"Nezdá se mi, že by nám byl moc platný," řekl Thorin zklamaně, když plán přeletěl pohledem. "Pamatuju se na Horu docela dobře i na kraje kolem ní. A vím, kde je Temný hvozd i Zvadlé vřesoviště, na kterém se rozplemeňují velcí draci."
"Nad Horou je drak nakreslený červeně," poznamenal Balín, "ale najdeme ho docela snadno i bez toho, jestli se tam vůbec dostaneme."
.Jedné věci jste si nevšimli," upozornil čaroděj, "totiž skrytého vchodu. Vidíte ten runový nápis na západní straně a tu ruku, která od něho ukazuje k ostatním runám? Tam vede tajná cesta k Dolním síním."'
"Kdysi třeba tajná byla," namítl Thorin, "ale jak můžeme vědět, jestli tajná zůstala? Starý Šmak tam žije už dost dlouho, aby všechny ty jeskyně prozkoumal."
"Možná, jenže tímhle vchodem se za celá ta léta nemohl dostat."
"Proč?"
"Protože je ten vchod příliš malý. ,Dveře pět stop vysoké - a tři mohou projít vedle sebe," říkají runy, ale Šmak by takovým otvorem neprolezl, ani dokud byl ještě mladý drak, a rozhodně už ne potom, co sežral tolik trpaslíků i lidí z Dolu."
"Mne to připadá jako náramně velký vchod," vykvikl Bilbo (který neměl žádnou zkušenost s draky a znal jenom hobití nory). Začalo se ho znovu zmocňovat vzrušení a zájem, takže zapomněl držet jazyk za zuby. Miloval mapy a v předsíni měl viset jednu velikou mapu kraje, na které si červeným inkoustem vyznačoval všechny své oblíbené procházky. "Jak by se takové ohromné dveře daly utajit před kýmkoli venku, natožpak před drakem?" zeptal se. Nezapomínejte, že byl jenom maličký hobit.
"Spoustou způsobů," odpověděl Gandalf. "Ale jak byly zamaskované tyhle, to se nedovíme, dokud se tam sami nepodíváme. Z toho, co je napsáno tady na tě mapě, bych hádal, že když jsou ty dveře zavřené, vypadají docela stejně jako úbočí Hory. To je přece běžná metoda trpaslíků - nemám pravdu?"
"Naprostou pravdu," přisvědčil Thorin.
"Taky jsem se zapomněl zmínit," pokračoval Gandalf, "že k mapě patří klíč, malý a zvláštní klíček. Tady je!" podal Thorínovi klíč s dlouhým dříkem a složitým ozubím, vyrobený ze stříbra. "Dobře si ho hlídejte!"
"To jistě uděláme." odpověděl Thorin a připevnil si klíček na jemný řetízek, který mu pod kazajkou visel kolem krku. "Teď to začíná vypadal slibněji. Tyhle novinky změnily všechno k lepšímu. Zatím jsme neměli dost jasnou představu, co si vlastně máme počít. Mysleli jsme, že se pustíme na východ, co nejtišeji a nejopatrněji, jak to půjde, až dojdeme k Dlouhému jezeru. A pak že začnou potíže -"
"Daleko dřív, jestli něco vím o cestách k Hoře," vpadl mu do řeči Gandalf.
"Mohli bychom to vzít tudyhle podél Bystré řeky," pokračoval Thorin, aniž čarodějově poznámce věnoval pozornost, "až ke zříceninám Dolu - toho starého města v údolí ve stínu Hory. Ale nikomu z nás se nelíbilo pomyšlení na Přední bránu. Řeka tamtudy protéká kolem velkého útesu na jižním svahu Hory, a odtamtud taky často vychází drak - až moc často, jestli se nezměnil."
"Nad Horou je drak nakreslený červeně," poznamenal Balín, "ale najdeme ho docela snadno i bez toho, jestli se tam vůbec dostaneme."
.Jedné věci jste si nevšimli," upozornil čaroděj, "totiž skrytého vchodu. Vidíte ten runový nápis na západní straně a tu ruku, která od něho ukazuje k ostatním runám? Tam vede tajná cesta k Dolním síním."'
"Kdysi třeba tajná byla," namítl Thorin, "ale jak můžeme vědět, jestli tajná zůstala? Starý Šmak tam žije už dost dlouho, aby všechny ty jeskyně prozkoumal."
"Možná, jenže tímhle vchodem se za celá ta léta nemohl dostat."
"Proč?"
"Protože je ten vchod příliš malý. ,Dveře pět stop vysoké - a tři mohou projít vedle sebe," říkají runy, ale Šmak by takovým otvorem neprolezl, ani dokud byl ještě mladý drak, a rozhodně už ne potom, co sežral tolik trpaslíků i lidí z Dolu."
"Mne to připadá jako náramně velký vchod," vykvikl Bilbo (který neměl žádnou zkušenost s draky a znal jenom hobití nory). Začalo se ho znovu zmocňovat vzrušení a zájem, takže zapomněl držet jazyk za zuby. Miloval mapy a v předsíni měl viset jednu velikou mapu kraje, na které si červeným inkoustem vyznačoval všechny své oblíbené procházky. "Jak by se takové ohromné dveře daly utajit před kýmkoli venku, natožpak před drakem?" zeptal se. Nezapomínejte, že byl jenom maličký hobit.
"Spoustou způsobů," odpověděl Gandalf. "Ale jak byly zamaskované tyhle, to se nedovíme, dokud se tam sami nepodíváme. Z toho, co je napsáno tady na tě mapě, bych hádal, že když jsou ty dveře zavřené, vypadají docela stejně jako úbočí Hory. To je přece běžná metoda trpaslíků - nemám pravdu?"
"Naprostou pravdu," přisvědčil Thorin.
"Taky jsem se zapomněl zmínit," pokračoval Gandalf, "že k mapě patří klíč, malý a zvláštní klíček. Tady je!" podal Thorínovi klíč s dlouhým dříkem a složitým ozubím, vyrobený ze stříbra. "Dobře si ho hlídejte!"
"To jistě uděláme." odpověděl Thorin a připevnil si klíček na jemný řetízek, který mu pod kazajkou visel kolem krku. "Teď to začíná vypadal slibněji. Tyhle novinky změnily všechno k lepšímu. Zatím jsme neměli dost jasnou představu, co si vlastně máme počít. Mysleli jsme, že se pustíme na východ, co nejtišeji a nejopatrněji, jak to půjde, až dojdeme k Dlouhému jezeru. A pak že začnou potíže -"
"Daleko dřív, jestli něco vím o cestách k Hoře," vpadl mu do řeči Gandalf.
"Mohli bychom to vzít tudyhle podél Bystré řeky," pokračoval Thorin, aniž čarodějově poznámce věnoval pozornost, "až ke zříceninám Dolu - toho starého města v údolí ve stínu Hory. Ale nikomu z nás se nelíbilo pomyšlení na Přední bránu. Řeka tamtudy protéká kolem velkého útesu na jižním svahu Hory, a odtamtud taky často vychází drak - až moc často, jestli se nezměnil."

<< Home