Přestože jich je tak málo

, stále cítí potřebu vést a ochraňovat lidi, kterým kdysi vládli. Žijí v anonymitě jako „obyčejní“, trochu samotářští lidé a touhu plnit své povinnosti uplatňují způsobem, který jim uspořádání dané společnosti umožňuje. Bývají to rádci či radní ve městech, starostové ve vsích. Občas žijí jako lovci a ochraňují svůj lid fyzicky; to když žije příliš blízko sídel zlých nestvůr. Věří v osud a jeho znamení a dodržují sliby své i svých předků a přátel. Jsou vznešení, protože všichni znají historii svého národa, jeho slavnou minulost a schopnosti. Uvědomují si svou nadřazenost nad obyčejnými lidmi, ale pokud jsou dobří, tak to u nich není důvod k pohrdání jimi; naopak, právě tento fakt považují za důkaz toho, že právě oni jsou předurčeni k vládě a ochraně těchto menších lidí.
Protože vždy pocházejí z nějakého rodu, jsou hrdí na svůj původ a znají ho velmi dobře z legend a příběhů, které odmala slýchávali od svých rodičů a vychovatelů. Postavy Dúnadanů mají proto zdarma odbornost Zaměření na Znalost (historie). Navíc se všichni učí číst a psát.
Praví Dúnadani nemohou být zlí. Existují však tzv. Černí númenorejci, odpadlí Dúnadani, pro něž toto omezení neplatí.

Po pádu Númenoru dovedl Elendil přeživší Přátele elfů zpátky k severozápadním břehům Středozemě. Tam již bydleli mnozí, kdo byli zcela nebo částečně númenorské krve. Dúnadanů bylo od začátku mnohem méně než menších lidí, mezi nimiž žili a kterým vládli jako páni obdaření dlouhým životem, velikou mocí a moudrostí. Zejména díky útokům Nepřítele, který je nenávidí, však jejich říše postupně padly a krev Dúnadanů se smísila s menším lidem. Přesto jsou však dosud na zemi Dúnadani s čistým rodokmenem, ale musí se skrývat, protože Nepřítel po nich pátrá. Oni na oplátku zase neúnavně pracují proti němu.

Dúnadani

Po svržení Temné moci v obrovské bitvě, v níž byl Beleriand z velké části zatopen nebo roztříštěn, bylo Přátelům elfů za odměnu dopřáno, aby i oni jako Eldar mohli odjet na západ přes Moře. Protože jim však byla zapovězena Neumírající říše, byl jim vyhrazen veliký ostrov, nejzápadnější ze všech zemí smrtelníků. Jméno toho ostrova bylo Númenor (Západní říše). Většina Přátel elfů proto odjela a usídlila se na Númenoru a tam se stali velikými a mocnými, proslulými mořeplavci a pány mnoha lodí. Měli sličné tváře, byli vysocí a jejich věk byl trojnásobkem věku lidí ze Středozemě. To byli Númenorejci, Králové lidí, jež elfové nazývali Dúnadany.

Jsou velmi společenští,

rádi zpívají a pijí pivo, jen zřídka se někam vydají o samotě. Ze všeho nejvíc milují jízdu s větrem o závod - jejich legendy a příběhy se hemží divokými závody s časem i nepřítelem. Své koně prodávají jen tomu, o kom jsou přesvědčeni, že se o ně dobře postará. Nenávidí jejich zloděje - krádež koní trestají okamžitou smrtí. Svádí tvrdý boj se skřety a s kentaury, sveřepými, nedostižnými válečníky, kteří ze svých mohutných luků ostřelují jejich milované koně i jezdce, kdykoli na ně narazí.
Rohirové mívají nejčastěji tato povolání: bojovník, lovec a opravdu mocní jedinci pak případně kněze Oromëho nebo Yavanny.

Lidé

Gondorští
Rohirové
Rohirové, neboli Páni koní, žijí na širých planinách mezi řekou Anduinou a Bílými horami, ve vlastní zemi zvané Rohan. Na svých nádherných koních jezdí už odmala, takže mají zdarma Zaměření na Jezdectví.
Bojují dýkami, dlouhými meči, kopími a obyčejnými krátkými luky. Vždy se kryjí štíty a nenosí těžší jak drátěné brnění, aby příliš nepřetěžovali koně.

Souhrn:

Síla +4, Odolnost +2 a Charisma -2; zdarma odbornost Vytrvalost, Zaměření na Přežití a Zacházení s bitevní sekerou, Zacházení s lehkými a středními zbrojemi, Specializace na zbroj (kroužkovou suknici); v přírodě bonus +2 na Skrývání; možnost změny velikosti na Velkou.
Jejich typickým povoláním je lovec.
Meddědovci jsou natolik silní, že mají opravu úrovně +1.

Meddědovci

nenávidí skřety a útočí na ně od pohledu. Během staletí bojů s nimi se od nich naučili skrývat a maskovat se skoro tak dobře, jako to umí oni.
Jejich rodovou zbraní je bitevní sekera. Vyrábějí si ji takřka jen oni, protože s ní mohou bojovat pouze postavy vysoké alespoň 6 stop se Silou 15 a víc. Její kvality viz Tabulka zbraní.
Nemají nadání pro mystickou magii; postava meddědovce si nemůže vzít odbornost Vlohy pro magii. Dále se mezi nimi takřka vůbec nevyskytují paladinové. Číst a psát se každý meddědovec musí naučit tím, že na to dá 2 body dovednosti.

Meddědovci

nemohou být zlí, jsou velmi upřímní (v očích lidí z měst až naivní) a nemají v lásce zloděje. Mají obrovskou sílu a jsou odolnější než lidé, nejsou však tak sebejistí, panovační a hezcí, jako oni.
Meddědovec, který má Sílu i Odolnost 18 a větší, už je tak velký, že nadále není považován za Středně velkého tvora. Jako Velký tvor má všechny běžné postihy a bonusy za svou velikost (tj. -1 k útoku i obraně, postih -4 na Skrývání, bonus +4 na zápas a unese toho dvakrát víc, než Středně velký tvor se stejnou Silou). Jeho kůže je navíc už natolik hrubá a silná, že mu dává jistou ochranu v boji - přirozená zbroj se mu zlepší na 1 (a může si pak brát odbornosti na přirozenou zbroj zaměřené). Bitevní sekerou meddědovců může vládnout jednou rukou anebo si může nechat vyrobit sekeru přiměřenou své velikosti; pak už ale opravdu nahání hrůzu všem, kdo ho uvidí, zejména pak skřetům.

Všichni se učí bojovat

těžkými vrhacími zbraněmi a svými oblíbenými sekerami. Jen zřídka nosí štíty, všichni jsou však zvyklí nosit těžkou zbroj. Ve své rodové zbroji – kroužkové suknici – mají pouze poloviční postihy na dovednosti.
Meddědovci mívají nejčastěji tato povolání: bojovník, lovec, barbar, výjimečně pak hraničář a psychický válečník; opravdu mocní jedinci pak případně kněze Yavanny (tu uctívají zejména jejich ženy, které jsou proslulé léčitelky), Oromëho nebo Ulma.

Meddědovci

Meddědovci žijí v lesnatých podhůřích na východní straně Mlžných hor, a také v údolích řeky Anduiny blízko Temného hvozdu. Jsou to velmi vysocí, mohutně stavění humanoidé velmi podobní lidem. Mají husté, dlouhé tmavé vlasy, tmavé oči a snědou pleť. Nepoužívají žádná jezdecká zvířata, protože se to nehodí v krajině, kde žijí a navíc jsou na ně většinou příliš velcí a těžcí. Ve svých rodných lesích a kopcích se velmi dobře vyznají, každý z nich je schopen v nich přežít i bez pomoci a zásob. Všichni mají neuvěřitelnou vytrvalost a když běží nebo jdou lesem či kopcovitou krajinou, mají bez ohledu na terén stále stejnou pohyblivost, pokud nejsou víc jak lehce naloženi.

Dúnadani

nosí nejčastěji drátěné brnění (jako hraničáři a bojovníci) anebo nějaké lepší, pokud ho mají k dispozici (jako paladinové). V podstatě se však dá říct, že se přizpůsobují zvykům panujícím v oblasti, kde jsou doma.
V následující tabulce uvádím přehled všech zbrojí a štítů, které jsou dostupné v Arnoru, Gondoru anebo u trpaslíků. Skřeti, Haradští, Vozatajové a ostatní národy pod nadvládou Saurona je mohou používat také, častěji však mají své vlastní (obvykle ne tak účinné) typy používaných zbrojí a štítů.
Rasy ve Středozemi
Zde je uveden podrobný popis všech ras, které mohou hráči na Ardě hrát.

Elfové

používají velmi různorodé zbroje. Jejich velcí bojovníci mají elfí drátěné zbroje, takřka všichni kouzelné, a stříbřité štíty. Jejich zvědi však mají v oblibě kožené brnění a paladinové nosí nejlepší, prastaré zbroje vyrobené Noldor nebo Eldar do bitev s Morgothem a jeho stvůrami. To jsou rytířské zbroje a pancíře, všechny kouzelné, navíc zhotovené z mitrilu nebo adamantinu.
Trpaslíci mají velmi dobré, těžké zbroje, protože jsou silní, vytrvalí a ne příliš obratní. Je to plátové brnění a k němu nosí střední kulaté štíty. Tajemství výroby své zbroje pečlivě střeží a když jen trochu mohou, tak ji nikde nenechají ležet. Jejich vůdci mají pancíř. Pokud nejdou do bitvy, trpaslíci vždy nosí alespoň drátěné košile.

Zbroje

Každá rasa má svou charakteristickou zbroj, takovou, kterou její členové používají zdaleka nejčastěji, protože nejlépe vyhovuje jejich nárokům na ochranu, volnost pohybu a náročnost výroby.
Meddědovci si vyrábějí zbroj z jasné oceli, kterou se naučili kdysi dávno zpracovávat od trpaslíků. Dělají z ní těžké kroužkové zbroje, pod nimiž nosí oděv zhotovený z pevné vlčí nebo medvědí kůže. Mají v oblibě suknici, protože dává volnost v pohybu a přitom velmi dobře chrání pas a stehna bojovníka. Jejich zbroj má základní TZ 5, jedná se o středně těžkou zbroj, opravy má stejné, jako usňová zbroj. Váží 60 liber.
Rohirové nosí klasické drátěné brnění, které kupují nejčastěji z Gondoru anebo od trpaslíků (jejich vůdci). Je to dobrá, lehká zbroj, která se dá rychle obléct a sbalená nezabere příliš mnoho místa. K ní vždy nosí jezdecké štíty.

Luk

lórienských elfů: viz výše, je to vlastně těžký kompozitní dlouhý luk.
V následující tabulce uvádím přehled všech zbraní, které jsou běžně dostupné v Arnoru, Gondoru anebo u trpaslíků. Skřeti, Haradští, Vozatajové a ostatní národy pod nadvládou Saurona je mohou používat také, častěji však mají své vlastní (obvykle ne tak účinné) typy oblíbených zbraní.

Luk lesních elfů:

je to elegantní a smrtonosná zbraň. Dnes se vyrábějí už pouze v Lóriénu nebo v Temném hvozdu a elfové je nikomu neprodávají. Lesní elfové dokáží vyrobit pouze krátké luky, které mají menší dostřel i průraznost než dlouhé lórienské luky. Luk lesních elfů je vlastně těžký kompozitní krátký luk.
Lukem lesních elfů je možné bez větších problémů střílet i z koně. Ovšem větším elfím lukem z Lórienu (viz níže) dokáže z koně střílet jen postava, která je na něj specializovaná a to si ještě při takovéto střelbě nemůže započítat žádné bonusy s touto specializací spojené.

Střelné zbraně

Na Ardě neexistují kuše. Zato tu jsou nejrůznější formy luků, každý národ vyrábí pro něj typickou zbraň a jiné takřka nepoužívá! Dobrodruhové mohou být samozřejmě výjimkou... ;o)
Nové zbraně
Bitevní sekera Meddědovců: obrovská obouruční sečná/drtivá zbraň (v boji vyber vždy lepší možnost). Aby s ní mohla bojovat, postava musí mít Sílu alespoň 15.
Dřevěný luk Meddědovců: je to obrovská, přes 6 stop vysoká zbraň ze dřeva velmi odolného horského stromu. Pokud je správně vyrobená, vydrží tah jakékoliv síly, kterou dokáže smrtelník vyvinout (postava však musí mít Sílu alespoň 14, aby ho dokázala používat; pro účely této zbraně považuj maximální Sílu smrtelníka za 26, bonus větší jak +8 už se neprojeví). Střílí veliké, speciální šípy. V žádném případě z něj nedokáže střílet postava, která jede na koni.

Vybavení

Zbraně
Vzhledem k určité jednoznačné charakteristice Středozemě bylo třeba poněkud poupravit seznam zbraní, které jsou zde hrdinům k dispozici. V případech, kdy měla být nějaká zbraň hojně používána a její herní statistiky tomu moc nenasvědčovaly, jsem si dovolil je upravit tak, aby pokud možno těmto předpokladům odpovídaly.

Další poměrně významné

omezení se týká smrti postav. Protože duše všech bytostí odchází po smrti do střežených síní Mandosových, není v silách smrtelníka (ani Vali) oživit jeho tělo, přivolat ho zpátky. Jedinou výjimkou jsou případy, kdy ona duše ještě do síní nedošla a prodlévá ve Valinoru, pak, se souhlasem některého Vali a s jeho pomocí, je možné skrze přání nebo zázrak, aby ji mocní přivolali zpět. Netřeba snad zdůrazňovat, že podobný akt je naprostou výjimkou; ti, kdož jsou toho schopní, potřebují opravdu velký důvod, aby se o něco takového pokusili.

Další poměrně významné

omezení se týká smrti postav. Protože duše všech bytostí odchází po smrti do střežených síní Mandosových, není v silách smrtelníka (ani Vali) oživit jeho tělo, přivolat ho zpátky. Jedinou výjimkou jsou případy, kdy ona duše ještě do síní nedošla a prodlévá ve Valinoru, pak, se souhlasem některého Vali a s jeho pomocí, je možné skrze přání nebo zázrak, aby ji mocní přivolali zpět. Netřeba snad zdůrazňovat, že podobný akt je naprostou výjimkou; ti, kdož jsou toho schopní, potřebují opravdu velký důvod, aby se o něco takového pokusili.

Další poměrně významné

omezení se týká smrti postav. Protože duše všech bytostí odchází po smrti do střežených síní Mandosových, není v silách smrtelníka (ani Vali) oživit jeho tělo, přivolat ho zpátky. Jedinou výjimkou jsou případy, kdy ona duše ještě do síní nedošla a prodlévá ve Valinoru, pak, se souhlasem některého Vali a s jeho pomocí, je možné skrze přání nebo zázrak, aby ji mocní přivolali zpět. Netřeba snad zdůrazňovat, že podobný akt je naprostou výjimkou; ti, kdož jsou toho schopní, potřebují opravdu velký důvod, aby se o něco takového pokusili.

Eru

dále neumožňuje naprosto žádnou manipulaci s časem, na jeho přání jsou krátcí i Valar, takže ve Středozemi nefunguje ani žádná magie pracující s časoprostorem.
Z trochu jiných důvodů je tu také omezena magie léčivá, to už ale souvisí spíše se skladbou a dostupností povolání schopných taková kouzla používat, neboť ty jsou ve Středozemi oproti jiným světům významně omezeny (viz výše Povolání). Je však třeba na to pamatovat jak při koncipování postavy, tak zejména v příběhu samotném, léčení je tu obecně ve výsledku mnohem pomalejší a pro postavy tak nabývá na významu. Navíc je takřka nemožné pro kohokoli nechat těžce poraněným dorůst ztracené kusy těla.