Samaritán

Protože Samaritán léčí a ulevuje všem zraněným, je více než vítán na každém bitevním poli. Samaritáni válku a boj vůbec zavrhují, podle nich je to ten nejhorší možný způsob řešení problémů, takže se nikdy nenechávají přemluvit k tomu, aby táhli s vojskem. Jejich umění a víra by tak byla zneužita a jejich přítomnost by paradoxně přispěla k tomu, aby se zabíjelo o to víc, protože vojáci by věřili, že díky nim jsou nezranitelní, stejně jako velitelé. Ale stává se často, že po boji, když je pole plné raněných a v polních lazaretech si zoufají, se najednou mezi sténajícími objeví hubená postava kněze v prostém bílém rouchu, bosá a s laskavým pohledem, která se sklání nad každým, a tichým slovem a konejšivým gestem zahání jeho bolest a léčí rány pouhým dotykem.

Samaritán

Hlavním zájmem Samaritánu je zamezit šíření smrtelných nemocí mezi lidem, jako je mor, cholera, malomocenství atd. Jakmile se doslechnou, že někde vypukla epidemie nemocí, vždy tam spěchají nejvyšší rychlostí, aby pomohli každému, komu ještě mohou. Hlavním znakem Samaritánů je, že pomáhají opravdu každému, bez ohledu na jeho národnost, pohlaví, sociální postavení a dokonce i bez ohledu na jeho pověst a činy. Pomohou jak dobrému otci rodiny, tak i vrahovi - i když samozřejmě jejich sympatie budou vždy na straně dobrých lidí. Ale oni věří v absolutní dobrotu, v to, že dobrý skutek se nikdy nemůže vrátit ve zlém a že právě jejich dobrý skutek může být počátkem toho, že se ten, kdo jím byl obdarován, také obrátí k dobru.
Za své služby nikdy neberou žádné peníze a jako odměnu pak maximálně místo na přespání a něco k jídlu. Pokud vyléčený trvá na odměně, je odkázán na dobročinnost. Je tomu tak i proto, že jsou díky tomu naprosto nezávislí, a žádný boháč je nemůže donutit sloužit jen jemu. Posláním Samaritánů je léčit, ale zaměřují se hlavně na léčbu těla a ne ducha tohoto bolavého světa. Přesto jsou často k vidění ve špitálech a lazaretech pro chudé.

Samaritán

Posláním Samaritána je léčení. Léčení všech živých tvorů bez rozdílu. Kdo pomoc potřebuje, ten ji od Samaritána vždy dostane, pokud je toho on jen trochu schopen. Jeho vlastní zájmy a potřeby nejsou důležité v porovnání s potřebami ostatních.
Samaritán obvykle putuje z místa na místo, málokdy se někde usadí natrvalo, protože jeho moc je taková, že nikdo v jeho okolí nestoná a nestrádá. Samaritáni neshromažďují bohatství, jsou vždy oblečeni chudě, protože bohatství tě vzdaluje lidu, a oni chtějí pomáhat všem. A je těžké kleknout si do bláta k malomocnému žebrákovi, když máte hedvábné kalhoty a zlatem lemovaný kabátec.

Osvoboď duši

(kou): Průvodce na 3. a vyšší úrovni se může pokusit osvobodit duši uvězněnou v jednom nemrtvém. Jedná se o odvracení zaměřené na jednoho nemrtvého. Pokud průvodce cíl úspěšně odvrátí, je zničen a nemůže už znovu povstat jako nemrtvý.
Mumifikace (kou): Tělo, které průvodce mumifikuje a pohřbí za pomoci magických obřadů, je zcela nevhodné pro tvorbu jakýchkoliv nemrtvých. Pouze velmi silná magie dokáže zničit tuto magii (Znesvěcený stánek, slabé přání; obě musí ověřit úroveň jako při lámání magie), obřad ale automaticky zničí kouzlo přání i zázrak.
Aby tento obřad splnil svůj účel, musí trvat minimálně 1 týden. V závislosti na dostupnosti materiálů a míry přepychu tohoto obřadu se jeho cena pohybuje v rozmezí od 100 zl po 10,000 zl. Průvodce může v jednom okamžiku provádět pouze jednu Mumifikaci.
Extra odvracení: viz stejnojmenná odbornost (speciální).
Zvyš odvracení: viz stejnojmenná odbornost (víra).
Posil odvracení: viz stejnojmenná odbornost (víra).
Odolej slabosti (kou): Průvodce je imunní vůči kouzlům a schopnostem nemrtvých snižujících vlastnosti a nemůže ztratit úroveň následkem vysávání úrovní od nemrtvých.

Duchovní zbroj

(zvl): Při přestupu na 1. úroveň projde Průvodce zvláštním rituálem, při kterém je jeho tělo pomalováno ochrannými ornamenty. Tyto ornamenty nelze smazat, smýt, ani jinak odstranit. (Že by tetování?) Díky tomuto obřadu si může ke své TZ připočítat bonus za Mdr jako odrazný bonus. Tento bonus se tedy započítává v podstatě vždy, i když je zaskočen, proti útoku dotykem, apod.
Rituál též způsobí, že pokud je Průvodce zabit, jeho duše putuje rovnou k jeho Bohu, nemůže být svázána v těle - nemůže znovu povstat jako nemrtvý, ale nemůže být také oživen, pokud si to nepřeje přímo jeho Bůh.
Doména (zvl): Průvodce si zvolí (nebo získá, nemá-li žádnou) ze seznamu dvě následující domény: Cestování, Ochrany, Slávy, Vědomostí.
Najdi nemrtvé (kou): Průvodce dokáže od 2.úrovně pouhou vůlí aktivovat schopnost, identickou s kouzlem 2. úrovně.

Kouzla na den:

Průvodce duší mimo získávání nových schopností pokračuje i ve zlepšování svých sesílatelských dovedností. Takže když získá novou úroveň průvodce, postava získá tolik nových kouzel na den, jako by postoupila na vyšší úroveň v jakémkoli povolání schopném sesílat duchovní kouzla, které už má. Nezíská však samozřejmě žádné další bonusy spojené s vyšší úrovní v daném povolání (zlepšené šance na odvracení nemrtvých, častější sesílání odstraň nemoc, apod.). To znamená, že postava si přičítá úrovně Průvodce k úrovni nějakého svého sesílatelského povolání a pak podle toho vypočítává počet svých kouzel na den. Jestliže má postava víc jak jedno povolání schopné sesílat kouzla, hráč se musí rozhodnout, kterému povolání bude každá úroveň Průvodce přičítána.
Odvracení nemrtvých (kou): Průvodce má podobně jako kněz nadpřirozenou schopnost odvracet nemrtvé (kostlivce, zombie, duchy či upíry), nutíce tato nečistá stvoření ustoupit před mocí boha, kterého uctívá. Průvodce sčítá svou úroveň povolání se všemi úrovněmi jiných povolání schopných odvracet nemrtvé, které má.

Schopnosti povolání

Ovládání zbraní a zbrojí: Průvodce duší nezískává žádné nové dovednosti v ovládání zbraní, zbrojí a šítů. Naopak, protože veškerý jeho výcvik na poli válečném směřuje jen k tomu, aby se vypořádal s vražedným horkem panujícím ve Stygii, tak se straní používání jakýchkoliv zbrojí. Jakmile nějakou zbroj na sobě má, nedokáže se soustředit dostatečně na to, aby použil své speciální schopnosti, které má jako Průvodce. Tento postih se vztahuje na jeho Duchovní zbroj, Osvoboď duši a Mumifikaci.

Body dovedností na úroveň: 2 + oprava za Int

Charakteristika Průvodce
Úroveň Základní
útočný bonus Výdrž Reflexy Vůle Speciální Kouzla na den
1 +0 +0 +0 +2 Duchovní zbroj, Odvracení nemrtvých, Domény +1 úroveň existujícího povolání
2 +1 +0 +0 +3 Najdi nemrtvé +1 úroveň
3 +2 +1 +1 +3 Duchovní obrana +1 úroveň
4 +3 +1 +1 +4 Osvoboď duši +1 úroveň
5 +3 +1 +1 +4 Mumifikace +1 úroveň
6 +4 +2 +2 +5 Extra odvracení +1 úroveň
7 +5 +2 +2 +5 +1 úroveň
8 +6 +2 +2 +6 Zvyš odvracení +1 úroveň
9 +6 +3 +3 +6 Odolej slabosti +1 úroveň
10 +7 +3 +3 +7 Posil odvracení +1 úroveň

Životy: k8.

Požadavky
Aby se postava mohla stát Průvodcem duší, musí splňovat všechny následující požadavky:

Přesvědčení: Jakékoli nezlé.
Znalosti (nemrtví): 5 bodů.
Znalosti (náboženství): 8 bodů.
Profese (Mumifikace): 5 bodů
Odbornost: extra odvracení.
Speciální: schopnost odvracet nemrtvé.
Kouzla: najdi nemrtvé
Dovednosti povolání
Dovednosti povolání pro Průvodce jsou: Soustředění (Odol), Řemesla (Int), Léčení (Mdr), Znalosti (cizí světy, historie, náboženství, nemrtví) (Int), Profese (Mdr), Sledování (Int) a Čarozpyt (Int)

Průvodce duší

Hlavním posláním Průvodce duší je doprovod duše zemřelého člověka na věčnost. Vyhledává zbloudilé duše, aby jim ukázal správnou cestu a bezpečně vyprovodil do říše mrtvých. K jeho dalším prioritám patří ochrana hrobů a hrobek před znesvěcením, především pak zneužitím těl zemřelých k vytváření nemrtvých. Podobně jako Lovec nemrtvých i Průvodce je nepřítelem všech nemrtvých. Není tak bojový jako Lovec, na rozdíl od něho využívá více své schopnosti k zničení nemrtvých, především velmi silné odvracení.Většina Průvodců jsou kněží, a to většinou kněží specifického boha (Bohové smrti, vládci podsvětí, apod.). Ostatní povolání se díky nárokům stávají Průvodci jen zřídka.

Prestižní povolání Orionu

Vzhledem k takřka nepřebernému množství prestižních povolání, které máme v současné době v D&D k dispozici, necítím nijak velkou potřebu tvořit ještě další, zvlášť uzpůsobená pro tenhle v podstatě naprosto normální svět.
Proto jsou tu jen dvě: první, Průvodce duší, je povolání vyrobené na míru Stygijským kněžím, tedy Imhotepovi. Docela se mi líbí a snažil jsem se, aby při vší své síle nebylo moc mimo.
Druhé je pak jen takový můj pokus o relativně netypické prestižní povolání... Původně jsem si myslel, že by Samaritán mohl zajímat Prďu, ale to sem se hrubě spletl, je to na něj moc mírumilovné!
Průvodce duší

Obyvatelé

jsou na první pohled drsní a uzavření. Mají přirozenou nedůvěru vůči cizincům, ale jakmile si jí někdo získá, jsou věrní a přátelští. Jsou velmi usedlí a věří na tradici, jejich domov je pro ne svatý. Uctívají mnoho velkých i malých bohů a bůžku, zlých duchů i dobrých víl. Typické je pro ně bydlet na samotě, ve velkém domě, celá rodina pohromadě. Vesnice jsou výjimkou, tvoří se jen na velmi příhodných místech a skládají se obvykle z jednoho nebo několika málo klanů, tedy velkých rodin. Města jsou všeho všudy tři - jedno je na hranicích země, jeho obyvatelé o životě ve vnitrozemí nevědí vlastně vůbec nic. Další je hlavní město, přístav na největší řece. To se pomalu vzmáhá, měšťané postupně zapomínají, jaké to bylo bydlet s divočinou za zády. Poslední je spíš ještě taková větší vesnice, jen s několika kamennými domy. Jako jediné je úmyslně založené několika obchodníky s dřívím, kteří zatím prosperují, ale začínají mít problémy s druidy, s kterými se jaksi opomněli před뻌ŭ d??od��ut��/p>

Z této země

pochází Imhotep, srdnatý kněz, jenž byl vyslán do cizích zemí samotným veleknězem Sobeka, aby objevil a do vlasti přivedl moc, jež spasí živé i mrtvé před nelítostnou magií Setových přisluhovačů.
Právě objevil taje povolání, na které byl cvičen již od mládí - byl proveden Rituálem, jenž zasvětil jeho život i činy Anubisovi, moudrému strážci podsvětí, a síla toho spojení se začíná projevovat a vlévat do jeho paží!
Lesní království
Proč se mu tak říká, je celkem nasnadě - naprostá většina země je pokrytá lesy. Nikde nejsou tak husté souvislé porosty prastarých hvozdů, jako tady - alespoň tedy ve známém, lidmi obývaném světě. Zde je centrum kultovní síly druidů a nikde nemá jejich slovo větší váhu, než v těchto krajích; dokonce i král jim naslouchá. Naprostá většina staveb je ze dřeva a jeho zpracování tvoří absolutně největší část vývozu země. Přesto lesů neubývá. Počet obyvatel je poměrně stálý, díky stvůrám, které obývají největší pralesy. Tytéž nestvůry však zároveň hájí hranice lesů a tedy i království proti vnějším dobyvatelům, proto je s jejich přítomností každý smířen. Malé děti se učí ne jak je zabíjet, ale jak se jim vyhnout a ubránit se jim. Zdálo by se, že terén a povaha obyvatel této země bude nakloněná vzniku nejrůznějších lupičských band. Opak je pravdou. Divočina, tedy les, je doménou druidů a ti v něm nestrpí nikoho jiného než svého kolegu nebo tvora, o němž jsou přesvědčeni, že prospěch lesa je pro něj hlavní.

Jižní část

země vzývá Krokodýla Sobeka, boha spravedlnosti a rychlé odplaty. Chtějí mrtvé nechat spát, protože to považují za znesvěcení, ježto tím je těmto mrtvým znemožněno užívat si posmrtného života, který si zasloužili. Bojují proto s vyznavači Seta a jejich nemrtvými služebníky, co jim síly stačí. Jsou však v nevýhodě, neboť neovládají magii světla do té míry jako kněží v jiných zemích a nemrtvé umí jen ovládat, ne je odvracet a ničit. A temná magie nemrtvým nijak neublíží. Stojí teď proto před nelehkou volbou - mají se vydat jinou cestou, zahodit své dávné znalosti a snažit se pochytit umění od cizinců? Anebo se mají smířit s tím, že prohrají a bohové tak dají za pravdu Setovi a jeho pohůnkům, kteří tvrdí, že ten pravý posmrtný život se odehrává tady na zemi - ale v nesmrtelném těle?!

stigie

Každopádně chrání hranice říše lépe než odhodlaní bojovníci, kterých má teď Stygie opravdu poskrovnu. Říše pomalu umírá, vinou vnitřního rozkolu a samotné filozofie Stygijců, kteří svůj život pokládají za pouhý předstupeň opravdového života po smrti a podle toho se i chovají.
Dříve vládla nesmlouvavá stygijská ruka polovině známého světa, ale od těch dob už uplynulo tolik času, že si na to vzpomínají jen moudří a samotní Stygijci. Jediné, co zde neupadlo, je vědění a touha po moci. Právě tato touha a vědomosti však zapříčinily pád a nynější pomalé vymírání této pyšné a vznešené rasy.
V současné době se v zemi vyhrocuje konflikt dvou nejsilnějších klik, dvou církví a zároveň i dvou územních celků, které Stygii odnepaměti tvoří: Hada a Krokodýla. Hada Seta vzývá severní církev a s jeho pomocí chce doslova oživit a z prachu pozvednout bývalou slávu Stygije, když za pomoci té nejodpornější černé magie hodlá oživit dávné mocné stygijské kouzelníky a kněze a vůbec všechen její lid jako nemrtvé, kteří nepotřebují jíst, pít ani spát a jsou v boji s běžnou armádou nepřemožitelní.

Stygie

Zřízení: Technokracie
Územní charakteristika: dva nezávislé kraje, severní Had a jižní Krokodýl
Je to prastará země plná tajemství a smrti. Na severu je známa jen z doslechu a i pro ty znalejší je obestřena závojem hrůzyplného, nepoznaného a nepochopitelného zla, je synonymem černé magie.
Od zemí civilizovaného Severu ji odděluje poušť a není to poušť ledajaká. Nazvali ji Rudé písky, protože její duny zrudly krví nespočetných poutníků a karavan, které se ji pokoušeli překonat v cestě za pohádkovým bohatstvím Stygie. Je plná lupičů, ale mimo nich i hrůzných netvorů, prastarých a již zapomenutých, neschopných přežít jinde, než v těchto písčinách, podle pověstí vyvolávaných a držených při životě černou magií samotných Stygijců.

Cimura

Územní charakteristika: sídelní město hrabství Gravitom, v království Andalusie
V opevněném malém sídle, vlastně zámku, tu přebývá hrabě Parko Horoběh z Gravitomu. Je to už starší pán, trochu příliš bázlivý a naivní, přenechává vládu svým správcům a rádcům, kteří se snaží urvat co nejvíc, nebo naopak pomoci, jak se dá, každý podle své nátury. Velmi je přitom ovlivňuje moc Pána stínů, muže, který ovládá značnou část podsvětí Cimury. Jeho největším konkurentem je tzv. Rudovous, který sídlí v katakombách za městem a je to opravdový lupič a vrah, který se neštítí ničeho. Díky tomu, jaký je, má nejhorší pověst, takže s ním spolupracují jen ti, kdo se ho bojí - a takových není ve městě díky Pánu stínů příliš mnoho. Pán stínů není žádné neviňátko, ale dané slovo ještě nikdy neporušil, a dodržuje také zásadu nevraždit nikoho na objednávku. Ale souboj mimo dosah městské hlídky umožní bez váhání.

Andalusie

Zřízení: Monarchie
Územní charakteristika: baronství (5), hrabství (3), knížectví (1)
Andalusie je opravdu velké království, staré a významné. Družina ho zatím příliš nepoznala, jen z doslechu ví, že tamní lid je celkem v bezpečí před lapky i loupeživými rytíři, o nájezdech pronárodů ani nemluvě. Daří se tu víře v mnoho bohů, neboť vládci Andaluzie po mnoha letech bojů seznali, že je výhodnější a pro blaho země mnohem prospěšnější být tolerantní k vyznání jejího lidu. Díky tomu je zde mnoho nejrůznějších řádů a církví a přestože není oficiálně zákázána žádná víra, mají to díky přítomnosti mnoha dobrých a zákon podporujících organizací všechna zlá náboženství velmi těžké.
Mezi prostým lidem jsou oblíbení zejména Samaritáni, pro svou nezištnou ochotu pomoci kdykoli komukoli za skývu chleba a slamník na přespání.

Je to svět,

který přeje těmto hrdinům, neboť nestvůr i záporáků je tu požehnaně. A přitom není nouze ani o mírumilovné vesničky a nádherné kouty čisté přírody, kde si může znavený dobrodruh odpočinout, nebo v hrdých, vznešených městech utratit poklady, jež s nasazením vlastního života získal.
V tuto chvíli je tu k mání vlastně jen Kronika a potom mapička Gravitomu, hrabství, kde se odehrávala dosud všechna dobrodružství mojí úžasné Družiny.

Elldryn

Takřka s úlevou přijali možnost konečně něco dělat. Chopili se zbraní a rozeběhli se na roh ulice. Napůl ukryti za zdí potom vykoukli, Elldryn duchapřítomně otevřela svou lucernu naplno a posvítila do ústí temné uličky. A tam, kde už se světlo začínalo vytrácet do stínů, zahlédli, jak se nad nehybným tělem (že by žena?) sklání temná postava. Snad ještě dřív, než ho světlo vykrojilo ze tmy, se ten nejasný temný stín proměnil ve vysokého, vychrtlého muže, z něhož dobře viděli jen protáhlý, bledý obličej. A také dýku, která se mu náhle objevila v ruce! Záblesk a Elldryn zaúpěla bolestí. Jen její bleskové barbarské instinkty jí zachránily od těžkého zranění, neboť hrot dýky se smrtící přesností mířil na její odkrytý krk. Pouze nepatrné pokrčení ramene a natočení těla způsobilo, že se dýka svezla po drátěné košili a jen jí škrábla. A už letěla další! Ta narazila do zdi kousek od jejího obličeje a když Elldryn zamrkala, aby se zbavila prachu, který se jí tím dostal do očí, viděla, jak se po koženém brnění věrného Stoupy svezla další třpytivá dýka, hozená neuvěřitelnou rychlostí!
Orion je takový obyčejný, skoro až tuctový svět. Funguje zde sice magie - ale tou se zabývají jen Vyvolení a potom ti, kdo nejsou spokojeni se svou úlohou na tomto světě a pokouší se za pomoci sil Zla zvrátit běh Kola osudu. Síla zbraní a důvtipu je tu hlavní a Dobro zápasí se Zlem v neustálém, neutuchajícím konfliktu, jenž dává vyniknout charakterům postav hrdinů, kteří tento můj svět obývají!

Byla už půlnoc,

vedro a dusno k nesnesení, bojovníci v těžké zbroji se potili, přezky a opasky řezaly do kůže, ruce byly celé odřené od neustálého kontrolování zbraní a nervy napnuté do krajnosti. Neboť každým pórem cítili přítomnost čehosi, něčeho zlého, co se chystá k útoku. Ale kdy a kde? A opět zahlédli černočernou kočku, sedící na zdi, jak si beze spěchu olizuje tlapku a přitom je upřeně pozoruje.
Právě procházeli Východní čtvrtí, chmurně proslulým Stínovem. Ta kočka je už znervózňovala natolik, že se jí Imhotep chystal chytit, když náhle Stoupa přiběhl zepředu a vzrušeně hlásil, že zaslechl nějaký dušený výkřik nebo snad chropot z vedlejší uličky!