Gandalfova řeč: "Skřeti stáli uprostřed lesa před jakýmsi totemem. Velmi usilovali zasadit Arcikam na jeho vrchol. V tom jim však bránilo jakési kouzlo. Nemohli se přiblížit ke kmeni blíž než na dva metry. Sami pak byli uzavřeni uprostřed dalšího kruhu jehož obvod byl od kmene vzdálen deset metrů. Čekali zde na příchod trpaslíků. Pokud by se jim podařilo je přemoci, kouzlo menšího kruhu by bylo zlomeno a oni by mohli bez překážek dopravit Arcikam na vrchol totemu. Tím by Zlo zvítězilo. Při zápase s trpaslíky museli být Skřeti položeni na záda, tím jejich moc padla, byli vyřazeni. Pokud ale trpaslíka strhli k zemi tak, že se dotkl země rukou, byl přemožen. Sen byl dále trochu nejasný a zmatený. Pamatuji si však, že nakonec začaly rody bojovat o Arcikam samy mezi sebou. Trpaslík držící Arcikam měl vždy tutéž výhodu jako předtím Skřeti. Jeho protivníci jej museli položit na záda, zatímco on je vyřadil jen tím, že je přiměl dotknout se země rukou. Pokud byl trpaslík držící Arcikam položen na záda, dostal se Arcikam do rukou jeho přemožiteli. Navzájem si pomáhali pouze příslušníci stejných rodů. Nakonec zbyl na bojišti jediný rod, značně prořídlý. Trpaslík, jemuž zbylo nejvíce sil, vylezl na totem a zasadil do připraveného otvoru Arcikam. Duha míru se sklenula nad Středozemím. Síly ZIa byly definitivně poraženy. Rozhádané rody se smířily a zpět, do svého domova směřovaly již společně, v plné shodě.
V případě dalších nejasnosti Gandalf vzpomíná, jak to v onom snu viděl, o ději zásadně mluví v minulém čase: "Ano, trpaslíci, kteří neměli právě v ruce Arcikam, byli stejně silní a ten, který se pouhou rukou dotkl země, prohrál a musel vystoupit z kruhu!"