JEDENÁCTÁ ETAPA: VNITŘNÍ INFORMACE
Legenda:
Trpaslíci se po italsku vytratili. V zastrčeném koutě přístavu je čekal člun. Jak jste jistě pochopili, Gandafův plán se zdařil. Hbitá vesla hnala loďku dál a dále od města. Nad třpytivou hladinu se vypínala ponurá Hora, sídlo draka Šmaka. Nedá se říci, že by trpaslíci po boji s ním přímo prahli. všechno se jim však v tuto chvíli zdálo Iepší než ustavičné cestování. Úbočí Hory bylo většinou holé, Šmakovu řádění neodolaly ani staleté duby. Pouze nízká tráva a vřes pokrývaly rozlehlá spáleniště. Pátravému zraku Hobita neuniklo, že vzhůru vede úzká, nezřetelná stezka. Stoupali po ní stále výš a výš. Pod vrcholem Hory se skalní římsa rozšířila. Před obrovským černým otvorem jeskyně vznikla malá plošinka. Z jícnu sluje vycházel sirnatý zápach. Drak byl tedy nablízku. Kdo půjde první? Jistě jste uhodli, žádná tlačenice. Pátrač a zvěd Bilbo měl nyní prokázat své schopnosti. Krok za krokem se pomalu sunul do útrob Hory. Oči jen s krajní námahou pronikaly stále větší tmou. Za chvíli se však začalo rozsvěcet. Narudlá záře se Iinula ze spícího těla draka Šmaka. Oči měl sice zavřené, jenže čert věř drakům.
Obluda ležela na ukrutně veliké hromadě naloupených pokladů. Obrovitá masa Šmakova těla byla pokryta pevným pancířem ze šupin tvrdých jako ocel. Spal zde asi velice dlouho, neboť místy již kousky zlata uvízly mezi šupinami a zdálo se, že tam zarostly. Přes drakovu hruď se táhla zřetelná jizva a dokonce zde jedna destička pancíře chyběla. Hobita neodolatelně lákalo uzmout alespoň částečku ohromného bohatství. Sehnul se pro malý odlomek zlatého nuggetu. Tiše jej strčil do kapsy. Jeho pozornost upoutal diamant nevídané velikosti a krásy. Jako ve snách jej vsunul vedle nuggetu. A v tom se mu zdálo, že se na něj upírá dračí oko. Nebyla to ovšem pravda, ale bylo nepochybné, že spánek není tak tvrdý jak se zprvu zdálo. Stále rychleji se Hobit sunul zpět chodbou k východu, nakonec téměř utíkal. Trpaslíci byli velmi rádi že se vrátil živ a zdráv. Proč však prý, když už měl tu možnost, nevzal zlata víc? Bilbo opravdu neměl náladu hádat se. ByI unavený a rozklepaný prožitým vzrušením. Drahokamem se nepochlubil. Na další dotěrné dotazy jen odsekl, ať to tedy zkusí sami, u Šmaka je zlata dost a dost. A trpaslíci, jimž je většinou žlutý kov milejší než vlastní život, to tedy zkusili!
Trpaslíci se po italsku vytratili. V zastrčeném koutě přístavu je čekal člun. Jak jste jistě pochopili, Gandafův plán se zdařil. Hbitá vesla hnala loďku dál a dále od města. Nad třpytivou hladinu se vypínala ponurá Hora, sídlo draka Šmaka. Nedá se říci, že by trpaslíci po boji s ním přímo prahli. všechno se jim však v tuto chvíli zdálo Iepší než ustavičné cestování. Úbočí Hory bylo většinou holé, Šmakovu řádění neodolaly ani staleté duby. Pouze nízká tráva a vřes pokrývaly rozlehlá spáleniště. Pátravému zraku Hobita neuniklo, že vzhůru vede úzká, nezřetelná stezka. Stoupali po ní stále výš a výš. Pod vrcholem Hory se skalní římsa rozšířila. Před obrovským černým otvorem jeskyně vznikla malá plošinka. Z jícnu sluje vycházel sirnatý zápach. Drak byl tedy nablízku. Kdo půjde první? Jistě jste uhodli, žádná tlačenice. Pátrač a zvěd Bilbo měl nyní prokázat své schopnosti. Krok za krokem se pomalu sunul do útrob Hory. Oči jen s krajní námahou pronikaly stále větší tmou. Za chvíli se však začalo rozsvěcet. Narudlá záře se Iinula ze spícího těla draka Šmaka. Oči měl sice zavřené, jenže čert věř drakům.
Obluda ležela na ukrutně veliké hromadě naloupených pokladů. Obrovitá masa Šmakova těla byla pokryta pevným pancířem ze šupin tvrdých jako ocel. Spal zde asi velice dlouho, neboť místy již kousky zlata uvízly mezi šupinami a zdálo se, že tam zarostly. Přes drakovu hruď se táhla zřetelná jizva a dokonce zde jedna destička pancíře chyběla. Hobita neodolatelně lákalo uzmout alespoň částečku ohromného bohatství. Sehnul se pro malý odlomek zlatého nuggetu. Tiše jej strčil do kapsy. Jeho pozornost upoutal diamant nevídané velikosti a krásy. Jako ve snách jej vsunul vedle nuggetu. A v tom se mu zdálo, že se na něj upírá dračí oko. Nebyla to ovšem pravda, ale bylo nepochybné, že spánek není tak tvrdý jak se zprvu zdálo. Stále rychleji se Hobit sunul zpět chodbou k východu, nakonec téměř utíkal. Trpaslíci byli velmi rádi že se vrátil živ a zdráv. Proč však prý, když už měl tu možnost, nevzal zlata víc? Bilbo opravdu neměl náladu hádat se. ByI unavený a rozklepaný prožitým vzrušením. Drahokamem se nepochlubil. Na další dotěrné dotazy jen odsekl, ať to tedy zkusí sami, u Šmaka je zlata dost a dost. A trpaslíci, jimž je většinou žlutý kov milejší než vlastní život, to tedy zkusili!

<< Home