout na různé publikace, které ministerstvo kultury financuje - pozor vzdělání způsobuje někdy deprese, jindy demonstrace proti zasedání finančníků v Praze, pařížské máje, pražská jara, útoky na Zimní paláce, někdy také na ministerstvo kultury?

Evropské dědictví
Václav Klaus navrhuje v podstatě masovou převýchovu evropských národů. Antikapitalismus, antiamerikanismus a antiliberalismus se ale vymýtit nedají, dokud lidé budou číst nejen Smithe, ale i evangelium, a hlavně dokud budou diskriminováni, ponižováni, budou dýchat zamořený vzduch a žít v hrozivém stínu různých Temelínů. Po 11. září se vyžaduje povinný civilizační patriotismus, neboli aktivní obrana ˝hodnot, na nichž stojí naše civilizace˝. Kdybych se měl pokusit nějak postihnout základní evropskou hodnotu, pak bych zopakoval větu, která se připisuje německému filozofu Hegelovi: ˝Ponožka zalátaná je užitečnější než ponožka roztržená, to ale neplatí o sebevědomí.˝ Evropským univerzálním dědictvím je umění budovat lidské společenství na otřásajícím uvědomění si rozporů a mezí vlastního životního způsobu. Na roztrženém, ne na zalátaném vědomí lidí.

JAK SE SPRCHUJE MUZ

Svlekne se uz v loznici a necha sve veci rozhazene na zemi u postele. Dokoupelny jde nahy. Potka-li cestou svoji pritelkyni, vybafne na ni a zamava svym "mackem". Podiva se na sebe do zrcadla, zatne biceps, zkontroluje velikost penisu a poskrabe se v rozkroku. Teprve pak vleze do sprchy. Nezabyva se tim, ze by hledal zinku. Stejne ji nepouzije. Staci mydlo, je-li zrovna k dispozici. Umyje si nohy. Umyje si rozkrok. Umyje si podpazdi. Pritom se vymoci do odpadu. Taky si nahlas ulevi, aby vedel, jak
to ve sprse zni a ozvene se zasmeje. Nasamponuje si vlasy, vytvaruje uces pankace, odhrne zaves a pohledne na sebe do zrcadla. Pri te prilezitosti si zopakuje grimasy, ktere delal na devcata uz v zakladni skole. Nakonec si vlasy lehce splachne. Kdyz vyleze ze sprchy, zjisti, ze na podlaze je spousta vody, protoze zapomnel zahrnout zaves. S myslenkou, ze to drive ci
pozdeji uschne, se zbezne utre, mokry rucnik pak prehodi pres tycku zavesu. Jeste nez vyjde z koupelny, kde necha svitit svetlo, pohledne na sebe do zrcadla, zatne svaly a zkontroluje velikost penisu. Potka-li svoji pritelkyni cestou do loznice, odhrne si rucnik a pochlubi se, jak je "vonavy". Za necele dve minuty je obleceny a pripraven na vsechno. I na to, aby se zase svlekl a mohl se milovat ve sprse.

JAK SE SPRCHUJE ZENA

Svlekne se a svrsky hodi do kose na pradlo, predtim je roztridi podle barev. Do sprchy jde oblecena v dlouhem zupanu. Pokud se cestou potka s "muzem svych snu", zcervena a do koupelny dobehne. Zkontroluje si postavu v zrcadle a v duchu si postezuje, jak zase pribrala. Vleze do sprchy a nejprve si oblicej otre zinkou. Jednu specialni houbu neboli lufu ma na telo, dalsi na nohy. Na paty pouzije pemzu. Hlavu si umyje nejnovejsim rostlinnym samponem z televizni reklamy, ktery zarucene obsahuje osmdesat
tri vitaminu. Na vlasy si zena pak nanese regeneracni kondicioner a necha ho alespon patnact minut pusobit. Behem te doby si dobrych deset minut myje oblicej broskvovym peelingem. Kondicioner si z vlasu smyva nejmene deset minut. Chce mit jistotu, ze je vsechen pryc. Oholi si podpazi a cele nohy, okoli bikin se rozhodne po chvili usilovneho premysleni nechat odstranit voskem. Hystericky zarve, kdyz nekdo splachne o patro vys zachod, a ve sprse se snizi tlak. Jeste jednou se osprchuje a nasledne peclive setre orosene steny sprchy zinkou. Nakonec sprchu vystrika savem proti plisni. Utre se rucnikem a zkontroluje si kuzi po celem tele. Dalsich dvacet minut ji trva, nez si ostriha nehty. Do loznice se vraci v zupanu a s rucnikem omotanym kolem hlavy. Potka-li cestou pritele, zcervena studem a zrychli. Nasledujici pul hodiny se bude oblekat.