stredozeme

2009-06-04T06:11:00.000-07:00

KRÁTKÝ ODPOČINEK
Ten den nezpívali a nevyprávěli si příběhy, třebaže se vyčasilo, ani příští den, ani den poté. Začali cítit blízkost nebezpečí z obou stran. Tábořili pod hvězdami a jejích koníci se najedli víc než oni samí, poněvadž všude rostla spousta trávy, ale v jejich zavazadlech toho moc nezbývalo, i když počítáme zásoby, které si odnesli od zlobrú. Jednoho rána se přebrodili přes nějakou řeku po široké mělčíně, plné rachotících valounů a vodní pěny. Druhý břeh byl strmý a kluzký. Když se dostali na jeho hřeben, vedouce poníky za uzdu, uviděli blízko před sebou, jak k ním sestupují veliké hory. Zdálo se, že k úpatí nejbližší z nich jim zbývá už jenom den pohodlné jízdy. Vypadala temně a ponuře, třebaže její hnědá úbočí žíhaly pruhy slunečního světla a za jejími svahy zářily zasněžené vrcholky.
"To je ta Hora?" zeptal se Bilbo slavnostně a zíral na ni s vykulenýma očima. Nic tak obrovského ještě jakživ neviděl.
"Ovšemže ne!" odpověděl Balin. "To je jenom začátek Mlžných hor, a my se musíme dostat na jejich druhou stranu, buďto přes ně, nebo nějak pod nimi, než přijdeme do Divočiny. A i odtamtud je to ještě lán světa k Osamělé hoře na východě, kde drak Šmak leží na našem pokladu."
"Ó!" vzdechl si Bilbo a v té chvíli si připadal unavenější než kdy předtím, pokud si mohl vzpomenout. Znovu si pomyslel na svou pohodlnou lenošku před krbem ve svém oblíbeném obývacím pokoji ve své hobití noře a na zpívající čajník. A nebylo to naposledy!

Teď je vedl Gandalf. "Nesmíme sejít z cesty, nebo je s námi konec," varoval. "Potřebujeme jednak potraviny, jednak odpočinek v rozumném bezpečí - a taky je nutné překročit Mlžné hory po té právé stezce, nebo v nich zabloudíte a budete se muset vrátit a začít znovu od začátku (jestli se vám vůbec podaří vrátit se)."
Zeptali se ho, kam má namířeno, a on jim odpověděl; "Došli jste tady na samý pokraj Velké divočiny, jak možná někteří víte. Někde před námi leží schované krásné údolí Roklinka, kde bydlí Elrond v Posledním domáckém domě. Poslal jsem tam po svých přátelích vzkaz, takže jsme očekáváni."

2008-11-26T09:52:00.000-08:00

"Hele, nech toho!" obořil se na něj zároveň Tom s Bertou. "Noc ulíká, tak dělejme, nebo nás tady stihne den!"
"Až vás tady stihne den, změníte se na kámen!" prohlásil nějaký hlas, který zněl jako Vildův. Ale nebyl to Vildův hlas. Právě v tu chvíli se totiž nad kopcem objevily první paprsky úsvitu a v korunách stromů se mocně rozšveholili ptáci. Vilda už ze sebe nevypravil ani slůvko, protože zkameněl, zrovna když se shýbal, a Berta s Tomem se proměnili v balvany, zrovna když se po něm ohlédli. A tak tam stojí dodnes, docela sami, ledaže se na nich usadí nějaký pták, protože zlobři, jak pravděpodobně víte, musí před rozedněním zpátky pod zem nebo se promění v horninu, ze které jsou stvořeni, a nikdy se už nepohnou. Právě to postihlo Bertu a Toma a Vildu.
"Výborně!" pochválil si Gandalf, vyskočil z úkrytu za stromem a pomohl Bilbovi dolů z trnitého keře. Tehdy Bilbo pochopil všechno. To čarodějův hlas udržoval zlobry v hádce a hašteření, dokud nepřišlo svítání a neskoncovalo s nimi.
Teď bylo třeba rozvázat pytle a pustit ven trpaslíky. Byli skoro udušení a pořadně otrávení: vůbec je netěšilo ležet tam a poslouchat, jak se je zlobři chystají upéct a rozmačkat a rozsekat nadroboučko. Pak museli vyslechnout Bilbovu zprávu, co potkalo jeho, a dali si jí dvakrát zopakovat, než byli úplně spokojeni.
"Pošetilý nápad, cvičit se v kapsářství a dlouhoprsťáctví," poznamenal Bombur, "ve chvíli, kdy jsme potřebovali oheň a jídlo."
"Jenže právě to byste od těch chlapů v žádném případě nedostali bez boje," namítl Gandalf. "Ostatně zbytečně ztrácíme čas. Nenapadá vás, že zlobři tady někde musí mít nějakou jeskyni nebo v zemi vykopanou díru, kam se schovávali před sluncem? Musíme se po ní podívat!"
Dali se do prohledávání okolí a brzy objevili stopy kamenných zlobřích bot, které vedly pryč mezi stromy. Sledovali je do kopce, až narazili na velké kamenné dveře do jeskyně, schované za křovím. Ale nemohli je otevřít, ačkoli se do nich všichni opřeli a Gandalf zkoušel různá zaklínání.
"Nepomohlo by nám tohle?" nadhodil Bilbo, když už byli jaksepatří unavení a rozmrzelí. "Našel jsem to na zemi, kde se zlobři prali." A ukázal veliký klíč, třebaže Vildovi se bezpochyby zdál maličký a dobře ulajený. Jístě mu vypadl z kapsy, naštěstí dřív, než zlobr zkameněl.
"Proč jste to propánakrále neřekl dřív?" vykřikli. Gandalf po klíči hrábl a strčil jej do klíčové dírky. Pak se kamenné dveře jedním mocným zatlačením rozletěly a všichni vešli dovnitř. Po zemi se válely kosti a ve vzduchu se vznášel ohavný puch a na policích i na podlaze byla spousta potravin mezi halabala poházenou kořistí všeho druhu - od mosazných knoflíků až po hrnce plné zlaťáků, které stály v koutě. Na stěnách také visela spousta šatstva - příliš malého pro zlobry, takže se obávám, že patřilo jejich obětem - a mezi ním byly i různé meče všelijaké výroby, tvarů a rozměrů. Dva z nich je zvlášť zaujaly nádhernými pochvami a jílci posázenými drahokamy.
Gandalf a Thorin si každý vzali jeden a Bilbo si vzal nůž v kožené pochvě. Pro zlobra by to byl jenom nepatrný perořízek, ale hobitovi posloužil stejně dobře jako krátký mečík.
"Zdá se, že jsou to dobré čepele," poznamenal Gandalf, když meče povytáhl z pochev a se zájmem si je prohlížel. "Ty nevyrobil žádný zlobr ani lidský kovář v těchhle krajích a časech; ale až si budeme moci přečíst ty runy na nich, dovíme se o nich víc."
"Pojďme pryč z toho příšerného puchu!" ozval se Fili. A tak tedy vynesli hrnce mincí a potraviny, které byly nedotčené a zdály se poživatelné, i jeden soudek piva, který zůstal plný. Zatím dostali chuť na snídani, a protože měli pořádný hlad, neohrnovali nos nad tím, co získali ze zlobří špižírny. Jejich vlastní zásoby už byly velmi skromné. Teď měli dost chleba a sýra, spoustu piva a slaninu, kterou si mohli opéci na řeřavých uhlíkách z ohně.
Potom si zchrupli, protože zažili neklidnou noc, a do odpoledne nedělali už nic jiného. Pak si přivedli poníky, odvezli hrnce zlaťáků, náramně tajně je zakopali opodál stezky nad řekou a zakleli je spoustou kouzel, pro případ, že budou mít někdy příležitost vrátit se pro ně. Když s tím byli hotovi, nasedli všichni znovu do sedel a znovu se začali kodrcat cestou k východu.
"Kam jste se nám ztratil, jestli se smím zeptat?" řekl Thorin v jízdě Gandalfovi.
"Byl jsem se podívat napřed," odpověděl čaroděj,
"A co vás tak rychle přivedlo nazpátek?"
"Že jsem se podíval nazpátek."
"Jistě," poznamenal Thorin, "ale nemohl byste to povědět trochu jasněji?"
"Jel jsem prozkoumat dál naši cestu. Co nevidět bude nebezpečná a obtížná. Taky mi dělalo starost doplnění našich malých zásob. Nedojel jsem však ani moc daleko, když jsem potkal dva své přátele z Roklinky."
"Kde to je?" zeptal se Bilbo.
"Neskákejte mi do řeči!" napomenul ho Gandalf. "Dostanete se tam za pár dní, když budeme mít štěstí, a sami to všechno poznáte. Jak jsem právě říkal, potkal jsem dva Elrondovy lidi. Pospíchali, protože se báli zlobrů. Pravě od nich jsem se dověděl, že tri zlobři sestoupili z hor a usadili se v lesích nedaleko cesty; zaplašili z té oblasti všechny obyvatele a přepadali ze zálohy cizí pocestné.
Okamžitě jsem vycítil, že mě potřebujete, abych se vrátil. Když jsem se podíval nazpátek, uviděl jsem v dálce oheň a pustil jsem se k němu. Tak teď to tedy víte. Prosím vás, buďte příště opatrnější, nebo se nikdy nedostaneme nikam!"
"Děkujeme vám!" kvitoval to Thorin.

2008-10-09T00:57:00.000-07:00

"Zlobři!" ozval se Bilbo za jedním stromem. Na něho v tom rozruchu zapomněli. "Schovávají se s pytli v křoví."
"A podívejme!" prohlásil Thorin a skočil k ohni, dřív než se na něj mohli vrhnout. Popadl velkou větev, která na konci plápolala, a vrazil ten konec Bertovi do oka, než zlobr stačil uhnout. To ho na nějakou chvíli vyřadilo z boje. Bilbo dělal, co mohl. Chytil jednu Tomovu nohu - pokud to šlo, protože byla tlustá jako kmen stromu, jenže odletěl jako camrda až na vrchol nějakého křoví, když Tom kopnutím vmetl Thorinovi do obličeje jiskry.
Tom za to dostal větví do zubů a o jeden přední zub tím přišel. To váni tedy řeknu, že pořádně zavyl! Ale právě v tom okamžiku se za Thorinem objevil Vilda, šoupl mu pytel přes hlavu a stáhl mu ho až k prstům na nohách. Tak tedy boj skončil. Teď byli všichni v pěkné kaši: trpaslíci důkladně zavázaní v pytlích a tří rozzuření zlobři (dva z nich navíc se spáleninami a pohmožděninami, na které se tak hned nezapomíná) seděli vedle nich a dohadovali se, jestli je mají pomalu opékat nebo je nadroboučko rozsekat a uvařit či si prostě na jednoho po druhém sednout a rozmačkat je tak na rosol, zatímco Bilbo trčel v křoví, s potrhanými šaty i kůží, a ze strachu, aby ho neuslyšeli, si netroufal ani se pohnout.

A právě v té chvíli se vrátil Gandalf. Jenže ho nikdo neviděl. Zlobři se zrovna rozhodli upéci trpaslíky hned a sníst je později - byl to Bertův nápad a po spoustě dohadování s ním všichni souhlasili.
"To nemá fazónu, píct je teďka, bude to trvat celou noc," ozval se nějaký hlas. Berta myslel, že Vildův.
"Nezačínej se zas hádat Vildo," okřikl ho, "nebo to vážně bude trvat celou noc!"
"Kdo se hádá?" bránil se Vilda, který myslel, že to prve promluvil Berta.
"Ty se hádáš!" odsekl Berta.
"To ses teda lhář!" ohradil se Vilda, a tak celá hádka začala znovu. Nakonec se rozhodli rozsekat trpaslíky nadroboučko a uvařit je. Tak tedy připravili veliký černý hrnec a vytáhli nože. "Vařit je nemá fazónu! Nemáme vodu, k pramenu je daleko a vůbec!" řekl nějaký hlas. Berta i Vilda mysleli, že to promluvil Tom.
"Drž hubu!" vyjeli si na něj, "Nebo nebudeme hotoví nikdá. A pro tu vodu pudeš sám, esli eště cekneš!"
"Vy držte hubu!" vrátil jím to Tom, který si myslel, že se prve ozval Vilda. "Kdo jinej se tady hádá než vy?"
"Ses blboun!" odbyl ho Vilda.
"Blbounuj sám sebe!" odsekl Tom.
A znovu vypukla celá hádka, ještě zuřivěji než předtím, dokud se konečně nerozhodli sednout si najeden pytel po druhém, rozmačkat trpaslíky a uvařit je až potom.
"Na koho si sednem jako na prvního?" zeptal se nějaký hlas.
"Nejdřív na toho posledního," navrhl Berta, kterému Thorin poranil oko. Myslel, že promluvil Tom.
"Nemluv sám pro sebe!" doporučil mu Tom. "Ale esli si chceš sednout na toho posledního, tak si na něm seď! Kerej to je?"
"Ten s těma žlutejma fuseklema," řekl Berta.
"Blbost, ten se šedivejma fuseklema," řekl jakoby Vildův hlas.
"Já vím určité, že se žlutejma," namítl Berta.
"No jo, se žlutejma," souhlasil Vilda.
"Tak co kecáš, že se šedivejma?" utrhl se na něj Berta.
"Nic takovýho sem neřek. To byl Tom."
"Já? Nikdá!" ohradil se Tom. "Tys to řek!"
"Dva proti jednomu, tak drž hubu!" okřikl ho Berta.
"S kým to mluvíš?" dopálil se Vilda.

2008-10-07T00:29:00.000-07:00

"Třebas je jich tady kolem víc a mohli bysme si z nich udělat paštiku," navrhl Berta. "Hele, ty, courá se tady po lese víc takovejch jako ty, králíku jedna vošklivá?" zeptal se s pohledem na hobitovy srstnaté nohy, popadl ho za ne a zatřepal s ním.
"Je, spousta!" vyhrkl Bilbo, než si uvědomil, že by své přátele neměl prozrazovat. "Ne, vůbec ne, nikdo!" opravil se vzápětí.
"Jak to myslíš?" zabručel Berta a zvedl ho tentokrát za vlasy.
"Jak to říkám," zalapal Bilbo po dechu. "A prosím vás, nevařte mě, drazí páni! Sám jsem dobrý kuchař a líp vařím, než se vařím, jestli mi rozumíte. Uvařím vám báječnou snídani, když mé nesníte k večeři."
"Chudák skrček malá," politoval ho Vilda. Sám už se navečeřel až k prasknutí a taky vypil spoustu piva. "Chudák skrček malá! Pusť ho!"
"Nepustím, dokaď neřekne, jak to myslí s tou spoustou a vůbec nikým," odsekl Berta. "Nedám si vod nikoho podřezat ve spaní krk. Přidrž mu nohy k vohni, dokaď nepromluví!"
"S tím nechci nic mít," odmítl Vilda. "A stejně sem ho chytnul já."
"Ses tlustej blbec, Vildo," utrhl se na něj Berta,, jak už sem ti to dneska večer řek jednou."
"A ty ses halama!"
"Todle si vod tebe nenechám líbit, Vildo," opáčil Berta a praštil Vildu pěstí do oka.
Tak vypukla nádherná rvačka. Bilbo byl ještě natolik při smyslech, že když ho Berta upustil na zem, odplížil se honem z dosahu jejich nohou, dřív než se do sebe pustili jako psi a nadávali si z plných plic všemožnými naprosto pravdivými a výstižnými přízvisky. Brzy se popadli do křížku, kopali a dupali a svalili se málem až do ohně, zatímco Tom je oba řezal větví, aby je přivedl k rozumu - a to je ovšem dohánělo k ještě větší nepříčetnosti.
V tom okamžiku měl Bilbo samozřejmě zmizet. Jenže měl chudinky nožičky zle pohmožděné Bertovou velikou prackou, byl bez dechu a hlava se mu motala, a tak tedy chvíli zůstal ležet a lapal po dechu, těsně za okruhem, kam dopadalo světlo od ohně.
Právě uprostřed rvačky se objevil Balin. Trpaslíci slyšeli zdálky rámus, a když nějakou dobu čekali, až se Bilbo vrátí nebo až zahouká jako sova, začali se jeden po druhém plížit ke světlu, co nejtišeji dokázali. Jakmile Tom zahlédl Balina ve světle plamenů, strašně zarval. Zlobři prostě nesnášejí už pouhý pohled na trpaslíky (neuvařené). Berta s Vildou se okamžitě přestali prát. "Pytel, Tome, honem!" vykřikli, a dřív než Balin, který si lámal hlavu, kam se v té mele poděl Bilbo, stačil pochopit, oč vlastně jde, už měl pytel přes hlavu a už byl v něm.
"Vono jich přijde eště víc," prohlásil Tom, "nebo bysem se musel moc mejlit. Spousta a vůbec nikdo, todle to znamená! Žádnej luphobit, ale spousta takovejchdle trpajzlíků!"
"Máš nejspíš pravdu," přisvědčil Berta, "a měli bysme se ztratit ze světla."
A taky to udělali. Popadli pytle, ve kterých nosili skopové i jinou kořisl, a čekali ve stínu. Pokaždé, když se přiblížil další trpaslík a překvapeně se zadíval na oheň, na převržené džbány a na ohryzané skopové kosti, šup, a už měl ohavné páchnoucí pytel přes hlavu a už byl v něm. Brzy ležel Dvalin vedle Balina a Fili a Kili vedle sebe a Dori a Nori a Ori na jedné hromadě a Oin a Gloin a Bifur a Bombur v jedné kupě nepříjemně blízko ohně.
"Todle jim dá za vyučenou!" odfoukl si Tom, poněvadž Bifur a Bofur mu dali hodně práce a rvali se jako šílenci, jak to už trpaslíci dovedou, když se dostanou do úzkých.
Thorin přišel naposled - a nebyl zaskočen znenadání. Tušil už nějakou neplechu a nepotřeboval ani vidět nohy svých přátel čouhající z pytlů, aby pochopil, že něco není v pořádku. Zůstal stát ve stínu kus opodál a řekl si: "Co je to za šlamastyku? Kdo to tady chytá moje lidi?"

2008-08-11T04:00:00.000-07:00

Vildovi zaskočilo a začal se dusit. "Drž hubu!" utrhl se, sotva popadl dech. "Nemůžeš čekat, že tady lidi vydržej věčně, jen abyste je vy dva s Bertou schlamstli. Spořádali ste spolu půl druhý vesnice vod tý doby, co sme sešli z hor. Co chceš víc? A zažili sme cestou časy, kdybys bejval Vildovi poděkoval za takovej pěknej kousek tučnýho berana z údolí, jako je tendle." Pořádně si uhryzl ze skopové kýty, kterou si opékal, a utřel si pysky do rukávu.
Bohužel ano, zlobři si takhle počínají, i ti, co mají pouze jednu hlavu. Jakmile Bilbo tohle všechno vyslechl, měl okamžitě něco podniknout. Buďto se měl tiše vrátit a varovat své přátele, že tu jsou tři pěkně statní zlobři v mizerné náladě, zřejmé naklonění ochutnat pro změnu pečeného trpaslíka či dokonce poníka, nebo měl honem provést nějaký lupičský kousek. Opravdu prvotřídní legendární lupič by v tom okamžiku vybral zlobrům kapsy - to se skoro vždycky vyplatí, když to dokážete, štípnul by jim i to skopové z rožňů, ukradl pivo a nepozorovaně by zmizel. Jíní lupiči, praktičtější, ale s menší profesionální hrdostí, by možná zapíchli všechny dýkou, dřív než by si to zlobři uvědomili. A potom by mohli strávit noc v bujném hodokvasu.
Tohle Bilbo věděl. Četl o spoustě věcí, které sám nikdy neviděl ani nedělal. Byl hrozně vyplašený a právě tak znechucený, toužil být na sto mil odsud, a přece - přece jen se nemohl odhodlat vrátit se k Thorinovi a spol. s prázdnýma rukama. Tak tedy stál a váhal ve stínu. Z různých lupičských kousků, o kterých slýchal, mu vybrání zlobřích kapes připadalo nejméně obtížné, takže se nakonec připlížil za strom těsně za Vildu.
Berta a Tom poodešli k sudu. Vilda právě znovu lokal ze džbánu. V tom okamžiku sebral Bilbo kuráž a sáhl svou malou ručkou do Vildovy ohromné kapsy. Byl v ní měšec, pro Bilba veliký jako pytel. "Ha!" pomyslel si a rozehříval se pro své nové počínání, když ho opatrně vytahoval ven. "Tohle je začátek!"
To taky byl. Zlobří měšce bývají zrádné, a tenhle nebyl žádnou výjimkou. "Hele, kdo seš?" zapípal, když opouštěl kapsu, Vilda se okamžitě otočil a popadl Bilba pevně za krk, dřív než se hobit stačil schovat za strom.
"Sakra, Berto, koukej, co sem to načapal!" řekl Vilda.
"Co je to?" podivili se ti dva druzí a přistoupili blíž.
"Bac mě hrom, esli to vím! Co ses zač?"
"Bilbo Pytlík, lup - hobit," vykoktal chudák Bilbo, všecek roztřesený, a lámal si hlavu, jak vyloudit soví zahoukání, než ho zlobři uškrtí.
"Luphobit?" vyvalili na něj oči. Zlobři mají dlouhé vedení a jsou hrozně podezíraví, kdykoli se setkají s něčím, co je pro ne nové.
"Co má takovej luphobit co hledat v mý kapse?" zamračil se Vilda.
"Dá se to vařit?" zajímal se Tom.
"Můžeš to zkusit," odpověděl Berta a sáhl po kosince.
"Byl by nanejvejš jednou do huby," podotkl Vilda, který se už dobře navečeřel. "Ani ne, dyby se stáhnul a vykostil."

2008-08-07T06:33:00.000-07:00

Tak tam všichni seděli rozmrzelí, promoklí a reptali, zatímco Oin a Gloin se pokoušeli rozdělat oheň a hádali se při tom. Bilbo smutně uvažoval, že dobrodružství neznamená vždycky jen jízdu na poníku v májovém sluníčku, když tu Balin, který byl vždycky jejich průzkumník, najednou povídá: "Tamhle je světlo!" O kus dál byl kopec obrostlý stromy, místy hezky hustě. Z temného chumáče stromů teď uviděli nějaké světlo, načervenalé příjemné světýlko, jako by tam probleskovával oheň nebo pochodně.
Když se na ně chvílí dívali, začali se dohadovat. Jedni říkali "ne", kdežto druzí "ano". Někteří navrhovali, aby se tam šli podívat, že všechno bude lepší než hubená večeře, ještě hubenější snídaně a celá noc v mokrých šatech.
Jiní namítali: "Tyhle končiny nejsou dost známé a leží moc blízko k horám. Poutníci sem teď zřídkakdy zabloudí. Staré mapy nejsou k ničemu: všechno se tu změnilo k horšímu a cesta není střežená. Dokonce jsme ani neslyšeli, kdo je tady králem, a čím míň se cestou vyptáváte, tím míň vám hrozí malérů." První se bránili: "Koneckonců je nás čtrnáct." Na to dostali odpověď: "Ale kam se poděl Gandalf?" Tuhle otázku opakovali všichni. Vtom se spustil lijavec ještě hůř než dosud a Oin s Gloinem se začali prát.
To rozhodlo. "Koneckonců mezi sebou máme lupiče," prohlásili trpaslíci, a tak vyrazili za světlem, vedouce poníky za uzdy (s patřičnou a náležitou opatrností). Přišli ke kopci a brzy se octli v lese. Pustili se do vršku, jenže nikde neviděli žádnou pořádnou stezku, která by mohla vést k nějakému domu či k hospodářství, a přes všechnu opatrnost se prodírali mezi stromy tmou jako v pytli s náramným šustěním a praštěním a vrzáním (a taky s náramným bručením a nadáváním).
Červené světlo náhle zazářilo velice jasně mezi kmeny stromů kousek před nimi.
"Teď je řada na lupiči," řekli a měli tím na mysli Bilba. "Musíte jít napřed a vyzkoumat všechno o tom světle, co je to zač, a jestli je docela bezpečné a neškodné," vyzval hobita Thorin, "Tak utíkejte a honem se vraťte, jestli je všechno v pořádku. Jestli ne, vraťte se, když to bude ve vaší moci! Když to nebude ve vaší moci, zahoukejte dvakrát jako sova pálená a jednou jako sýček, a my uděláme, co bude v naší moci."
A tak se musel Bilbo vypravit, dřív než stačil vysvětlit, že neumí zahoukat ani jednou jako jakákoli sova, právě tak jako neumí létat jako netopýr. Ale hobiti se aspoň dovedou pohybovat lesem tiše, naprosto tiše. Taky se tím pyšní a Bilbo cestou nejednou ohrnul nos nad "kraválem těch trpaslíků", jak se v duchu vyjádřil, třebaže si myslím, že vy ani já bychom si v takové větrné noci ničeho nevšimli, ani kdyby na krok od nás projela celá kavalkáda. Když teď Bilbo s hrdostí odborníka kráčel k červenému světlu, nebyla by nad tím nejspíš naježila vousy ani lasička.
A tak se přirozeně dostal rovnou až k ohni - byl to totiž opravdu oheň - aniž někoho zburcoval. A uviděl tam tohle:
Kolem velikánského ohně z bukových polen seděly tří velikánské postavy. Na dlouhých prutech jako na rožních si opékaly kusy skopového a olizovaly si z prstů mastnotu. Náramné chutně to vonělo. Taky tam stál po ruce sud dobrého pití a postavy popíjely ze džbánů. Jenomže to byli zlobři - zlí obři. Očividně zlobři. To poznal i Bilbo, třebaže žil celkem v ústraní. Poznal to podle jejích ohromných těžkých obličejů, podle jejich velikostí i podle tvaru jejich nohou, a to se ani nezmiňujeme o jejich mluvě, která nebyla zdaleka salonní, zdaleka ne.
"Včera skopový, dneska skopový, a ajť sem trajcén, esli to zejtra nevypadá zasejc na skopový," prohlásil jeden ze zlobrů.
"Lidskýho masa sme už dlouho neměli, ani co by za nehet vlezlo," poznamenal druhý. "Co to sakra Vildu napadlo, že nás zatáh do týdle končiny, to mi teda neleze do palice - a ke všemu nám eště dochází pitivo," postěžoval si a strčil Vildovi do lokte, zrovna když ten lokal ze džbánu.

2008-08-01T12:42:00.000-07:00

Zůstáváme v hluboké úctě oddaní
Vaši
Thorin & spol.

"Zbývá nám pouhých deset minut. Budete sebou muset hodit!" poznamenal Gandalf.
"Ale -" chtěl namítnout Bilbo.
"Na to teď není čas," odsekl Čaroděj.
"Ale -" vykoktal Bilbo znovu.
"Na to taky není čas! Už ať jste pryč!"
Bilbo si pak až do konce svých dní nedokázal nikdy vzpomenout, jak se tenkrát octl venku, bez klobouku, bez vycházkové hole a bez peněz, a vůbec beze všeho, co si obvykle bral s sebou, když odcházel z domu; jak nechal přesnídávku nedojedenou a nádobí neumyté; jak strčil klíče od domu do ruky Gandalfovi a jak uháněl, pokud mu srstnaté nožičky stačily, podél velkého Mlýna, přes Vodu, a pak ještě celou míli nebo i víc.
Byl celý zadýchaný, když přesně s úderem jedenácté dorazil do Povodí, a najednou zjistil, že si zapomněl kapesník!
"Bravo!" pochválil ho Balin, který stál ve dveřích hospody a už ho vyhlížel.
Pravě v té chvíli se vynořili všichni ostatní ze zákrutu silnice do vsi. Seděli na ponících a každý poník byl ověšen všemožnými vaky, tlumoky, balíky a proprietami. Vedli i jednoho maličkého poníka, zřejmě pro Bilba.
"Nasedněte, vy dva, a jedeme!" vyzval je Thorin.
"Hrozne mě to mrzí," postěžoval si Bilbo, "ale přišel jsem bez klobouku a zapomněl jsem si vzít kapesník a nemám žádné peníze. Nedostal jsem váš vzkaz dřív než v 10.45, abych mluvil přesně."
"Nemluvte tak přesně," řekl mu Dvalin, "a nedělejte si starosti! Než naše cesta skončí, budete se muset obejít bez kapesníků i spousty jiných věcí. Pokud jde o ten klobouk, mám v zavazadlech rezervní kapuci s pláštíkem."
Tak tedy všichni vyrazili, vykodrcali se od hospody toho krásného jitra těsně před začátkem máje na těžce naložených ponících, a Bilbo měl na hlavě tmavozelenou kapuci (trochu ošumělou) a tmavozelený pláštík, vypůjčené od Dvalina. Byly mu příliš velké, takže vypadal dost komicky. Netroufám si ani pomyslet, co by mu byl řekl jeho otec Bungo. Jedinou útěchou mu bylo, že nemůže být omylem pokládán za trpaslíka, poněvadž nemá vousy.
Nejeli tak dlouho, když je dohnal Gandalf, velkolepý na bílém koni. Přivezl spoustu kapesníků a Bilbovu fajfku a tabák. Takže pak společnost ujížděla náramně bujaře, cestou si po celý den vyprávěli příběhy a zpívali si, ovšem s výjimkou zastávek na jídlo. Nejedli sice tak často, jak by si byl Bilbo přál, ale přece jen začal cítit, že takové dobrodružství není koneckonců nic tak špatného.
Napřed projížděli zemí hobitů, širokou solidní krajinou, obydlenou slušnými usedlíky, s dobrými silnicemi, s občasnými hospodami, a tu a tam potkali nějakého trpaslíka či sedláka, který si šel pěkně po svém. Pak přišli do krajů, kde lidé mluvili divnou řečí a zpívali písně, jaké Bilbo ještě nikdy neslyšel. A potom se dostali hluboko do Pustin, kde už nežili žádní lidé, kde nebyly žádné hospody a cesty byly čím dál tím horší. Nedaleko před nimi strměly výš a výš ponuré vrchy, zarostlé temnými stromy. Na některých z nich se tyčily staré hrady zlověstného vzhledu, jako by je postavili nějací zlí lidé. Všechno působilo pochmurně, protože se ten den pokazilo počasí. Až dosud bylo krásné májové, přímo jako v rozmarných historkách, ale najednou se ochladilo a začalo pršet.
"Když si pomyslím, že za chvíli máme červen," bručel Bilbo, jak se tak cákal za ostatními hrozně rozblácenou stezkou. Bylo odpoledne po době svačiny, lilo jako z konve stejně jako celý den, voda z kapuce mu krápala, pláštík měl prosáklý deštěm, poník byl unavený a klopýtal přes kamení, jeho společníci byli příliš nevrlí na to, aby jim bylo do řeči. "A ke všemu déšť určité promáčel suché šatstvo a potraviny v zavazadlech," myslel si Bilbo. "Hrom do toho lupičství a do všeho, co s ním souvisí! Kéž bych seděl doma ve své útulné noře u krbu a kéž by čajník právě začínal zpívat!" A nebylo to naposledy, kdy pocítil tohle přání!
Ale trpaslíci se kodrcali pořád dál, ani se neotočili, a hobita si vůbec nevšímali. Někde za šedými mračny jisté zapadlo slunce, poněvadž se začalo stmívat. Zvedl se vítr a vrby na břehu reky se prohýbaly a vzdychaly. Nevím, jaká to byla řeka, ale pádila celá červená, rozvodněná lijáky posledních několika dní, dolů z vrchů a hor před nimi.
Brzy byla skoro tma. Vítr rozehnal šedivá mračna a mezi jejich letícími cáry se nad vrchy objevil ubývající měsíc. Tehdy zastavili a Thorin zamumlal cosi o večeři a "kde najdeme suché místo, abychom se vyspali?"
Teprve tehdy si všimli, že s nimi není Gandalf. Až dosud je celou cestu provázel, i když nikdy neřekl, jestli se také zúčastní dobrodružné výpravy, nebo jestli jim dělá společníka jen dočasně. Nejvíc ze všech jedl, nejvíc mluvil a nejvíc se smál. Ale teď najednou prostě zmizel!
"A zrovna teď, když by takový čaroděj byl nejužitečnější!" naříkali Dori a Nori (kteří sdíleli hobitův názor o pravidelném jídle, hojném a častém).
Nakonec se rozhodli, že se budou muset utábořit tam, kde právě jsou. Až dosud na své pouti netábořili, a třebaže věděli, že brzy budou muset tábořit pravidelně, až se octnou v Mlžných horách a daleko od krajů se solidními obyvateli, tenhle mokrý večer jim připadal pro začátek zvlášť špatný. Odstěhovali se pod skupinku stromů, a třebaže pod nimi bylo trochu víc sucho, vítr setřásal déšť z listí a jeho krápání bylo hrozně protivné. Ke všemu postihla smůla i jejich oheň. Trpaslicí dokážou rozdělat oheň skoro všude a skoro ze všeho, vítr nevítr, ale ten večer to nedokázali dokonce ani Oin a Gloin, kteří v tom umění zvlášť vynikali.
Pak se jeden z poníků zčistajasna splašil a utekl. Než ho mohli chytit, vběhl do řeky, a než ho zase vytáhli, Fili a Kili se málem utopili a všechna zavazadla, která poník nesl, vzala voda. Samozřejmě že v nich byly hlavně potraviny, takže jim zbylo zatraceně málo k večeři a ještě míň k snídani.

2008-07-30T02:37:00.000-07:00

"Co to s tím má co dělat? Měl jsem plné ruce práce s mytím nádobí po čtrnácti hostech!"
"Kdybyste byl tu římsu oprášil," řekl Gandalf, "byl byste našel zrovna pod hodinami tohle," a podal Bilbovi lístek (psaný ovšem na Bilbově vlastním dopisním papíru).
Na lístku bylo napsáno:

Thorin a společnost pozdravují lupiče Bilba! Nejsrdečněji děkujeme za Vaše pohostinství a Vaši nabídku odborné pomoci vděčně přijímáme. Podmínky: odměna v hotovosti při dodání zboží, až do maximální výše jedné čtrnáctiny celkového zisku (jestliže nějaký vzejde); všechny cestovní výlohy platíme v každém případě; pohřební výlohy hradíme my nebo naši zástupci, jestliže k nim dojde a jestliže záležitost nebude vyřízena jinak.
Pokládali jsme za zbytečné rušit Vás ctěný odpočinek a pustili jsme se napřed do potřebných příprav. Očekáváme Vaši váženou osobu v hospodě U zeleného draka v Povodí přesně v 11.00 hodin. Doufáme, že budete dochvilný.

2008-07-08T05:02:00.000-07:00

SKOPOVÁ PEČENĚ

Bilbo vyskočil, natáhl si župan a pospíchal do jídelny. Neviděl tam nikoho, ale všechno svědčilo o velké a kvapné snídani. Byl tam strašný nepořádek a v kuchyni hromady neumytého nádobí. Zdálo se, že trpaslíci vytahali skoro každý hrnec a rendlík, který hobit měl. Špinavé nádobí svou zoufalou skutečností přinutilo Bilba uvěřit, že včerejší noční společnost nebyla výplodem jeho zlých snů, jak tak trochu doufal. Vlastně se mu koneckonců ulevilo, když si pomyslel, že odešli bez něho a ani se neobtěžovali budit ho ("ale ani slušně poděkovat," pomyslel si), a přece jen se nemohl ubránit jistému pocitu zklamání. Ten pocit ho překvapil.
"Nebuď blázen, Bilbo Pytlíku!" napomenul sám sebe. "Ve tvém věku myslet na draky a na všechny ty pomotané nesmysly!" A tak se opásal zástěrou, rozdělal oheň, ohřál vodu a umyl nádobí. Potom sí dal pěknou malou snídani v kuchyni, než se jal uklízet v jídelně.
Zatím už svítilo sluníčko, domovní dveře byly otevřené a vpouštěly dovnitř teplý jarní vánek. Bilbo si začal hlasitě pohvizdovat a zapomínat na uplynulou noc. Abychom řekli pravdu, právě zasedal v jídelně k pěkné malé přesnídávce u otevřeného okna, když vešel dovnitř Gandalf.
"Brachu drahá," oslovil Bilba, "kdypak se už konečně objevíte? Tomuhle říkáte časně vyrazit? Vy si tady klidně snídáte, nebo jak tomu říkáte, a je už půl jedenácté! Nechali vám tady vzkaz, protože nemohli čekat."
"Jaký vzkaz?" zarazil se chudák pan Pytlík všecek popletený.
"Páni sloni!" ulevil si Gandalf. "Vy dnes ráno nejste vůbec ve své kůži - ještě jste ani neoprášil krbovou římsu!"

2008-06-23T01:05:00.000-07:00

Často jsem si lámal hlavu, jak se mému otci a dědovi podařilo uniknout. Ted' chápu, že museli znát nějaký tajný boční vchod, o kterém věděli jen oni sami. Ale zřejmě pořídili tuhle mapu, a já bych teď rád věděl, jak sejí zmocnil Gandalf, a proč se nedostala do rukou mně, oprávněnému dědici."
"Nijakjsem se jí ‚nezmocnil'," odpověděl čaroděj, "a!e dostal jsem ji. Jak víte, vašeho děda Throra zabil v morijských dolech skřet Azog -"
"Kletbu na jeho jméno, to vím," přisvědčil Thorin.
"A váš otec Thrain se někam ztratil jednadvacátého dubna, minulý čtvrtek to bylo právě sto let, a vy jste ho od té doby nikdy neviděl -"
"Pravda, pravda," přitakal Thorin.
"Tak tedy váš otec mi tuhle mapu svěřil, abych ji odevzdal vám, a jestli jsem si pro to zvolil svůj vlastní čas a způsob, sotva mi to můžete mít za zlé, když uvážíte, sjakými potížemi jsem vás vůbec našel. Váš otec si už nepamatoval ani své vlastní jméno, když mi tuhle listinu dával, a nikdy mi neřekl, jak se jmenujete vy; takže si celkem myslím, že bych spíš zasloužil pochvalu a poděkování. Tady ji máte!" podal mapu Thorinovi.
"Tomu nerozumím," zavrtěl hlavou Thorin a Bilbo už měl na jazyku totéž. Takovéhle vysvětlení nic nevysvětlovalo.
"Váš děd," pokračoval čaroděj pomalu a ponuře, "dal mapu do úschovy svému synovi, než se vydal do morijských dolů. Vás otec se po smrti vašeho děda vypravil s mapou zkusit své štěstí, zažil spoustu krajně nepříjemných dobrodružství, ale do blízkosti Hory se nikdy nedostal. Nevím, jak se tam octl, ale našel jsem ho jako vězné v kobkách Černého mága."
"Co jste tam prosím vás dělal?" zeptal se Thorin se zachvěním a všichni trpaslíci se otřásli hrůzou.
"Na to se mně ani neptejte. Po něčem jsem pátral, jako obvykle, a bylo to zatraceně nebezpečné pátrání. Dokonce i já, Gandalf, jsem jen taktak unikl. Snažil jsem se vašeho otce zachránit, ale už bylo pozdě. Blouznil úplně beze smyslů a skoro na všechno zapomněl, až na tu mapu a na ten klíč."
"Už dávno jsme si to vyřídili se skřety v Morii," poznamenal Thorin. "Teď si musíme vzít na mušku Černého mága."
"Nemluvte nesmysly! To je nepřítel, který se naprosto vymyká síle všech trpaslíků dohromady, i kdyby se dali znovu sehnat ze všech čtyř úhlů světa. Vás otec si nepřál nic jiného, než aby jeho syn uviděl tuhle mapu a využil toho klíče. Drak a Hora jsou pro vás úkoly ažaž!"
"Slyšte, slyšte!" ozval se Bilbo a náhodou to řekl nahlas.
"Co máme slyšet?" obrátili se všichni náhle k němu a jeho to tak zmátlo, že odpověděl: "Poslyšte, co vám chci povědět!"
"A copak to je?" ptali se jeden přes druhého.
"Inu, řekl bych, že byste se měli vypravit na východ a poradně se tam rozhlédnout. Koneckonců tam vede ten boční vchod a i draci nejspíš musí někdy spát. Když zůstanete sedět na prahu dost dlouho, jistě vás tam něco napadne. A potom, abyste věděli, zdá se mi, že na jednu noc jsme mluvili už dost dlouho, jestli mí dobře rozumíte. Co byste říkali posteli, abyste ráno brzy vyrazili, a vůbec? Dám vám dobrou snídani, než se vydáte na cestu."
"Chcete snad říct, než se vydáme na cestu?" namítl Thorin. "Nejste snad lupič vy? A není sedění na prahu vaše práce, a to ani nemluvím o tom, jak se tím vchodem dostaneme dovnitř? Ale souhlasím s tou postelí a snídaní. Já bych chtěl před cestou šest vajec se šunkou; ne naměkko, ale smažená, a pozor, ať je nerozmícháte!"
Když si i všichni ostatní objednali snídani, a ani nepoprosili (což Bilba náramně dopálilo), všichni se zvedli. Hobit pro ně pro všechny musel najít místo a nastěhovat je do všech svých hostinských pokojů a ustlat jim na křeslech a na pohovkách, než je všechny uložil a mohl si lehnout do své vlastní postýlky, pořádně unavený a vůbec ne šťastný. O jedné věci se pevně rozhodl: že se nebude obtěžoval s časným vstáváním a s vařením té zatracené snídaně pro kdekoho druhého. Bralovsky duch z něho vyprchával a už si vůbec nebyl tak jistý, že se ráno vypraví na nějakou cestu.
Když už ležel v posteli, slyšel Thorlna, jak si v sousední parádní ložnici pořád pobroukává:

Dřív nežli vzejde světlo dne,
přes horstvo. jež se v mlze pne,
jdem do hlubin, kde vládne stín,
pro svoje zlato ztracené.

Bilbo usnul s těmihle slovy v uších a způsobilo mu to velice nepříjemné sny. Když se probudil, byl už dávno bílý den.

2008-06-19T03:00:00.000-07:00

"To by k ničemu nevedlo," poznamenal Čaroděj, "kdyby s námi nebyl nějaký chrabrý válečník nebo dokonce bohatýr. Snažil jsem se nějakého sehnat, ale válečníci jsou zaneprázdněni vzájemnými boji v dalekých zemích a bohatýři jsou tady v okolí vzácní nebo se prostě nedají sehnat. Meče jsou tady většinou tupé, sekyry slouží leda ke kácení stromů, štíty jako kolíbky nebo pokličky a draci jsou odtud příjemně daleko (takže jsou tu legendární). Proto jsem se spokojil s vloupáním - zvlášť když jsem si vzpomněl na ten boční vchod. A tady je náš malý Bilbo Pytlík, lupič lupičů, vyvolený a vybraný. Takže teď se do toho můžeme pustit a vymyslel si nějaký plán."
"Výborně," souhlasil Thorin, "jeslli nám tady mistr lupič dá nčjaké podněty nebo návrhy," obrátil se s posměšnou zdvořilostí na Bilba.
"Napřed bych rád věděl trochu víc," odpověděl hobit, všecek zmatený a trochu vnitřně roztřesený, ale dosud bralovsky rozhodnutý ve věci pokračovat. "Myslím o tom zlatě, o drakovi a o tom všem, jak se tam to zlato dostalo, komu patří atakdál."
"Propána!" podivil se Thorin. "Nemáte tady tu mapu? A neslyšel jste naši píseň? A nemluvíme o tom všem už celé hodiny?"
"Stejně bych to rad všechno slyšel jasně a zřetelně," odpověděl Bilbo paličatě, zatvářil se obchodnicky (což si obvykle rezervoval pro lidi, kteří si od něho chtěli vypůjčit peníze) a vůbec se všemožně snažil vypadat moudře a prozíravě a profesionálně, aby to odpovídalo Gandalfovu doporučení. "Taky bych rád věděl, jak je to riskantní, co bude s hotovými výlohami, kolik to zabere času, jak to bude s odměnou, a tak vůbec" - Čímž myslel: "Co z toho budu mít? A vyjdu z toho živý?"
"No prosím," přikývl Thorin. "Před dávnými časy, za mého děda Throra, byla naše rodina vyhnána z dalekého Severu a usadila se s celým svým jměním a s nářadím tady v té Hoře na mapě. Kdysi předtím ji objevil můj vzdálený předek Thrain Starý, ale tentokrát tam začali kutat a prorážet tunely a rozšířili podzemní síně a dílny - a k tomu myslím našli i spoustu zlata a hromadu drahokamů. V každém případě nesmírně zbohatli a proslavili se, můj děd se znovu stal Králem pod Horou a byl ve velké vážnosti smrtelných lidi, kteří žili na jihu a postupně osidlovali kraj podél Bystré řeky až do údolí ve stínu Hory. Založili tam tenkrát veselé město Dol. Králové si posílali pro naše kováře a i toho nejméně šikovného bohatě odměňovali. Otcové nás prosili, abychom přijali jejich syny do učení, a štědře nám za to platili, zvlášť v potravinách, s jejichž pěstováním či hledáním jsme se my sami nikdy neobtěžovali. Vůbec to pro nás byly časy hojnosti, i ti nejchudší z nás měli dost peněz na útratu i na půjčování a dost volného času na výrobu krásných věcí jenom pro potěšení, a to ani nemluvím o báječných kouzelných hračkách, jaké se už dnes ve světe nenajdou. Tak se dědovy síně naplnily zbrojí a klenoty a řezbami a poháry, a hračkářský trh v Dolu se stal divem celého Severu.
To nepochybně přilákalo draka. Draci, abyste rozuměl, kradou zlato a šperky lidem, elfům i trpaslíkům, kde na ně jenom přijdou, a hlídají pak naloupenou kořist, dokud jsou naživu (což znamená prakticky věčně, pokud je někdo nezabije), ale sami z ní nic nemají, ani z toho posledního mosazného prstýnku. Vlastně ani nerozeznají dobrou práci od špatné, třebaže obvykle dobře znají její běžnou tržní hodnotu, a sami nic vyrobit nedokážou, dokonce ani spravit si uvolněnou šupinku ve svém pancíři. Na Severu v té době žila spousta draků a zlato tam patrně bylo čím dál vzácnější, když trpaslíci utíkali na jih nebo byli pobiti, a všeobecné zpustošení a zkáza způsobená draky byla čím dál zoufalejší. Jistý obzvlášť hrabivý, silný a zlý drak se jmenoval Šmak. Jednoho dne se vznesl do povětří a přiletěl na jih. Napřed jsme slyšeli hukot, jako když se od severu žene uragán, a sosny na Hoře praštěly a praskaly v té vichřici. Někteří trpaslíci, kteří byli náhodou venku (já byl naštěstí jeden z nich - býval jsem tenkrát zamlada samé dobrodružství, pořád jsem se toulal po kraji, a to mi ten den zachránilo život) - zkrátka viděli jsme zdaleka, jak se drak usadil na naší Hoře a chrlí plameny. Pak se pustil dolů do úbočí, a když se doplazil k lesům, zachvátil je požár. V té době v Dolu vyzváněly všechny zvony a válečníci sahali po zbraních. Trpaslíci pospíchali ven svou velkou bránou, ale tam na ně už drak čekal. Nikdo tamtudy neunikl. Řeka se vypařovala, Dol zahalila mlha a drak je v té mlze pochytal a většinu válečníků zahubil - obvyklá nešťastná historie, v těch dobách až příliš častá. Potom se drak vrátil, vlezl Přední bránou dovnitř a vrhl se do všech síní, průchodů a tunelů, štol, sklepení, paláců a chodeb. Po tomhle útoku nezůstal uvnitř žádný z trpaslíků naživu a drak se zmocnil všeho jejich bohatství. Pravděpodobně, jak už to mají draci ve zvyku, nahrnul všechno na jednu velikou hromadu hluboko v jeskyni a spí na ní jako v posteli. Později vždycky vylézal v noci velkou bránou, pouštěl se do Dolu a odnášel odtamtud lidi, zvlášť panny, aby je sežral, dokud město nebylo v troskách a všichni lidé nebyli mrtví nebo neutekli. Co se tam děje teď, to určité nevím, ale nezdá se mi, že dneska nékdo žije u Hory blíž než na vzdálenějším břehu Dlouhého jezera.
Těch pár, co nás zůstalo venku v bezpečí, sedělo v úkrytu, naříkali jsme a proklínali jsme Šmaka, a pak se k nám nečekaně připojil můj otec a můj děd s ožehlými plnovousy. Tvářili se náramně ponuře, ale skoro nemluvili. Když jsem se jich zeptal, jak se dostali ven, řekli mi, abych držel jazyk za zuby, že se to jednou v patřičný čas dovím. Pak jsme odtamtud odešli a museli jsme si vydělávat na živobytí v různých krajích, jak nejlíp jsme mohli, často jsme museli klesnout až k obyčejnému černému kovářství nebo dokonce ke kopání uhlí. Ale nikdy jsme nezapomněli na svůj ukradený poklad. A dokonce i dnes, kdy připouštím, že jsme si zase dost nahospodařili a nejsme na tom tak špatně" - Thorin pohladil zlatý řetízek, který měl kolem krku - "pořád ho chceme dostat zpátky a uplatnit proti Šmakovi svoje kletby - jestli na to budeme stačit.

2008-06-15T01:34:00.000-07:00

"Nezdá se mi, že by nám byl moc platný," řekl Thorin zklamaně, když plán přeletěl pohledem. "Pamatuju se na Horu docela dobře i na kraje kolem ní. A vím, kde je Temný hvozd i Zvadlé vřesoviště, na kterém se rozplemeňují velcí draci."
"Nad Horou je drak nakreslený červeně," poznamenal Balín, "ale najdeme ho docela snadno i bez toho, jestli se tam vůbec dostaneme."
.Jedné věci jste si nevšimli," upozornil čaroděj, "totiž skrytého vchodu. Vidíte ten runový nápis na západní straně a tu ruku, která od něho ukazuje k ostatním runám? Tam vede tajná cesta k Dolním síním."'
"Kdysi třeba tajná byla," namítl Thorin, "ale jak můžeme vědět, jestli tajná zůstala? Starý Šmak tam žije už dost dlouho, aby všechny ty jeskyně prozkoumal."
"Možná, jenže tímhle vchodem se za celá ta léta nemohl dostat."
"Proč?"
"Protože je ten vchod příliš malý. ,Dveře pět stop vysoké - a tři mohou projít vedle sebe," říkají runy, ale Šmak by takovým otvorem neprolezl, ani dokud byl ještě mladý drak, a rozhodně už ne potom, co sežral tolik trpaslíků i lidí z Dolu."
"Mne to připadá jako náramně velký vchod," vykvikl Bilbo (který neměl žádnou zkušenost s draky a znal jenom hobití nory). Začalo se ho znovu zmocňovat vzrušení a zájem, takže zapomněl držet jazyk za zuby. Miloval mapy a v předsíni měl viset jednu velikou mapu kraje, na které si červeným inkoustem vyznačoval všechny své oblíbené procházky. "Jak by se takové ohromné dveře daly utajit před kýmkoli venku, natožpak před drakem?" zeptal se. Nezapomínejte, že byl jenom maličký hobit.
"Spoustou způsobů," odpověděl Gandalf. "Ale jak byly zamaskované tyhle, to se nedovíme, dokud se tam sami nepodíváme. Z toho, co je napsáno tady na tě mapě, bych hádal, že když jsou ty dveře zavřené, vypadají docela stejně jako úbočí Hory. To je přece běžná metoda trpaslíků - nemám pravdu?"
"Naprostou pravdu," přisvědčil Thorin.
"Taky jsem se zapomněl zmínit," pokračoval Gandalf, "že k mapě patří klíč, malý a zvláštní klíček. Tady je!" podal Thorínovi klíč s dlouhým dříkem a složitým ozubím, vyrobený ze stříbra. "Dobře si ho hlídejte!"
"To jistě uděláme." odpověděl Thorin a připevnil si klíček na jemný řetízek, který mu pod kazajkou visel kolem krku. "Teď to začíná vypadal slibněji. Tyhle novinky změnily všechno k lepšímu. Zatím jsme neměli dost jasnou představu, co si vlastně máme počít. Mysleli jsme, že se pustíme na východ, co nejtišeji a nejopatrněji, jak to půjde, až dojdeme k Dlouhému jezeru. A pak že začnou potíže -"
"Daleko dřív, jestli něco vím o cestách k Hoře," vpadl mu do řeči Gandalf.
"Mohli bychom to vzít tudyhle podél Bystré řeky," pokračoval Thorin, aniž čarodějově poznámce věnoval pozornost, "až ke zříceninám Dolu - toho starého města v údolí ve stínu Hory. Ale nikomu z nás se nelíbilo pomyšlení na Přední bránu. Řeka tamtudy protéká kolem velkého útesu na jižním svahu Hory, a odtamtud taky často vychází drak - až moc často, jestli se nezměnil."

2008-06-09T23:19:00.000-07:00

V tom okamžiku pan Pytlík otočil knoflíkem kliky a vešel dovnitř. Bralovské dědictví převážilo. Najednou pocítil, že by se zřekl spánku i snídaně, jen aby byl pokládán za zuřivého. A ten chlapíček, co poskakoval na prahu, ho málem opravdu rozzuřil. Jeho pytlíkovské dědictví se od té doby mnohokrát ozvalo a zalitovalo, co nyní podnikl, a mnohokrát si to potom opakoval: "Bilbo, byl jsi blázen; sám ses do toho hrnul a namočil ses."
"Pardon," ozval se teď, "zaslechl jsem, co tady říkáte. Netvrdím, že chápu, o čem mluvíte, ani vaši zmínku o lupičích, ale myslím, že mě podle všeho" (to považoval za projev své důstojnosti) "pokládáte za budižkničemu. Ukážu vám, že nemám žádné znamení na dveřích - před týdnem byly čerstvě nalakované -, a jsem si naprosto jistý, že jste na špatné adrese. Začal jsem o vás pochybovat, hned jak jsem na prahu uviděl ty vaše komické obličeje. Ale beru to, jako by bylo všechno v pořádku. Řekněte mi, co mám udělat, a já to zkusím, i kdybych se odtud měl vypravit na nejdálnější východ a bojovat proti divokým drakodlakům na Poslední poušti. Můj prapraprastrýc byl Bučivoj Bral a -"
"Jistě, jistě, ale to už bylo dávno," namítl Gloin. "Já mluvil o vás. A ujišťuji vás, že na domovních dveřích znamení máte - obvyklé znamení v tomto řemesle, nebo aspoň bývalo obvyklé. Lupič hledá dobrou práci, hodně vzrušení a přiměřenou odměnu, tak se to znamení zpravidla čte. Jestli chcete, můžete místo lupič říct zkušený hledač pokladů. Někteří to tak říkají. Nám je to docela jedno. Gandalf nám pověděl, že v těchto místech bydlí někdo, kdo právě takovou prácí hledá, a že nám tady sjednal setkání tuhle středu při svačině."
"Samozřejmě že tady takové znamení je," prohlásil Gandali "Sám jsem je udělal. A z dobrého důvodu. Chtěli jste, abych vám našel čtrnáctého člena pro vaši výpravu, a já vybral pana Pytlíka. Jen ať někdo řekne, že jsem vybral toho neprávého či nepravou adresu, a můžete si zůstat ve třinácti se vší smůlou, co vám to přinese, nebo se vrátit ke kopání uhlí."
Zaškaredil se na Gloina tak zlostně, že se trpaslík schoulil na židli, a když pak otevřel ústa Bilbo, aby se na něco zeptal, zamračil se čaroděj i na něho a vystrčil huňaté obočí, až Bilbo sklapl a zůstal zticha. "Tak je to v pořádku," souhlasil Gandalf. "A teď už dost hádek! Vybral jsem pana Pytlíka, a to vám všem musí stačit. Když říkám, že je lupič, tak je lupič, nebo z něj lupič bude, až přijde čas. Je v něm daleko víc, než byste řekli, a o hodně víc, než tuší on sám. Možná (aspoň myslím) že mi ještě všichni poděkujete. A teď, Bilbo, přineste lampu, chlapče, a trochu si na tu naši věc posvítíme."
Ve světle velké lampy s červeným stínítkem rozložil na stole list pergamenu jako nějakou mapu.
"To kreslil Thror, váš děd, Thorine," odpověděl na vzrušené otázky trpaslíků. "Je to plán Hory."

2008-06-08T00:14:00.000-07:00

To byl Thorinův styl. Byl to důležitý trpaslík. Kdyby ho nechali, byl by pravděpodobně pokračoval tímhle způsobem, dokud by nezůstal bez dechu, a neřekl by nikomu nic víc, než co už každý věděl. Jenomže byl hrubě přerušen. Chudák Bilbo to už nevydržel. Když slyšel, že se snad už víckrát nevrátí, pocítil, že se v něm rodí vřísknutí, které z něho vzápětí vyrazilo jako hvizd lokomotivy vyjíždějící z tunelu. Všichni trpaslíci vyskočili a převrhli stůl. Gandalf vyčaroval na konci své kouzelné hole modré světlo a v jeho prskavkovité záři bylo vidět chudáka malého hobita, jak klečí na koberečku před krbem a třese se jako roztékající se rosol. Pak se skácel jak široký tak dlouhý na podlahu, znovu a znovu vykřikoval: "Uhodil blesk! Uhodil blesk!" a víc z něho dlouhou dobu nedostali. Vzali ho tedy a odklidili ho na pohovku do salónku se sklenkou u lokte a vrátili se ke svým temným záležitostem.
"Nervózní chlapíček," poznamenal Gandalf, když se znovu usadili. "Občas ho to takhle divně popadne, ale je opravdu jeden z nejlepších, jeden z nejlepších - zuřivý jako drak, když jde do tuhého."
Jestli jste někdy viděli draka, když šlo do tuhého, je vám jisté jasné, že to byla jenom poetická nadsázka, pokud se týkalo jakéhokoli hobita, dokonce i praprastrýce Starého Brala, totiž Bučivoje, který byl tak obrovský (na hobita), že mohl jezdit na koni. Ten napadl šiky skřetů z Kouzelné hory v Bitvě na Zeleném poli a urazil jejích králi Golfimbulovi dřevenou palicí hlavu. Proletěla sto kroků vzduchem a zapadla do králičí nory, a tak byla zároveň vyhrána bitva a vynalezena hra, nazývaná od té doby golf.
Zatím vsak se křehčí Bučivojův potomek vzpamatovával v salónku. Po nějaké chvíli a po loku ze sklenky se nervózně připlížil ke dveřím do obývacího pokoje. A tam uslyšel, co právě říká Gloin: "Hrm!" (Nebo nějaké víceméně podobné odfrknutí.) "Myslíte, že se osvědčí? Je sice hezké, že Gandalf mluví o zuřivosti tohohle hobita, ale jedno takové zavřísknutí v okamžiku vzrušení by stačilo probudit draka a všechny jeho příbuzné a zahubit celou naši partu. Mne se zdá, že to znělo spíš jako strach než vzrušení. Kdyby vlastně nebylo toho znamení na dveřích, byl bych si určitě myslel, že jsme na špatné adrese. Začal jsem o něm pochybovat, hned jak jsem toho chlapíčka viděl, jak poskakuje a odfukuje na prahu. Vypadá spíš jako hokynář než jako lupič!"

2008-05-22T03:20:00.000-07:00

Když tak zpívali, hobit pocítil, jak se v ném probouzí láska ke krásným věcem, vytvořeným rukama a zkušeností a kouzly, prudká a žárlivá láska, touha prýštící ze srdce trpaslíků. Pak se v něm ozvalo cosi bralovského a on pocítil přání jít se podívat na ty veliké hory a uslyšet šumění borů a hukot vodopádů a prozkoumat jeskyně a nosit meč místo vycházkové hole. Vykoukl z okna. Na temné obloze nad stromy zářily hvězdy. Připomněly mu drahokamy trpaslíků, třpytící se v temných slujích. V lese za Vodou náhle vyskočil plamen - někdo tam patrně zapálil oheň - a hobit si představil pustošící draky, jak se usazují na jeho poklidném Kopci a rozněcují tam požár. Otřásl se a náramně rychle z něho byl zase obyčejný pan Pytlík ze Dna pytle pod Kopcem.
Vstal celý rozklepaný. Ani se mu moc nechtělo dojít pro lampu, daleko spíš měl chuť tvářit se, že pro ni jde, ale schovat se za pivní sudy ve sklepě a nevylézt odtamtud, dokud všichni trpaslíci neodtáhnou. Najednou si uvědomil, že hudba i zpěv utichly a že se na něj všichni dívají s očima svítícíma ve tmě.
"Kam jdete?" ozval se Thorin tónem, který jako by naznačoval, že uhodl obé protichůdné hobitovy myšlenky.
"Co takhle trochu světla?" opáčil Bilbo omluvně.
"My máme rádi tmu," odpověděli trpaslíci. "Tmu pro temné záležitosti! Do svítáni zbývá ještě spousta hodin."
"Samozřejmě!" souhlasil Bilbo a honem se zase posadil. Jenomže minul šamrličku, dosedl na mřížku před ohništěm a s rachotem porazil pohrabáč a lopatku.
"Pst!" okřikl ho Gandalf. "Poslechněme si Thorina!" A Thorin začal takhle:
"Gandalfe, trpaslíci a pane Pytlíku! Sešli jsme se dnes v domě našeho přítele a spoluspiklence, zde přítomného znamenitého a odvážného hobita - kéž mu nikdy nevylíná srst na prstech u nohou a všechna chvála jeho vínu i pivu! " Odmlčel se, aby se nadechl a poslechl si zdvořilou odpověď hobitovu, ale chudák Bilbo Pytlík žádné poklony nevnímal, mlel ústy na protest proti tomu, že byl označen za odvážného, a co hůř, za spoluspiklence, jenomže jimi mlel naprázdno a nevydal ze sebe ani hlásku, tak byl perplex. Thorin tedy pokračoval:
"Sešli jsme se, abychom prodiskutovali své plány, své možnosti, prostředky, záměry a opatření. Brzy, ještě před úsvitem, se vydáme na dalekou cestu, ze které se snad někteří z nás a možná nikdo z nás (s výjimkou našeho přítele a rádce, důvtipného čaroděje Gandalfa) už víckrát nevrátí. Je to slavnostně vážný okamžik. Předpokládám, že všichni víme, jaký je náš cíl. Našemu váženému panu Pytlíkoví a snad i několika mladším trpaslíkům (domnívám se, že budu mít pravdu, když jmenuji například Kiliho a Filiho} bude patrně třeba přesnou momentální situaci stručně objasnit -"

2008-05-19T04:35:00.000-07:00

Dřív nežli vzejde světlo dne,
přes horslvo, jež se v mlze pne,
jdem do hlubin, kde vládne stín,
hledat své zlato kouzelné.

Znal naše kouzla zemský klín,
když rod náš v třesku kovadlin
kul klenoty a temnoty
zaháněl v slujích, kde spal stín.

A mnohý elf i dávný král
měl od nás meč, co zářně plál,
kdyžtě náš um těm vladařům
do jílců oheň včaroval.

Dali jsme stříbru hvězdný třpyt,
korunám zlatým slunce svit
tu krásu krás a skvělý jas
jsme předli z drátků jako nit.

Dříve než vzejde světlo dne,
přes horstvo, jež se v mlze pne.
jdem do hlubin, kde vládne stín.
pro svoje zlato ztracené.

A co jsme měli pohárů
a zlaté harfy postaru,
jenže náš zpěv člověk či elf
neslýchal z hlubin, ani hru.

Sosny se s nářkem prohnuly,
zlé vichry noci vanuly,
les rázem vzplál a plápolal
tak jako tisíc fakulí.

Zvon v údolí bil na poplach
a lidem zbělil tváře strach,
když dračí spár hůř nežli žár
jim pohřbil město v sutinách.

Dýmala hora pod lunou
v tu chvílí pro nás osudnou,
každý se hnal, než drak ho sklál
pod svými drápy, pod lunou.

Dřív nežli vzejde sluce svit,
přes chmurný, mlžný horský štít
jdem do hlubin, kde vládne stín,
mu harfy své i zlato vzít!

2008-05-15T10:17:00.000-07:00

Kili a Fili spěchali ke svým vakům a vrátili se s malými housličkami; Dori, Nori a Ori vytáhli odněkud z kazajek flétny; Bombur přinesl z předsíně bubínek a Bifur s Bofurem vyšli rovněž a přišli zpátky s klarinety, které nechali ve stojanu mezi vycházkovými holemi. Dvalin a Balin se ozvali: "Promiňte, my své nástroje nechali na zápraží." "Tak přineste i můj!" vyzval je Thorin. Vrátili se s violami velkými jako oni sami a s Thorinovou harfou zabalenou do zeleného sukna. Byla to nádherná zlatá harfa, a když Thorin sáhl do strun, ozvala se hudba, tak náhle a tak líbezně, že Bilbo zapomněl na všechno ostatní a byl stržen do temných krajů pod podivnými lunami, daleko za Vodou a ohromně daleko od své hobití nory pod Kopcem.
Okénkem, které vedlo na svah Kopce, vnikala dovnitř tma; oheň v krbu plápolal - byl duben - a trpaslíci pořád hráli, zatímco stín Gandalfova plnovousu poskakoval do taktu na stěně.
Tma zaplavila celou místnost, oheň dohořel a stíny se vytratily, trpaslíci pořad ještě hráli. A najednou jeden a pak další začali při hraní zpívat, hlubokými hrdelními hlasy trpaslíků v hlubokých prostorách jejich dávných domovů, a takhle zněl úryvek jejich písně, jestli se dá mluvit o jejich písni bez doprovodu nástrojů:

2008-05-02T03:53:00.000-07:00

Samozřejmé že žádnou takovou ohavnost neprovedli, a všechno bylo bleskově umyto a bezpečně uloženo, zatímco hobit se točil uprostřed kuchyně a snažil se postřehnout, co vlastně dělají. Potom se vrátili zpátky a našli Thorina s nohama na mřížce před krbem, jak kouří fajfku. Vyfukoval ty nejohromnější kroužky kouře, a kam který poslal, tam kroužek letěl - komínem nahoru nebo za hodiny na krbové římse nebo pod stůl nebo se točil po stropě, ale ať letěl kam letěl, nikdy nebyl dost rychlý, aby unikl Gandalfovi. Puk! poslal čaroděj menší kouřový kroužek ze své krátké hliněné dýmky rovnou skrz každý kroužek Thorinův. Pak Gandalfuv kroužek vždycky zezelenal, vrátil se a vznášel se nad čarodějovou hlavou. Měl jich už kolem sebe celý oblak, v zšeřelém světle mu propůjčovaly zvláštní a magické vzezření. Bilbo stál tiše a pozoroval - miloval kouřové kroužky - a pak ho polil stud, když si vzpomněl, jak byl včera ráno pyšný na své kroužky, které posílal po větru přes Kopec.
"A teď trochu hudby!" řekl Thorin. "Přineste si nástroje!"

2008-04-26T02:31:00.000-07:00

"Samozřejmě!" přikývl Thorin. "A potom. K vyřízení naší záležitosti se tak hned nedostaneme, a napřed potřebujeme trochu hudby. A teď sklidit ze stolu!"
Načež dvanáct trpaslíků - ne Thorin, ten byl příliš důležitý a zůstal sedět v rozhovoru s Gandalfem - vyskočilo a nakupilo všechno nádobí na vysoké hromady. A už se s ním hrnuli ven, ani nečekali na podnosy, balancovali v každé ruce sloupce talířů s lahví na vršku, zatímco hobit se rozběhl za nimi a téměř kvičel strach "Prosím vás, opatrně!" a "Prosím vás, neobtěžujte se! Já rači sám!" Ale trpaslíci se jenom dali do zpěvu:

Rozbij talíř, třískni flaší!
Zlámej rukojeti lžic!
To pan Pytlík těžko snáší
sklenkou křápni ještě víc!

Propal ubrus, jenom směle!
Vylej mlíko ve spíži!
Kosti vysyp u postele!
Víno cákni do díží!

Šálky házej do moždíře,
pak je roztluč palicí!
Když nestačíš na talíře,
koulej s nimi světnicí!

To pan Pytlík těžko snáší!
Proto opatrně, braši!

2008-04-19T09:27:00.000-07:00

"Zdá se, že ví o mých zásobách zrovna tak dobře jako já sám!" pomyslel si pan Pytlík, který z toho byl úplné perplex a začal si klást otázku, jestli se mu nějaké ohavné dobrodružství nevloudilo přímo do domu. Než naložil na velké podnosy všechny ty láhve a mísy a vidličky a nože a sklenice a talíře a lžíce, byl z toho celý do červena rozpálený a dopálený.
"Hrom aby do těch zatracených trpaslíků!" ulevil si nahlas. "Proč mi nepřijdou pomoct?" A ejhle! V kuchyňských dveřích stál Balin s Dvalinem a za nimi Fili a Kili, a než by řekl švec, už si to odšupačili s podnosy a se dvěma malými stolky do obývacího pokoje a znovu všechno prostřeli.
Gandalf seděl v čele společnosti se třinácti trpaslíky kolem dokola a Bilbo se krčil na šamrličce u krbu, oždiboval suchar (chuť k jídlu ho docela přešla) a snažil se tvářit, jako by všechno bylo docela normální a vůbec nic nezavánělo dobrodružstvím. Trpaslici jedli a jedli a mluvili a mluvili a čas utíkal. Nakonec odstrčili židle od stolu a Bilbo vykročil, aby sklidil talíře a sklenice.
"Předpokládám, že všichni zůstanete na večeři?" nadhodil tím nejzdvořilejším, ale nenaléhavým tónem.

2008-04-09T03:41:00.000-07:00

Bilbo pospíchal chodbou, hrozně rozčilený a naprosto zmatený a vyvedený z míry - takovouhle nepříjemnou středu ještě nezažil. Otevřel dveře trhnutím, a všichni vpadli dovnitř, jeden přes druhého. Další trpaslíci, další čtyři! A za nimi stál Gandalf, opíral se o svou hůl a smál se. Pořádně hobitovy krásné dveře otloukl a odstranil tím mimochodem tajné znamení, které do nich vyryl předešlé ráno.
"Dávejte přece pozor!" napomenul hobita. "To přece není váš způsob, Bilbo, nechat přátele čekat na prahu a pak otevřít, jako když vystřelíte ze špuntovky! Dovolte, abych vám představil Bifura, Bofura, Bombura a zejména Thorina!"
"K vašim službám," uklonili se po řade Bifur, Bofura Bombur. Pak si pověsili dvě žluté kapuce, jednu světle zelenou a taky jednu blankytně modrou s dlouhým stříbrným střapcem. Ta poslední patřila Thorinovi, ohromně důležitému trpaslíkovi - vždyť to vlastně nebyl nikdo jiný než sám velký Thorin Pavéza a nijak se mu nelíbilo, že se natáhl na Bilbové prahu s Bifurem, Bofurem a Bomburem v kupě nad sebou. Také proto, že Bombur byl nesmíme tlustý a těžký. Thorin se skutečně zachoval velice povýšeně a neřekl nic o službách, ale chudák pan Pytlík opakoval tolikrát, jak ho to mrzí, že Thorin konečně zabručel: "Prosím vás, nemluvte už o tom," a přestal se mračit.
"Tak jsme tady všichni!" poznamenal Gandalf a rozhlédl se po řade třinácti kapucí - parádních odpínacích kapucí do společnosti - a po svém vlastním klobouku, které visely na kolících věšáků. "Pěkně veselá sešlost. Doufám, že pro ty, kdo přišli později, zbylo něco k jídlu a k pití! Co je to? Čaj! Ne, pěkně děkuju. Já bych si dal kapku červeného vína."
"Já taky," přidal se Thorin.
"A malinový džem a jablkový dort," ozval se Bifur.
"A hrozinkovou paštiku se sýrem," objednal si Bofur.
"A vepřovou paštiku se salátem," dodal Bombur.
"A víc koláčů - a piva - a kávy, jestli vám to nevadí!" volali ostatní trpaslíci dveřmi.
"Usmažte pár vajec, buďte tak hodný!" křikl za ním Gandalf, když hobit pajdal ke špižírnám. "A přineste rovnou studené kuře a nakládanou zeleninu!"

2008-04-07T05:08:00.000-07:00

"Co pro vás mohu udělat, páni trpaslíci?" zeptal se.
"Kili k vašim službám!" řekl jeden. "A Fili!" dodal druhý a oba s rozmachem smekli modré kapuce a poklonili se.
"K vašim službám a k službám vaší rodiny!" odpověděl Bilbo, který si tentokrát připomněl své dobré způsoby.
"Dvalin a Balin jsou už tady, jak vidím," poznamenal Kili. "No, pojďme dál do houfu!"
"Do houfu!" pomyslel si pan Pytlík. "To slovo se mí nelíbí. Opravdu se musím na chvilku posadit, sebrat se a napít." Sotva si jednou lokl - v koutku, zatímco čtyři trpaslíci se usadili kolem stolu a dali se do řeči o dolování, o zlatě, o potížích se skřety, o loupežném řádění draků a o spoustě dalších věcí, kterým hobit nerozuměl a ani jim rozumět nechtěl, poněvadž až příliš zaváněly dobrodružstvím - když cinglingicink, zvonek se rozhlaholil znovu, jako by nějaký malý hobití uličník pokoušel utrhnout jeho rukojeť.
"Někdo je u dveří!" prohlásil a zděšené zamrkal.
"Aspoň čtyři, podle toho zvonění," poznamenal Fili. "Ostatně jsme je zdálky zahlédli přicházet za námi."
Chudák malý hobit se posadil v předsíni, sevřel si hlavu do dlaní a uvažoval, co se to vlastně stalo a co se ještě stane, jestli všichni zůstanou na večeři. Pak zvonek zařinčel ještě hlasitěji než dosud, a on se musel rozběhnout k domovním dveřím. Přece jenom nebyli čtyři - bylo jich PĚT. Další trpaslík dorazil, zatímco pan Pytlík uvažoval v předsíni. Sotva otočil knoflíkem kliky, už byli všichni uvnitř, klaněli se a jeden po druhém prohlašoval "k vašim službám". Dori, Nori, Ori, Oin a Gloin se jmenovali, a brzy visely na věšácích dvě purpurové kapuce, jedna šedivá, jedna hnědá a jedna bílá, a trpaslíci mašírovali se širokýma rukama zastrčenýma za zlaté a stříbrné opasky, aby se přidali k ostatním. Už jich byl celý houf, bezmála tlačenice. Někteří se dožadovali světlého piva, jiní ležáku a jeden kávy, a všichni volali po koláčcích, takže hobit měl hezkou chvíli plné ruce práce.
Na plotýnce v krbu už stál veliký hrnec kávy, po makových koláčích se jen zaprášilo a trpaslíci se právě pouštěli do mísy vdolečků mazaných máslem, když se ozvalo - hlasité zabušení. Ne zazvonění, ale tvrdé ratata na hobitovy krásné zelené dveře. Někdo do nich mlátil holí!

2008-04-02T04:58:00.000-07:00

"Vidím, že se už začínají scházet," poznamenal, když zahlédl Dvalinovu pověšenou zelenou kapuci. Pověsil vedle ní svoji červenou a s rukou položenou na prsa prohlásil: "Balin k vašim službám!"
"Díky!" zalapal Bilbo po dechu. Nebyla to sice patřičná odpověď, ale poznámka, že se už začínají scházet, ho zle vyvedla z míry. Měl rád návštěvy, ale rád je znal předem a dával přednost tomu, zvát si je sám. Napadla ho strašná myšlenka, že možná bude málo koláčů, a v tom případě že se na něho jako na hostitele - znal svou povinnost a lpěl na ní, jakkoli byla bolestná - možná nedostane.
"Pojďte dál a vypijte si trochu čaje!" vypravil ze sebe konečné, když se zhluboka nadechl.
"Kapka piva by mi byla milejší, jestli vám to nevadí, vzácný pane," opáčil Balin s bílým plnovousem. "Ale koláč bych si dal - nejradši makový, jestli nějaký máte."
"Spoustu!" vyhrkl Bilbo k svému vlastnímu překvapení a vzápětí si uvědomil, že spěchá do sklepa, aby načepoval žejdlík piva, a do špižírny pro dva krásné kulaté makové koláče, které si to odpoledne upekl, aby měl co na zub po večeři.
Když se vrátil, Balin s Dvalinem si povídali u stolu jako staří kamarádi (ve skutečnosti byli bratři). Bilbo před ně s žuchnutím postavil pivo a koláče, a vtom znovu halasně zařinčel zvonek a pak ještě jednou.
"Tentokrát je to jistě Gandalf," pomyslel si, když supěl chodbou. Ale nebyl to Gandalf. Byli do další dva trpaslíci, oba v modrých kapucích, se stříbrnými opasky, se žlutými plnovousy, a každý z nich nesl vak nářadí a rýč. Hupli dovnitř, sotva se dveře začaly otevírat. Bilba to už ani nepřekvapilo.

2008-03-27T04:59:00.000-07:00

"Promiňte, že jsem vás nechal čekat," měl už na jazyku, ale najednou si uvědomil, že to vůbec není Gandalf. Byl to nějaký trpaslík s modrým plnovousem zastrčeným za zlatý opasek a s velice jasnýma očima pod tmavozelenou kapuci. Jakmile se dveře otevřely, vrazil dovnitř, jako by byl očekáván.
Pověsil si plášť s kapuci na nejbližší věšák a s hlubokou poklonou se představil; "Dvalin k vašim službám!"
"Bilbo Pytlík k vašim!" odpověděl hobit, příliš překvapený, než aby se pro tu chvíli na něco ptal. Když nastalé ticho začalo být tísnivé, dodal: "Zrovna se chystám posvačit, pojďte prosím dál a vezměte si něco se mnou." Znělo to možná trochu škrobeně, ale myslel to vlídně. Co byte taky dělali vy, kdyby k vám přišel nepozvaný trpaslík a pověsil si vám věci v předsíni beze slůvka vysvětlení?
Neseděli u stolu dlouho, vlastně sotva načali třetí koláč, když zvonek zařincel ještě hlasitěji.
"Promiňte," omluvil se hobit a odebral se ke dveřím.
"Tak konečně jste tady!" chystal se tentokrát uvítat Gandalfa. Ale Gandalf to nebyl. Místo něho stál na prahu velice staře vypadající trpaslík s bílým plnovousem a v šarlatové kapuci. I ten se okamžitě po otevření dveří vhrnul dovnitř, jako by byl pozván.

2008-03-25T05:15:00.000-07:00

"Co jiného bych měl provozovat?" odpověděl čaroděj. "Ale stejně mě těší, že si na mě trochu vzpomínáte. Přinejmenším se zdá, že se v dobrém pamatujete na mé ohňostroje, a to není beznadějné. Abyste věděl, kvůli vašemu starému dědečkovi Bralovi a kvůli chudince Beladoně vám splním, o co jste žádal."
"Prosím za prominutí, ale já o nic nežádal!"
"Ale ano, žádal! Teď dokonce podruhé. O moje prominutí. To máte mít taky. Půjdu dokonce tak daleko, že vás pošlu za tím dobrodružstvím. Mne to náramně pobaví a vám to udělá náramně dobře - hodně pravděpodobně na tom i vyděláte, jestli se z toho vůbec dostanete."
"Odpusťte, ale já o žádné dobrodružství nestojím, pěkně děkuju. Dneska ne. Dobrýtro! Ale přijďte někdy na svačinu - kdykoli se vám to hodí! Co třeba hned zítra? Přijďte zítra! Sbohem!" S těmi slovy se hobit otočil, vklouzl do svých okrouhlých zelených dveří a přirazil je za sebou tak rychle, jak si jen troufal, aby se nezdál hrubý. Čarodějové jsou přece jen čarodějové.
"U všech všudy, proč já ho jenom zval na tu svačinu!" zalitoval cestou do špižírny. Právě se sice nasnídal, ale řekl si, že koláč nebo dva a něco na zapití mu po tom leknutí jenom prospěje.
Gandalf zatím pořád ješté stál přede dveřmi a dlouho, ale tiše se smál. Po chvíli vystoupil po schůdkách zápraží a okovanou špicí své hole naškrábal na hobitovy krásné zelené domovní dveře nějaké podivné znamení. Potom dlouhými kroky odešel, právě ve chvíli, kdy Bilbo dojídal druhý koláč a začínal si myslel, že se z hrozícího dobrodružství docela dobře vyvlekl.
Příštího dne na Gandalfa málem zapomněl. Nepamatoval si věci dost dobře, ledaže si je zapsal do diáře, například takhle: Gandalf, svačina, středa. Včera byl příliš rozčilený, aby něco takového udělal.
Těsně před dobou k svačině se ozvalo pronikavé zařinčení domovního zvonku, a vtom si vzpomněl! Honem běžel postavit na čaj, připravil druhý šálek s podšálkem, pár koláčů navíc a běžel otevřít.

2008-03-19T06:53:00.000-07:00

"To bych taky řekl - v tomhle kraji! Jsme tady obyčejní pokojní lidičkové a na žádná dobrodružství nemáme ani pomyšlení. Je s nimi jen protivný rozruch a nepohodlí! Zdržují jednoho od oběda! Nedovedu si představit, co na nich kdo vidí," řekl náš pan Pytlík, strčil si palec za kšandu a vyfoukl ještě větší kroužek kouře. Pak si vytáhl ze schránky ranní poštu, pustil se do čtení a tvářil se, že si už starce nevšímá. Rozhodl se, že to pro něho není žádný pořádný společník, a přál si, aby šel po svých. Jenomže stařec se k odchodu neměl. Zůstal stát opřený o hůl a zíral na hobita beze slova, až to Bilba přivedlo úplné do rozpaků, a dokonce ho to trochu dopálilo.
"Dobrýtro!" vyhrkl konečně. "O žádná dobrodružství tady nestojíme, pěkně děkujeme! Zkuste to za Kopcem nebo za Vodou." A doufal, že tím skončil.
"K čemu všemu vám to dobrýtro neslouží!" poznamenal Gandalf. "Teď chcete říct, že byste se mě rád zbavil a že dobrýtro nebude dobré, dokud nezmizím."
"Ale vůbec ne, vůbec ne, drahý pane! Počkejme, vždyť já ani nevím, jak se jmenujete."
"Ale ano, drahý pane! A já vím, jak se jmenujete vy, pane Bilbo Pytlíku. A vy znáte moje jméno, třebaže si už nevzpomínáte, že k němu patřím. Jsem Gandalf - a Gandalf, to jsem já! Když si pomyslím, že jsem se musel dožít toho, aby mě syn Beladony Bralové chtěl vydobrýtrovat, jako nějakého cesťáka s knoflíky!"
"Gandalf, Gandalf! Propánakrále! Snad ne ten potulný čaroděj, který dal Starému Bralovi ty kouzelné knoflíčky do náprsenky, co se samy zapínaly a nikdy se nerozepnuly, dokud se jim neporučilo? Snad ne ten chlapík, který vždycky ve společnosti vyprávěl takové báječné historky o dracích a skřetech a obrech a zachráněných princeznách a nečekaném štěstí synů chudých vdov? Snad ne ten muž, co dělával tak vynikající ohňostroje? Na ty se pamatuju! Starý Bral je vždycky pořádal v předvečer svatojánské noci. Skvělé! Vykvétaly jako obrovské ohnivé lilie a hledíky a čilimníky a vydržely v soumraku celý večer!" Všímáte si jistě, že pan Pytlík nebyl tak docela prozaický, jak si o sobě s oblibou namlouval, a že měl velice rád květiny. "Jemináčku!" pokračoval. "Snad ne ten Gandalf, který způsobil, že tolik poklidných mládenců a děvčat se vydalo do modravých dálek za spoustou bláznivých dobrodružství? Od šplhání do korun stromů na návštěvu k elfům - až po plavby po moři, v korábech k cizím břehům! Namouduši, život tenkrát býval daleko zajíma - chci říct, že jste kdysi ve zdejším kraji natropil pořádný zmatek. Promiňte, ale neměl jsem ani tušení, že ještě provozujete svoje řemeslo."

2008-03-17T05:31:00.000-07:00

Toho jitra nic netušící Bilbo uviděl před sebou jenom nějakého starce s holí. Stařec měl vysoký špičatý modrý klobouk, dlouhý šedivý plášť, stříbrnou šálu, přes kterou mu až pod pás splýval bílý plnovous, a obrovské černé boty.
"Dobré jitro!" pozdravil Bilbo a také to tak myslel, svítilo slunce a tráva se svěže zelenala. Ale Gandalf se na něj podíval zpod huňatého obočí, které mu trčelo ješté dál než stinná střecha klobouku.
"Jak to myslíte?" zeptal se. "Přejete mi tím dobré jitro, nebo máte na zřeteli, že dnešní jitro je dobré, ať už já o to stojím nebo ne, či že se dnes ráno cítíte dobře sám, anebo že je jitro jako stvořené, aby byl člověk dobrý?"
"Všechno najednou," odpověděl Bilbo. "A navíc ještě, že je krásné ráno na vykouření fajfky pod širým nebem. Jestli máte fajfku s sebou, posaďte se a nacpěte si ode mne! Není naspěch, máme před sebou celý den!" Nato si Bilbo sedl na lavičku před svými dveřmi, dal si nohu přes nohu a vyfoukl krásný kroužek šedivého dýmu, který se neporušený vznesl do vzduchu a odletěl přes Kopec.
"Výborně!" pochválil ho Gandalf. "Jenomže já dnes ráno na vfukování kroužků nemám čas. Hledám někoho, kdo by se zúčastnil jistého dobrodružství, které chystám, a někoho najít je hrozně těžké."

J.R.R. Tolkien-Hobit

2008-03-13T06:31:00.000-07:00

John Ronald Reuel Tolkien
HOBIT

Kapitola 1
NEOČEKÁVANÝ DÝCHÁNEK

V jisté podzemní noře bydlel jeden hobit. Nebyla to žádná ošklivá, špinavá, vlhká díra, plná konečků žížal a páchnoucí slizem, ani vyschlá, holá písčitá jáma, kde by se nedalo na nic sednout a ničeho se najíst: byla to hobití nora, a to znamená komfort.
Měla dokonale okrouhlé dveře jako okénko lodní kajuty, nalakované nazeleno a s nablýskaným žlutým knoflíkem mosazné kliky přesně uprostřed. Dveře vedly do předsíně jako do válcovitého tunelu, velmi komfortního tunelu bez kouře, se stěnami obloženými dřeveným táflováním a s kachlíčkovanou podlahou pokrytou koberci, zařízeného leštěnými křesly a velikou spoustou věšáků na klobouky a kabáty, poněvadž hobit rád přijímal návštěvy. Tunel se vinul hezký kousek cesty dost hluboko, ale ne docela přímo do úbočí kopce - Kopce s velkým K, jak mu říkali všichni obyvatelé na míle kolem - a z tunelu vedlo mnoho okrouhlých dvířek napřed na jednu stranu a polom na druhou. Hobit si nepotrpěl na žádné chození do schodů: ložnice, koupelny, sklepy, špižírny (a těch měl spoustu), šatny (měl celé místnosti vyhrazené oblečení), kuchyně, jídelny, to všechno bylo v témž patře, a vlastně na téže chodbě. Nejlepší pokoje ležely všechny po levé straně (ve směru příchodu), protože jediné ty měly okna, hluboce zasazená okrouhlá okna, ze kterých bylo vidět přes hobitovu zahradu na luka svažující se dolů k řece.
Náš hobit byl velice zámožný hobit a jmenoval se Pytlík. Pytlíkové žili v okolí Kopce od nepaměti a obyvatelé je pokládali za velmi vážené, nejenom proto, že byli většinou bohatí, nýbrž také proto, že se nikdy nezaplétali do žádných dobrodružství a nikdy neudělali nic neočekávaného: mohli jste předem říci, co takový Pytlík na jakoukoli otázku odpoví, a ani jste se nemuseli namáhat a ptát se ho. Náš příběh vypráví o tom, jak se jeden z Pytlíků do dobrodružství přece jen zapletl a shledal, že dělá a říká věcí naprosto neočekávané. Přišel tak možná o vážnost u svých sousedů, ale získal - inu, jestli něco získal, uvidíte nakonec sami.
Matka tohohle našeho hobita - ale co je to vlastně hobit? Zdá se mi, že dneska je třeba hobity poněkud popsat, neboť jsou už vzácní a plaše se straní Velkých lidí, jak říkají nám. Jsou to (nebo bývali) malí lidičkové, dosahující asi tak polovičky našeho vzrůstu a menší než bradatí trpaslíci. Hobitové žádné vousy nemají. Je na nich pramálo kouzelného nebo vůbec nic, leda to obyčejné a všední umění, se kterým dokážou rychle a tiše zmizet, když se hřmotné blíží taková velká neohrabaná osoba jako vy a já a dupe přitom jako stádo slonů, takže nás hobiti slyší na míli daleko. Mají sklon k obtloustlým bříškům; oblékají se do pestrých barev (hlavně do zelené a žluté); nenosí žádnou obuv, poněvadž jim na chodidlech od přírody roste hustá a hřejivá hnědá srst, podobná jejich srsti na hlavách (jenže na hlavách je kudrnatá); mají dlouhé, obratné hnědé prsty na rukou, dobromyslné obličeje a smějí se hlubokým hlaholivým smíchem (zvlášť po obědě, který si dopřávají dvakrát denně, když se jim to podaří). Teď víte dost, abychom mohli pokračovat. Jak už jsem se chystal povědět, matka našeho hobita - jeho jméno znělo Bilbo Pytlík - byla bájeslovná Beladona Bralová, jedna ze tří pozoruhodných dcer Starého Brala, hlavy hobitů, kteří žili za Vodou, to je za říčkou, jež obtékala úpatí Kopce. Často se říkávalo (v jiných rodinách), že kdysi dávno se jeden z Bralových předků určitě oženil s nějakou vílou. Byl to samozřejmě nesmysl, ale rozhodně na nich pořad ještě zbylo něco ne docela hobitího a čas od času se příslušníci rodu Bralových pouštěli do všelijakých dobrodružství. Diskrétně mizeli a rodina to vždycky ututlala, ale zůstalo skutečností, že Bralové nebyli tak vážení jako Pytlíkové, ačkoli byli nepochybně bohatší.
Ne že by se Beladona Bralová pouštěla do nějakých dobrodružství, jakmile se jednou provdala za pana Bunga Pytlíka. Bungo, otec Bilba, pro ni zbudoval (částečně za její peníze) tu nejluxusnější hobití noru, jaká se dala najít pod Kopcem, za Kopcem i za Vodou, a tam bydlel až do konce svých dnů. Ale přesto je pravděpodobné, že Bilbo, její jediný syn, třebaže svým zevnějškem i jednáním jako by z oka vypadl svému solidnímu a pohodlnému otci, zdědil v povaze po bralovských předcích něco trošku divného, co jenom čekalo na příležitost, aby se projevilo. Taková příležitost nikdy nenastala, dokud Bilbo Pytlík nedospěl přibližně do svých padesáti let, kdy bydlel v té krásné hobití noře, zbudované jeho otcem, kterou jsem vám Právě popsal, a dokud se tu neusadil tak pevně, že s ním zdánlivě nemohlo nic pohnout.
Kdysi dávno, jednoho jitra v tišině světa, v němž bylo méně hluku a více zeleně, kdy hobitové byli ještě početní a prospívali, stál Bilbo Pytlík po snídaní ve svých dveřích a kouřil z dlouhatánské dřevěné fajfky, která mu sahala skoro až k srstnatým prstům na nohou (pečlivé vykartáčovaných), když tu se jakousi zvláštní náhodou stalo, že šel kolem Gandalf. Gandalf! Kdybyste o něm slyšeli jenom čtvrtinu z toho, co jsem slyšel já - a já slyšel jenom zlomeček z toho, co je o něm k slyšení - byli byste připraveni na jakoukoli pozoruhodnou historku. Dobrodružné historky se kolem něho přímo rojily, kam jen vkročil, a to tím nejpodivuhodnějším způsobem. Touhle cestou pod Kopec už dlouhá léta nezabloudil, vlastně už od smrti svého přítele Brala, a hobiti už skoro zapomněli, jak vůbec vypadá. Byl totiž pryč za Kopcem a za Vodou ve svých vlastních záležitostech už od té doby, co byli všichni ještě malí hobítkové a hobítčicky.

2008-03-11T03:16:00.000-07:00

Cestou potkávají další člun. A ještě jeden! Na vrchu jsou zatím sami. Bílý papír se zprávou svítí na dálku: mají prý hledat zbytky skřetích plášťů. Jak se prchající hordy prodíraly lesem, zanechávaly za sebou části oděvů. Stezka je značena kousky hnědého plátna. Úzké proužky přivázané na větvičky v asi desetimetrových odstupech, jsou téměř neviditelné. Oči, navyklé na jásavé barvy krepáku, musí být mnohem víc ve střehu, pokud má rod udržet již získaný náskok. To však je spíš přání než realita. Modrá družina doplula jen s malým zdržením. V mapě se vyzná, a tak se rychle škrábe k vrcholu kopce. Nápis není šifrován. Nedaleko ještě zní hlasy Zelených. Zamířit tím směrem je dílem okamžiku. Útržky plášťů koneckonců vedou přesně tam. Zanedlouho se mužstva obou rodů smísí a dál hledají všichni společně. Stezka končí u zprávy. Zase šifra! Zelený rod je rychlejší. Od lávky je další stopa tvořena zrnky rýže. Stopa je v lese bez podrostu dobře viditelná. (Je zbytečné, aby rýže bylo moc. Na deset metrů připadá zhruba dvacet zrnek. Po dvou stech metrech trpaslíci ztratili stopu a jsou předehnáni nejen Modrými, ale i Červenými! Ti vyšli na palouk, lesní mýtinu, kde ještě nikdy nebyli. Je totiž skryta za terénní vlnou. Uprostřed se tyčí zbytek zlomeného smrku. Působí dojmem totemu. Kolem stromu stojí dva mlčenliví Skřeti. Jeden z nich v ruce výmluvně třímá Arcikam. Při nastalém střetu budou Gandalf a elfové bedlivě dohlížet na regulérnost boje. Trpaslíci mohou zápasit spolu teprve v případě, že předtím zlikvidovali Skřety. Dříve ne.

Hodnocení:
Etapa může zvrátit dosavadní pořadí výprav a přinést vítězství i té, která byla až dosud poslední. Dětem to musíme několikrát zdůraznit ještě před zahájením hry, jinak by případný zvrat v pořadí braly jako těžký podraz. Absolutním vítězem je ta výprava, jejíž člen zvítězil v boji u zlomeného stromu a získal tak Arcikam. Je možné použít i motiv z knihy: nakonec Arcikam slavnostně pohřbít na počest (neznámých) trpaslíků padlých v seči. Tím poněkud otupíte typicky trpaslický materialistický náhled na svět.

ZÁVĚR

Hobití dobrodružství se pro náš oddíl stalo určitým mezníkem. Nyní existuje éra "před Hobitem" a po něm. Putování světem kouzel, dobra i zla, nástrahy a jejich úspěšné překonání, to vše zanechalo v účastnících dojem, který nepřekonaly ani následující tábory. Proč? Nemusíme se pouštět do hlubokomyslných filozofických analýz. Důvody jsou naprosto zřetelné:
skvělý námět J. R. R. Tokiena
poměrně "mladý" oddíl
etapy "šité na míru" konkrétním účastníkům
souhra a zaujetí instruktorů a vedoucích
množství rekvizit, které přesně splnily svůj účel
dokonale utajené záměry i rekvizity
( i herní scénář musí být před nepovolanými bedlivě střežen). Bez kterékoliv z uvedených podmínek by se úspěch nedostavil.
To, že hra není jednoduchá a nelze ji bez dokonalé přípravy kdekoliv zopakovat, považuji svým způsobem za její klad. Ti, kteří zažijí boj s drakem, by jistě byli o rok později mnohem statečnější, šikovnější, rychlejší. Jenže, stejně jako v životě, nevstoupíš do stejné řeky, čas vrátit nelze. O to barvitější budou vzpomínky.
Vynaložíte-li na přípravu hry příslušné množství nadšení, energie a komediantského umu, nevěřím, že by vás hobití dobrodružství zklamalo!

2008-03-04T09:12:00.000-08:00

Pravidla upravíme podle fyzických možností Skřetů: nesmějí vyhrát. Když si je Gandalf jist, že si i nejméně chápaví trpaslíci pamatují veškeré podrobnosti "snu", tedy pravidla poslední bitvy, ozve se pěkná pumelice. To z lesa přiletělo zbloudilé ptáče. Na nožce má přivázanou šifrovanou zprávu. Teprve nyní zjistí trpaslíci, nač byl tenký ocelový drát, tažený od kraje lesa nad táborem k sloupku u zásobárny. Žádný sušák na utěrky! Všichni jsou strašně zvědaví, ale jen rod, který dovařil kaši a beze zbytku ji dojedl, se může pustit do opisování a luštění depeše. Zpráva velí běžet. k Velkému stromu. Všichni ho znají. Roste u cesty, asi kilometr od tábora, kudy chodíme do vesnice na nákup. Tryskem zmizí celý rod, nestačí jeden rychlý posel. Zatímco ostatní rody luští, první, dejme tomu Modří trpaslíci, již stanuli před vysokou lípou. Ve výši asi pěti metrů je připínáčky přichycená zpráva. Jak se k ní dostat? Jeden míní: "Srazit klackem!“ Nejde to. Druhý: „Přinést dlouhé bidlo a odtrhneme ji!" Třetí: "Vylezeme nahoru po bidle!" Čas rychle letí. Již se sem řítí družina Červených trpaslíků. Po krátké poradě odbíhají do vesnice. Než se první vrátí s tyčovinou, jsou tu s žebříkem. Sundat cedulku je dílem okamžiku. Horší je to se splněním úkolu. Další zpráva je 150 kroků odsud, přesně na východ. Běžet pro buzolu? Jak že se určuje sever podle hodinek ? (všichni mají jen digitální). To už zde řádí i Zelení a Žlutí trpaslíci. Těm sice nejdou příliš šifry, zato jeden z nich si pamatuje, jak orientoval mapu a není pro něj problém určit správný směr. V malém hájku je skupina stromů. Na jednom z nich je papír s nápisem "Hledejte zprávu v okruhu patnácti metrů." Snaha je dlouho bezvýsledná. Není divu. Naučený stereotyp velí pátrat po známém bílém papíru. Depeše je napsána tužkou na kmen břízy, proklatě nízko! Jeden bystrooký Zelený trpaslík ta dvě slova spatřil a co víc: nerozhýkal se štěstím, nýbrž nenápadně vyhledal svého vůdce. Během pár okamžiků Zelení vymizeli, aniž kdo věděl, proč a kam. U přístaviště je čekají připravené čluny. Mohou si však vzít pouze dva. Čtyři trpaslíci zběsile pádlují, porcelán intenzívně povzbuzuje. Černá skála, cíl cesty, je jedna jediná, asi kilometr proti proudu. Asi dvacet centimetrů nad vodní hladinou je uhlem namalována mapová značka kóty a číslice 342. Nikdo si ovšem nepamatuje, který kopec v okolí má uvedenou nadmořskou výšku. Nezbývá než zamířit zpět do tábora.

2008-02-23T03:50:00.000-08:00

Gandalfova řeč: "Skřeti stáli uprostřed lesa před jakýmsi totemem. Velmi usilovali zasadit Arcikam na jeho vrchol. V tom jim však bránilo jakési kouzlo. Nemohli se přiblížit ke kmeni blíž než na dva metry. Sami pak byli uzavřeni uprostřed dalšího kruhu jehož obvod byl od kmene vzdálen deset metrů. Čekali zde na příchod trpaslíků. Pokud by se jim podařilo je přemoci, kouzlo menšího kruhu by bylo zlomeno a oni by mohli bez překážek dopravit Arcikam na vrchol totemu. Tím by Zlo zvítězilo. Při zápase s trpaslíky museli být Skřeti položeni na záda, tím jejich moc padla, byli vyřazeni. Pokud ale trpaslíka strhli k zemi tak, že se dotkl země rukou, byl přemožen. Sen byl dále trochu nejasný a zmatený. Pamatuji si však, že nakonec začaly rody bojovat o Arcikam samy mezi sebou. Trpaslík držící Arcikam měl vždy tutéž výhodu jako předtím Skřeti. Jeho protivníci jej museli položit na záda, zatímco on je vyřadil jen tím, že je přiměl dotknout se země rukou. Pokud byl trpaslík držící Arcikam položen na záda, dostal se Arcikam do rukou jeho přemožiteli. Navzájem si pomáhali pouze příslušníci stejných rodů. Nakonec zbyl na bojišti jediný rod, značně prořídlý. Trpaslík, jemuž zbylo nejvíce sil, vylezl na totem a zasadil do připraveného otvoru Arcikam. Duha míru se sklenula nad Středozemím. Síly ZIa byly definitivně poraženy. Rozhádané rody se smířily a zpět, do svého domova směřovaly již společně, v plné shodě.
V případě dalších nejasnosti Gandalf vzpomíná, jak to v onom snu viděl, o ději zásadně mluví v minulém čase: "Ano, trpaslíci, kteří neměli právě v ruce Arcikam, byli stejně silní a ten, který se pouhou rukou dotkl země, prohrál a musel vystoupit z kruhu!"

2008-01-31T22:44:00.001-08:00

Provedení:
Než odstartujeme závěrečný, rozhodující finiš, musíme udělat malou bilanci. Spočítáme, pokud možno beze svědků, kolik trpasličích chlebů získal každý rod. Poslední etapa se od předchozích liší v tom, že dá i poslednímu rodu šanci vyhrát celou hru. Jak? Spočítáme, kolik chlebů dělí první výpravu od poslední. Může to být například dvacet chlebů. K nim přičteme další tři. Před startem na poslední část vyhlásíme, že rod, kterému se podaří Arcikam získat, má nárok na dvacet tři chlebů. To znamená, že není předem znám vítěz, ostatní rody touto etapou nezískají nic a jejich pořadí bude odpovídat počtu již nastřádaných chlebů. Tím obnovíme dramatické napětí hry.
Při dobré režii zabere táto etapa větší část odpoledne. Pokládejte níže uvedené řádky pouze za inspiraci. Etapu je nutné přizpůsobit možnostem vašeho tábořiště a jeho okolí, v neposlední řadě i umu a znalostem trpaslíků. Než bude možno vyrazit na cestu, je třeba nabrat sil. (Boj není dobojován, i rozprášené roty Skřetů jsou nebezpečné.) Ve vymezeném prostoru si každý rod vybuduje malé ohniště. Jídlo vaří všichni stejné: kouzelnou kaši, která: odstraňuje bolest, hojí rány, uklidňuje, zvyšuje IQ. Podle množství trpaslíků rody vaří z půllitru nebo litru mléka. Účelem rozhodně není zahnat hlad. Zázračnou příměs (trochu barvy do pečiva, podle barvy družiny), dodá Gandalf. Během vaření Gandalf vykládá o svém snu. Přikládá tomuto snu velký význam. Zdá se mu být přímo návodem, jak zbylé Skřety zneškodnit.

Druhá část

2008-01-23T01:13:00.000-08:00

Legenda:
Zdecimované jednotky trpaslíků se přes veškerou snahu nemohly věnovat pronásledování uprchlých Skřetů. Ranění potřebovali ošetřit a obvázat, bylo třeba doplnit zásoby i síly a v neposlední řadě pochovat padlé. Teprve pak byla naděje, že se podaří dostihnout lupiče a vzít jim Arcikam. Jednoho ale Skřeti dosáhli. V hlavách jednotlivých náčelníků zaseli myšlenku na to, aby se pokusili získat drahokam výhradně pro svůj rod, anebo ještě lépe, jen pro sebe. Přestali spolupracovat, a co nejvíce urychlovali přípravné práce, jen jen už vyrazit. Kouzelný pokrm dodal sil i těm, kteří se ještě před chvílí cítili pod psa. Vyrazit! Ale kudy a kam? Pomohla náhoda. Skřeti vyslali vzdušného posla, aby rozprášeným tlupám pomohl najít hlavní část vojska. Zbloudilé ptáče se sneslo nedaleko trpaslíků a depeše skončila v jejich rukách. Ne srozumitelné klikyháky však nic neříkaly. Jen pozvolna se rozsvěcelo v trpasličích hlavičkách. O to rychlejší byl pak úprk těch, kteří věřili, že správně vyluštili text. Náčelníci štvali své rody přes hory, doly, močály a pouště, lesy i řeky, cestou necestou. Vidina Arcikamu jako by jim dodávala křídla. Výhodou některých rodů byly nejen rychlé nohy, ale i bystré hlavy. Tak se dařilo dohánět a mařit i zdánlivě beznadějně velké úniky. Kdo zvítězí?

2008-01-12T10:45:00.000-08:00

Provedení:
Skřetí tvrzí bylo pro nás týpí postavené na veliké louce. Mělo vysoko vyhrnutou plachtu, mezery mezi tyčemi byly zataraseny. Pevnost může vypadat i jinak. Z navršených kmínků soušek, nesestavených podsad, napnutých celt atd. Důležité je, aby poskytovala obráncům bezpečný úkryt. Neměla by stát na kopci -je pak pro obranu velice nesnadné získat zpět munici. Uprostřed pevnosti je truhlička s Arcikamem. Střely jsou hadrové. Útočící mají tři životy, postupují nekrytým terénem. Zatímco Skřeti mají životů sedm a stačí jim dotknout se Arcikamu, aby "obživli", trpaslíci musí běžet pro život asi sto metrů. Trpaslíci mají proti Skřetům jedinou výhodu, někteří se mohou krýt za štíty. Ty jsou kulaté, z lepenky, zdobené znakem rodu, v průměru mají asi padesát centimetrů. Počty zásahů obou stran kontroluje nezávislý sudí. Bojovníci by měli v každém případě své zasažení přiznat zvednutím ruky. Skřeti mají i tajnou zbraň. Jakmile začnou prohrávat, vyhodí ven několik menších dýmovnic a v na stálém zmatku prchnou z bojiště. Pokud je poblíž okraj lesa či řeka, tím lépe. Dobře poslouží coby ústupová cesta v případě, že pevnost již není udržitelná. Velitel Skřetů musí vést boj tak, aby jeho falanga měla možnost včas uniknout. Nesmí nechat padnout Arcikam do rukou trpaslíků. Bude totiž ještě potřeba v druhé části etapy. Proto musí být únik veden prudkým, energickým výpadem. Skřet s Arcikamem použije kola nebo lodě, ostatní vedou ústupový boj. Trpaslíci na rozdíl od Skřetů nesmí opustit vymezený herní prostor, tábor.

Hodnocení:
Boj je hodnocen jako kolektivní akce trpasličích armád, proto nestanovujeme pořadí

DVANÁCTÁ ETAPA: BITVA O ARCIKAM

2008-01-07T01:56:00.000-08:00

První část

Legenda:
Těžce zraněný drak naposledy vylétl vysoko do vzduchu, smrt jej dostihla i tam. Obrovské, těžké tělo se zřítilo do vln jezera a gejzír zpěněné vody vytvořil na okamžik pomník padlému netvorovi. Dopadem Šmaka do vod jezera se zvedla padesát metrů vysoká vlna. V kratičké chvíli dorazila k pobřeží a zatopila několik měst. Zdálo by se, že tím je náš příběh u konce. Omyl. Trochu jsme pozapomněli na Hobitův lup. Bájný Arcikam, sen mnoha generací trpaslíků, se po mnoha staletích objevil na denním světle. Zlato a drahokamy odpradávna magickou silou přitahovaly nejen lidský rod, ale i takové nevšední bytosti, jakými trpaslíci nesporně jsou. Na rozdíl od sprostého dračího hamounství, kdy jde výhradně o to vlastnit, mít majetek a bohatství v jakékoliv formě, je pro trpaslíky typické, že milují a oceňují nejen hodnotu šperků a klenotů, ale i jejich krásu. I proto jsou mistry umění brousit vzácné kameny do přesných, třpytných tvarů. To ale nijak nezmenšuje jejich nezřízenou touhu po skvostech. Sami jste byli svědky, jak je dokáže zaslepit příslib bohatství, za ním jsou ochotni jít až na kraj světa.
Vzrušených chvil bojů se Šmakem využili Skřeti. Nepřestali sledovat stopu výpravy a jen její zajetí lesními elfy a pozdější únik po řece způsobil, že již dávno trpaslíky nedohonili. Nyní čirou náhodou nalezli Arcikam a nás neudiví, že jej neodevzdali na nejbližším úřadě. Ukradený Arcikam. Pádnější důvod k boji pro trpaslíky snad ani neexistuje. Únava a vyčerpání ze střetnutí s drakem bylo to tam. Skřeti se opevnili v rozvalinách starého hradu. Počtem je trpaslíci několikrát převyšovali. Přesto se ukázalo, že vítězství nebude Iehké. Zlá kouzla způsobila, že nejeden přesně mířený šíp minul a rány, které by pro obyčejného smrtelníka byly osudné, Skřety sotva škrábly. Skřeti bojovali úporně, nemohli čekat žádnou milost. Ztráty byly těžké. Nejeden statečný trpaslík se pro vidinu bájného Arcikamu do Středozemí již nikdy nevrátí.

Hodnocení:

2007-12-29T03:09:00.000-08:00

Kritérium je jednoduché. Zásah do dračího těla je počítán jako bod. Kdo zasáhl nekryté místo - vypadlou šupinu, získá tři body. Obsluha draka sečte počet zásahů toho kterého rodu. Barva na hrotech oštěpů zanechá zřetelné znamení. Silnější vrhači dokonce papundeklové tělo prorazí, oštěp v něm zůstane vězet.

2007-12-17T13:46:00.000-08:00

V noční etapě byla z draka Šmaka vidět pouze hlava. V nové etapě není použitelná. Je třeba, aby děti viděly Šmaka celého. Proletí před nimi a jeho bok bude tvořit cíl pro jedovaté hroty kopí. Drak může být tedy plochý, dvourozměrný. Jeho páteř tvoří nosná lať, prochází tělem z dvojitého kartónu. Délka nestvůry je asi 3 - 3,5 metru. Omalován je pouze z jedné strany, té, ze které se dá očekávat postup trpaslíků. Drakobijce je nutno stále hecovat, vzbudit v nich obavy a nejistotu z věcí příštích. Musí se zdát, že i ostatní dospělí mají poněkud strach. Jestliže někteří vedoucí nedokážou udržet vážnou tvář, je lépe, zmizí-li z dohledu. Mohou například tvořit obsluhu draka. Trpaslíci jsou na místo boje dovedeni (poklusem). Do poslední chvíle netuší, kde se ještě objeví. V lese, pokud možno nepřehledném, spatří blížícího se draka. Na Gandalfův pokyn se zastaví, mohutně rozmáchnou a hodí své smrtící projektily. Optimální vzdálenost je asi 10 metrů. Některé hroty zasáhnou, jiné minou, drak proletí kolem.
"Rychle pryč!" zavelí elf nebo Gandalf (který je sem vlákal) a trpaslíci, již beze zbraní, zběsile prchají. Nedobíhají do tábora, ale na opačnou stranu. Tam je až do konce etapy pohlídá jiný elf. V ležení zavládne lehká panika. Přiběhne rozrušený vůdce a přerývaně informuje: "První rod byl rozprášen, není jisté, zda vůbec někdo draka zasáhl! Rozzuřený netvor nahání vaše druhy po lese, je třeba jim běžet na pomoc!"
Ostatní (neboť vůdce je rozvážný a moudrý) zůstávají coby strategická záloha. Veden svým náčelníkem odkvačí druhý rod do lesa a vše se opakuje.
Jak je to vlastně s drakovým létáním? Drak letí, hnán zemskou tíží, po přiměřeně šikmé dráze. Závěsná oka se třou o vodící drát či lanko, takže let je doprovázen efektním svistem. Rychlost letu nesmí být velká, aby byla šance zásahu. Nesmí být také malá, trpaslíci by zbytečně zevlovali. Drak je vypuštěn z prostoru mimo dohled, přistává, brzděn provázkem či lankem, za clonou keřů. S jeho pomocí se také dostává zpět do výchozí polohy.

Provedení:

2007-12-15T05:09:00.000-08:00

Mírně šifrovaná zpráva poněkud pozdrží méně důvtipné rody. Ti zdatnější se urychleně přesunou do zprávou označeného místa. Lze využít například temné zvoničky, kapličky v blízké vesnici nebo v polích. Starý poustevník, bude-li uspokojen odpověďmi na své všetečné otázky, vydá malou lahvici (od dětské výživy) plnou temně modré, husté kapaliny - jedu. Tím je rozhodnuto o pořadí, v jakém se rody vrhnou do srážky s drakem. Zatímco zbylé rody opatrně nanášejí jed na hroty kopí, nebo jsou snad na cestě za ním, první rod vyrazí, více či méně statečně, do boje. Předtím ale Gandalf vyloží taktiku: "Povedu vás do míst kde jsem Šmaka naposled viděl. Bedlivě se rozhlížejte. Je třeba, abychom spatřili draka dříve, než on nás. Jakmile dám pokyn, všichni najednou hodí své oštěpy. Pokud alespoň jeden z oštěpů zasáhne, jed vykoná své. Držte se za každou cenu pohromadě, mezery jen takové, abyste se navzájem nezranili. Potom vyklidíte bojiště, o raněné se však musíte postarat!" Gandalfovi se přitom poněkud chvějí hlas i ruce. Ne snad, že by měl strach, to bude asi vzrušení z nastávajícího boje. U několika trpaslíků se objevují známé příznaky indispozice. Bříška i hlavičky bolí, přesto že je bílý den. Rozčileně drmolí jakési protesty, teď však nemůže být na fyzickou kondici brán ohled. Půjdou všichni? Všichni! Teď nebo nikdy, kostky jsou vrženy!

JEDENÁCTÁ ETAPA: NA ŽIVOT A NA SMRT

2007-12-13T03:51:00.001-08:00

Legenda:
Starý Šmak brzy poznal, že byl okraden. Jeho krvelačné černé srdce prahlo po pomstě. Ze sám kradl jako zjednaný, bylo, alespoň podle něj, samozřejmé. Aby jemu někdo něco vzal, nepředstavitelná drzost! Za svého dlouhého života se mu nic podobného nestalo. Musel se pomstít, a to hned. Hora se otřásala v základech, když se dral těsnou chodbou k povrchu. Vylétl z jeskyně a zuřivě pátral po vetřelcích. Ti se zatím v jednom velmi hlubokém údolí chystali k boji. Každou chvíli se vzduch někde nedaleko rozechvěl zběsilým dračím řevem a svistem těžkých křídel. Trpaslíci zamyšleně potěžkávali těžké jasanové oštěpy. Pro nastávající boj se jim zdály nejúčinnější. Na ústup nebylo ani pomyšlení. Drak teď nedá pokoj, dokud je nevyčenichá. A potom se ukáže, kdo z bojiště odejde po svých. Náhle si Bilbo vzpomněl: Cože to Gandalf říkal o dračí šťávě? Tak přezdívali obyvatelé lesa hroznému jedu. Jeho účinky způsobily napřed ochrnutí, později jistou smrt. Stačilo sebemenší škrábnuti.... Naděje na to, vyváznout ze střetnutí se zdravou kůží i náhle vzrostla. Kde ale vlastně tento účinný smrtící prostředek hledat?
Podle mapy je jed již dlouhá léta ukryt v osamělé kapli blízko Hory. Trpaslíci prudce zadoufali, že tomu tak skutečně je, a vydali se jej hledat.

2007-12-11T03:41:00.001-08:00

Původní žárovku vyměňte za slabší, odpovídající použitým bateriím. Výhoda tohoto svítítka spočívá v tom, že dává ostře soustředěný kužel světla, ohnisko čoček lze měnit. Červený filtr vložíme do tubusu zdroje. Působivější je, pokud šikovný elektrotechnik vytvoří obvod pomalu rozsvěcející a zhasínající drakovy oči. O zvukovou kulisu se postará velký kazetový magnetofon. Pouze reprodukuje váš neartikulovaný dračí řev. Pro dokonalou iluzi a trpaslíky "drsňáky" může drak začít chrlit z nozder dým. Dýmovou slož je třeba získat od odborníků - z obchodu nebo od některého z barrandovských pyrotechniků. I když bude čmoud zcela neškodný, již první dávka nadlouho zamoří stísněné prostory jeskyně. Sluje se strašně špatně větrají! Zlaté nuggety získáte pomocí zlacenky a menších šutříků. Není-li v okolí vašeho tábořiště pravá, nefalšovaná jeskyně, musíte si v nouzi vypomoci její stavbou, stejně jako v případě Gluma. Také při dračích hrátkách velice dobře uplatníte vysílačky. Vhod přijde informace o budoucím návštěvníkovi sluje, diskrétně sdělená drakovi. Tento úkol nejlépe a nejméně nápadně splní elf, který v táboře směruje trpaslíky k jeskyni. Je-li skutečná, drak může mít potíže s příjmem VKV signálu. Proto další Šmakův spřeženec obstarává úlohu informátora - spojaře. Je ,dobré regulovat stupeň Šmakova hněvu, na otrlé můžete nasadit i nejmocnější kalibr.

Hodnocení:
Pořadí družin stanovíme podle počtu trpaslíků, kteří přinesli zlatý nugget.

Provedení:

2007-12-08T06:46:00.001-08:00

Je to vlastně zkouška odvahy. Nechceme-li bdít do rána, nesmí být doupě draka nepříliš vzdálené. Je-li od tábora 150 - 200 metrů, vrátí se nám za hodinu asi pět trpaslíků. Pohybuj í se totiž v blízkosti Šmaka velice opatrně. Někteří, jinak velmi silní a odvážní jedinci, jsou po západu slunce indisponováni. Rádi by opustili kruh kamarádů a zašli za drakem, jednoho však bolí hlavička, jiného bříško. Nikoho nenuťte, každý se musí rozhodnout sám. I tak máte nejméně do půlnoci o zábavu postaráno. Pokud se trpaslík přemůže, předá mu jeden z elfů petrolejku nebo lucernu a ukáže směr ke sluji. Oba uvedené zdroje světla navozují vhodnou, tedy pochmurnou atmosféru a oslňují zejména uživatele. Pozor, zkontrolujte, aby některý z trpaslíků neměl ještě navíc baterku! Je důrazně zakázáno s drakem bojovat. Ve Šmakově jeskyni svítí svíce. Jejich světlo dopadá na hromádku zlatých nuggetů. Trpaslík nahlas a zřetelně deklamuje zaříkávadlo proti zlým silám: "Zaříkám vás síly temné, temné síly z říše Zla, vraťte se do věže černé, vojsko Světla hněvem plá!" Nic nedá na to, že se netvorovi rozžehly rudé louče očí, z hrdla mu vychází hnusný řev a vzduch je otráven čpavým dýmem z nozder. Vetřelec neohroženě čapne kus zlata a peláší pryč. Po svém návratu do tábora jde ihned spát, není třeba, aby šířil poplašné či jiné zprávy. Zbývající - nejstarší trpaslíci mají o čem přemýšlet - stále jich ubývá a nikdo se nevrací.
Zde je popis tvrdé práce konstruktérů draka : Vezmi dvě krabice, jednu asi třičtvrtěmetrovou, druhou menší. Z prvé bude temeno hlavy, z druhé tlama obludy. Spoj vše páskou na koberce, omaluj. Výsledek bude poněkud hranatý. Ten, kdo setkání s drakem přežije, není v onu chvíli přehnaně kritický, právě naopak. To však není všechno. Důležité jsou oči příšery. Ideální je světelný zdroj, který jinak ovládá zavírání dveří u většiny moderních zdviží. Nenabádám ke krádežím, výtahy mají své opraváře.

JEDENÁCTÁ ETAPA: VNITŘNÍ INFORMACE

2007-12-04T09:13:00.000-08:00

Legenda:
Trpaslíci se po italsku vytratili. V zastrčeném koutě přístavu je čekal člun. Jak jste jistě pochopili, Gandafův plán se zdařil. Hbitá vesla hnala loďku dál a dále od města. Nad třpytivou hladinu se vypínala ponurá Hora, sídlo draka Šmaka. Nedá se říci, že by trpaslíci po boji s ním přímo prahli. všechno se jim však v tuto chvíli zdálo Iepší než ustavičné cestování. Úbočí Hory bylo většinou holé, Šmakovu řádění neodolaly ani staleté duby. Pouze nízká tráva a vřes pokrývaly rozlehlá spáleniště. Pátravému zraku Hobita neuniklo, že vzhůru vede úzká, nezřetelná stezka. Stoupali po ní stále výš a výš. Pod vrcholem Hory se skalní římsa rozšířila. Před obrovským černým otvorem jeskyně vznikla malá plošinka. Z jícnu sluje vycházel sirnatý zápach. Drak byl tedy nablízku. Kdo půjde první? Jistě jste uhodli, žádná tlačenice. Pátrač a zvěd Bilbo měl nyní prokázat své schopnosti. Krok za krokem se pomalu sunul do útrob Hory. Oči jen s krajní námahou pronikaly stále větší tmou. Za chvíli se však začalo rozsvěcet. Narudlá záře se Iinula ze spícího těla draka Šmaka. Oči měl sice zavřené, jenže čert věř drakům.
Obluda ležela na ukrutně veliké hromadě naloupených pokladů. Obrovitá masa Šmakova těla byla pokryta pevným pancířem ze šupin tvrdých jako ocel. Spal zde asi velice dlouho, neboť místy již kousky zlata uvízly mezi šupinami a zdálo se, že tam zarostly. Přes drakovu hruď se táhla zřetelná jizva a dokonce zde jedna destička pancíře chyběla. Hobita neodolatelně lákalo uzmout alespoň částečku ohromného bohatství. Sehnul se pro malý odlomek zlatého nuggetu. Tiše jej strčil do kapsy. Jeho pozornost upoutal diamant nevídané velikosti a krásy. Jako ve snách jej vsunul vedle nuggetu. A v tom se mu zdálo, že se na něj upírá dračí oko. Nebyla to ovšem pravda, ale bylo nepochybné, že spánek není tak tvrdý jak se zprvu zdálo. Stále rychleji se Hobit sunul zpět chodbou k východu, nakonec téměř utíkal. Trpaslíci byli velmi rádi že se vrátil živ a zdráv. Proč však prý, když už měl tu možnost, nevzal zlata víc? Bilbo opravdu neměl náladu hádat se. ByI unavený a rozklepaný prožitým vzrušením. Drahokamem se nepochlubil. Na další dotěrné dotazy jen odsekl, ať to tedy zkusí sami, u Šmaka je zlata dost a dost. A trpaslíci, jimž je většinou žlutý kov milejší než vlastní život, to tedy zkusili!

2007-12-02T06:20:00.000-08:00

Hodnocení:
Sčítáme výsledky všech tří částí etapy. Pokud nebude z nějakého důvodu možné splnit některý z úkolů ve městě, nahraďte jej jiným, stejně významným a důstojným!

Provedení:

2007-11-26T16:01:00.001-08:00

V této etapě se trpaslíci dostanou do města. Z nouze je možné navštívit i větší ves, některé z vymyšlených námětů se tam ale budou hůře realizovat.
Jde o tři úkoly:
1) Upéci bramborové placky.
2) Najít dráp draka Šmaka.
3) Najít vousáče, který by se dal dobrovolně vyfotografovat s dřevěným trpaslíkem.
První úkol - v hospodě, v místním konzumu, v zemědělském družstvu zapějí, pěkně od plic tři sloky Pochodu. Odměnou je jim půl hrnce syrových brambor, vajíčko, trochu mouky, sůl. Zbývá někoho přesvědčit, že právě jeho kuchyň je jedině vhodná k přípravě lahodné krmě. Potraviny si musí členové rodů odpracovat vhodnou činností - ať již prací, nebo sehráním scénky, zpěvem apod. Byť bylo jídlo chutné, po dohrání celé etapy trpaslíkům opatříme řádný oběd.
Druhý úkol musíme napřed připravit. Je-li v místě muzeum s lidmi příznivě nakloněnými nadsázce a mystifikaci, je vyhráno. Kravský roh přizdobený červenou barvou, adjustovaný na dřevěném soklu s popiskou "dráp draka Šmaka", se lehce stane součástí muzejních sbírek. Nezapomeňte na inventární číslo! Z nouze se pokuste přemluvit někoho z obecního úřadu či křepkého staříka - pamětníka.
Zbývá poslední úloha. V táboře rody pomocí sekyrek, paliček a dlát stvoří figuru trpaslíka. Může být z měkkého dřeva, špalku o průměru asi 25 až 30 centimetrů, výška zhruba půl metru. Zmíněné ruční práce jsou zadány mimo herní čas. Minimální doba, za kterou je možno přetvořit dřevinu v trpaslíka, je den perné práce. Raději ale počítejte s delším úsilím. Omalován je temperou či jinou barvou. Temperu nutno přelakovat. Těžké trpaslíky je pak nutné nějak dopravit do městečka. Rody mají za úkol přesvědčit co nejvíce vousáčů, aby se dali vyfotografovat, s čapkou na hlavě, u trpaslíka. Okolo stojí zbytek rodu, zkrátka klasické skupinové foto. Již vyfocený jedinec je pro ostatní rody nepoužitelný. Stanovíme časový limit jedné hodiny. Není-li reálné, aby každý rod vytesal svůj idol, stvořte alespoň jednoho. Družiny se u něj budou střídat.

DESÁTÁ ETAPA: JEZERNÍ MĚSTO

2007-11-24T03:32:00.001-08:00

Legenda:
Po několika kilometrech vyvěrala podzemní řeka na povrch. Její hbitý proud zanedlouho odnesl nedávné vězně z dosahu elfů. Po několika hodinách plavby trpaslíci přistáli. Rozmáčeni, nastydlí a zmrzlí, ale na svobodě. Ihned rozdělali oheň, usušili šaty a sestavili vor, který je měl dostat ještě dáI z dosahu lesního království. Řeka stále mohutněla a po dvou dnech se vlévala do obrovského jezera. Konec putování byl na dohled. Lidé z Jezerního města nebohé trpaslíky naložili do člunů a odvezli do svého sídla. Radní byli mužové nedůvěřiví, schlíplé zevnějšky trpaslíků na ně nedělaly žádný dojem. Trosečníci, aby alespoň na chvíli zapomněli na hlad, začali zpívat starou trpaličí píseň - Pochod padlých trpaslíků. V některých posluchačích se hnulo svědomí. Za kratičkou dobu se zde navršila spousta jídla. Ale ouha, kde uvařit, kde ukuchtit? Chvíli trvalo, než se našel dobrodinec, který by jim nabídl pohostinství svého příbytku. U něj trpaslíci napekli svůj tradiční pokrm - bramborové placky. Nedalo se to nazvat hostinou, ale hlad byl utišen. Na radnici jim ukázali relikvii - Šmakův dráp, řkouce, že mu jej uťali v boji. Pravda byla taková, že Šmak si dráp zlomil, když se dobýval do sklepení, plného dobrých lidi. Když se domorodci dozvěděli, že si trpaslíci jdou pro svůj poklad nevypukli v žádný jásot. Jen nedráždit Šmaka! On vlastně ani není tak zlý, jak se říká. (Pokud mu ovšem Iid pravidelně platí příspěvky ve formě jinochů a panen.) Radní byli tvrdě proti podobné výpravě. Něco takového se nesmí podporovat! Trpaslíci začali hledat spojence, který by je odsud nenápadně vyvedl. Vymysleli si lest. Bombur vyřezal, za zvědavého přihlížení všech měšťanů, velkou dřevěnou sochu trpaslíka. Pak rozhlásili, že tomu z místních, který se bude vytvořenému ideálu nejvíc podobat, dají podíl na své kořisti z pokladu. Na rynek se nahrnuly davy lidi. Byli lační odměny. Jen jediný, stařík s flétnou, postával opodál. Jeho oči, skryté pod šedivou kápí, pobaveně sledovaly, jak se zástup měštěninů táhne k dřevěné soše. Jen vousatí měli jakous takous šanci. Trpaslíci každému zájemci navlékli špičatou trpasličí čepici. Vzápětí však odmítavě zavrtěli hlavou a pokynuli dalšímu. Hobit, nikým nepozorován, přistoupil ke staříkovi. Nenápadný pohyb flétnou naznačil směr. Na to trpaslíci čekali. Nechali starostu, aby se pokusil najít vyvoleného občana, a rychle se vytratili z davu.

Provedení:

2007-11-13T09:49:00.000-08:00

Etapa je určena pro krásný, slunný letní den. Je-li pěkné parno, vyvolá plnění tohoto úkolu nefalšované nadšení. Nejvhodnější je asi doba po obědním klidu. Není zase tak těžké připravit si před táborem asi 10 vodotěsných barelů. Mohou mít různý objem, už dvacetilitrový spolehlivě trpaslíka unese. Ideální jsou nevratné obaly od sirupových koncentrátů nebo klasické bílé padesátilitrové konve, hojně užívané vodáky. Prchající trpaslíci jsou v určený čas vypuštěni do proudu a mají se v co nejkratším čase dopravit do cíle. Ten je vzdálen asi tři sta až čtyři sta metrů. V cíli je měřen čas posledního. Neplavci musí mít, pochopitelně, vesty. Pozor, i zdánlivě krátká trasa může být pro menší děti náročná. Starší plavci morálně i fyzicky podporují mladší členy. Chceme-li získat efektní záběry pro oko fotoaparátu či kamery, můžeme vypsat zvláštní prémii pro Jezdce na soudku. Vysvětlíme, že bude vyplacena tomu, kdo se po dobu deseti vteřin udrží obkročmo na sudu. U prázdných sudů, zcela poslušných fyzikálních zákonů, se není třeba obávat, že bychom odměnu museli vyplatit. Než to plavci zjistí, získáme mnoho zajímavých záběrů. Nedejte se však přemluvit, plavba uvnitř soudku, byť velikého, je rizikem, které bychom neměli podstoupit! Na břehu je situace jiná. Velký sud mohou trpaslíci použít jako dopravní prostředek, mimo děj etapy. Slalom mezi několika brankami je mocným zážitkem. Také v tomto případě na sud nešroubujte víko, koulenému trpaslíkovi ani tak nebude nejlíp od žaludku.

Hodnocení:
Pořadí výprav bude určeno podle času, který výprava potřebovala na dopravu do cíle. Pokud by i jediný z trpaslíků vzdal, je jeho skupina poslední.

DEVÁTÁ ETAPA: OSVOBOZENÉ SUDY

2007-11-12T04:10:00.000-08:00

Legenda:
Zajatým trpaslíkům byla vyhrazena podzemní kobka, do které nepronikal ani paprsek denního světla. Nemohli si stěžovat, že by byli trápeni hladem nebo žízní. Stráže měly však zakázáno s nimi mluvit a bylo jasné, že hned tak propuštěni nebudou. Proto nezbylo, než čekat na příležitost, jak si ke svobodě pomoci sami. Jednoho dne se zdálo, že se taková příležitost naskytla.
Elfové chystali podzimní slavnost a v nastalém zmatku špatně zamkli dveře cely. Trpaslíci neváhali. Vínem unavenou stráž tiše obešli a horečně hledali cestu k úniku. Tu si všimli, že na břehu podzemní řeky jsou prázdné sudy, připravené k transportu. Jednou za rok z nich elfové sestavili vor a ten pak splavili do Jezerního města. Teď - nebo nikdy! Každý trpaslík se chytil jednoho sudu a ostatní jej strčili do proudu ponorné řeky. Dostanou se ven? Každý se snažil vyčnívat nad hladinu co nejméně. Dalo se čekat, že si jich někdo z elfů všimne, a o tom, že elfové jsou dobří lučištníci, neměli trpaslíci nejmenších pochyb. Uniknou?

Provedení:

2007-11-07T01:02:00.000-08:00

V přehledném, vzrostlém lese vyberte poměrně rovný terén. Z kmenů by neměly čnít ostré větve. Prostor vyčistěte od klestí. Zde vyznačte prostor pro hru. Kruh o průměru asi padesát metrů vymezte provázkem uvázaným mezi stromy. Během etapy nesmí nikdo z hráčů kruh opustit. Uvnitř vystavte elfí království, opět provázkem s fáborky. Do jeho nitra povede několik vstupů. Budou široké asi dva metry. Odchyt trpaslíků může začít. Trpaslíci mají vzdorovat přepadu elfího lidu co nejdéle. Cílem elfů, představovaných konkurenčním rodem, naopak je odvléci všechny své protivníky do středu království. Napadení se brání zejména útěkem. Jsou-li již chyceni, mohou se vytrhnout, nesmějí si však navzájem pomáhat, ani být suroví, kopat, kousat, škrabat ... Trpaslík jednou již odnesený do sídla se nesmí vrátit. Bojů je více, každý rod si zkusí roli elfů. Zápolí tedy vždy pouze dva rody. Ostatní jsou vně velkého kruhu a dohlížejí na regulérnost bojů.
Elfové se během zápasu odliší od trpaslíků tím, že odloží své čepičky. Mečíky odloží všichni. Pokud bude herní areál příliš malý, budou trpaslíci odchyceni rychle a příliš si nezahrají.

Hodnocení:
Měří se čas, který je nutný k pochytání a odvlečení celého trpasličího rodu. Stopky se zastaví ve chvíli, kdy je poslední trpaslík zavlečen do říše lesních elfů.

OSMÁ ETAPA: V ŘÍŠI KRÁLE LESNÍCH ELFŮ

2007-11-03T03:34:00.000-07:00

Legenda:
Utrmácení trpaslíci již dlouho procházeli divokým krajem, královstvím lesních elfů. Zpovzdálí je sledovaly pozorné oči lesních tvorů a elfích zvědů. Jak se blížili ke středu říše, uvědomovali si i trpaslíci, že se kolem nich stahuje jakýsi neviditelný kruh. Poslední kapkou do plného poháru elfí trpělivosti bylo narušení jejich slavnosti. Postup trpaslíků byl váhavý, pomalý, zmatený.
Zbraně byly stále v pohotovosti, ale všem bylo jasné, že v případě boje je pramalá naděje na vítězství. A ke střetnutí skutečně došlo. Nastražená past sklapla. Záseky ze stromů uzavřely cestu vpřed. Trpaslíci byli bleskově uchopeni množstvím rukou ze všech stran. Nebyl ani čas sáhnout po zbraních. Během několika minut byli pochytáni a svázáni jako balíky a odneseni do podzemních komnat elfího sídla.

Masky:

2007-11-02T08:04:00.000-07:00

Vzhledem k noční hodině si nemusíme dělat velké starosti s převleky. Strach má velké oči. Postačí, aby si elfové vzali ke svým plášťům s kapucí černé škrabošky na oči. Dá se také použít černé líčidlo. O síti byla zmínka v textu. Na dvacet trpaslíků je potřeba tří až čtyř dvojic pavouků. Musí to být fyzicky zdatní pavouci. Pokud se vám nepodařilo přivést trpaslíky z míry Zlobří etapou, máte tuto šanci nyní!

Hodnocení:
Vítězí nejméně prořídlý rod. Pokud se vyskytnou jedinci, kteří se ani nepokusili získat piškot, jsou přiřazeni k padlým neboť beztak zemřeli hladem.

Provedení:

2007-11-01T09:35:00.000-07:00

Etapa je vhodná pro večerní hodiny. Po působivém boji se Zlobry jsme v této kapitole raději ubrali na dramatičnosti. Zážitek z prvého setkání s nadpřirozenými bytostmi byl příliš silný a děti se bály v noci na záchod. Ovšem ani tak jsme nabízenou hřivnu bohatého děje nezakopali. Děti byli převezeny pramicí na druhý břeh (odříznutá ústupová cesta) a měly se coby zoufale hladoví trpaslíci pokoušet o získání jídla z elfího hodokvasu. U čtyř podnosů s kulatými piškoty svítily lampy - elfí ohně. Louka byla velice rozlehlá, a tak jsme si mohli dovolit umístit "hostiny" od sebe asi čtyřicet metrů. Hladem sužovaní trpaslíci měli být původně skutečně bez večeře. Prožitek by byl nepochybně autentický. Ovšem pak by nikdo z nich nebyl schopen dodržet pravidlo hry - odebrat při každém nájezdu na oheň z podnosu pouze jeden piškotek. Pud sebezáchovy by nepochybně velel vzít co nejvíc. Mezi pobíhajícími hladovci se hbitě proplétaly stíny lovících pavouků. Tedy: zpočátku hbitě. Po deseti minutách hry jsme poznali, že na noční lovy trpaslíků je volejbalová síť neprakticky těžká. Postačila by hamaka nebo několik spletených provázků, či část vyřazené rybářské sítě. I tak si všichni přišli na své. Hladi se probili k hostinám nic nedbaje na potem zbrocené pavouky. Útoky nestvůr byly stále malátnější. Proto, mohu-li radit: trpaslíci ať mají jen jeden život! Ti lapení jsou pavouky odváděni na okraj louky, tam vyčkají na výsledek boje. Ten může ukončit jeden z elfů představující v tu chvíli Hobita. S modře rozsvíceným mečíkem zažene vděčné pavouky z dohledu. Pak jsou spočítány ztráty.

SEDMÁ ETAPA (NOC): MOUCHY A PAVOUCI

2007-10-29T07:10:00.000-07:00

Legenda:
Nic nebylo platné, že Bombur konečně procitl. Jeho udivený obličej zaznamenal nevraživé pohledy udřených nosičů. Neměli valné pochopení pro vytrvalého spáče, ač jim bylo jasné, že o dlouhém spánku rozhodla kouzelná moc lesní říčky. Ze zásob jídla nezbylo již téměř nic a to málo, co měli, velkoryse věnovali probuzenému Bomburovi. Klopýtali jako v mátohách. V duchu se každý zaříkával, že podruhé se nedá zlákat ani všemi poklady světa.
Jednou v noci je probudil zpěv a halas. Jen několik set metrů od místa, kde spali, plál jasný oheň a okolo něj tančily postavy lesních elfů. Než trpaslíci doběhli na místo slavnosti, byli zpozorováni, oheň uhašen a rozkopán. Jen pár oharků svědčilo o tom, že to nebyl jen sen. To se opakovalo ještě několikrát. Zklamání trpaslíků bylo nesmírné. Na svou příležitost čekali i jiní obyvatelé pralesa a právě teď zaútočili. Obrovští černí pavouci házeli na zesláblé trpaslíky sítě a snažili se je tak polapit. Dobře se jim to dařilo až do chvíle, než se do práce dalo Hobitovo Žihadlo. Kouzelná čepel si rychle poradila se silnými vlákny pavučin. Leckterý pavouk, pokud přežil, bude moci vyprávět o setkání s nepříjemným mečíkem.
Začalo už svítat, když se pavouci stáhli do svých doupat. Trpaslíci si oddechli: bylo to zase jen o vlas!

Provedení:

2007-10-25T14:01:00.000-07:00

Trpaslíky nejprve odvedeme do vzdálenosti asi 1 až 1,5 km od tábora. Teprve tam je seznámíme s legendou. První část úkolu jim předepisuje přejít přes kládu upevněnou na lanech. Není vysoko, to však úkol vůbec neulehčuje. Prostor pod ní je označen a představuje řeku. Kláda musí být řádně vratká, aby z každého rodu nejméně jeden spadl. Příslušníci rodu se v přecházení střídají tak, aby nepřešel žádný rod najednou. Spadlí trpaslíci jsou Bombuři. Losem vyberou toho, který bude nesen zpět do tábora. Mohou si samozřejmě vyrobit i nosítka z dostupného materiálu.
Transportovat však musí vždy nejméně dva nosiči. Nesen je stále týž trpaslík. Země se smí dotknout až v cíli.

Hodnocení:
Vítězí rod, který první dopraví svého druha do cíle. V případě naprosto stejného času rozhodne počet utonulých trpaslíků.

ŠESTÁ ETAPA: ŘEKA ZAPOMNĚNÍ

2007-10-24T09:02:00.001-07:00

Legenda:
Stálé boje se Skřety, Zlobry, Vrrky, vyčerpání z dlouhého pochodu, hladu a prožitých strázní způsobily, že se putování změnilo ve zlý sen. Sled překážek, za nimiž následovaly další, nová a nová nebezpečí, se zdál nekonečný. Smrt natahovala svoje pařáty a hrozila zahubit trpaslíky, Hobita, Bilba i Gandalfa. Nad stezkou tmavým hvozdem se jen málokdy objevila obloha, tak byla spleť větví hustá. K dovršení všeho zlého dospěla jednoho dne pěšina na břeh Iesní říčky. Nebylo ji možno přeskočit nebo přeplavat. Zbývalo jediné řešení: porazit kmen stromu a po něm přejít na druhou stranu, kde stezka pokračovala. Všechno šIo dobře podle plánu, než se na vratkou kládu dostal Bombur. Tlustý trpaslík trpěl odjakživa závratí a musel se vždy velmi přemáhat, aby opustil bezpečnou pevnou zem. A tentokrát ke všemu pod nim proudila voda! Postupoval velice pomalu a ostatní jej sledovali se zatajeným dechem. Už už se zdálo, že šťastně přejde, vtom však pohlédl pod sebe do kalných vln, zoufale zamával rukama a vzápětí se zřítil do vody. Ještě že břeh nebyl daleko, a tak byl po malé chvíli ostatními vytažen na břeh. Trpaslíci mu poskytli první pomoc. Všichni si oddechli, když opět uslyšeli Bomburovo dýchání. Jenže to se po chvíli změnilo na pravidelné oddechování a funění. Trpaslík nebyl k probuzení. Na šetrné ani drsnější metody nereagoval, a tak po několika hodinách chtíc nechtíc vzali svého druha na ramena a táhli se s ním cestou necestou po mnoho dalších dní.

2007-10-23T08:53:00.000-07:00

Nezbývá-li obráncům mnoho odvahy a tedy i munice, je jedinou nadějí a spásou přílet orla. Ten totiž může na hřbetě odnést ubohé trpaslíky, jednoho po druhém. Bezpečné orlí hnízdo zvolíme ve vzdálenosti asi 30 metrů od stromu. Orla nemohou Vrrci a Skřeti žádným způsobem ohrozit.
Nepodaří-li se Skřetům shromáždit do 10 minut všech 20 polen, prohráli. Evakuace trpaslíků tedy není vždy nutná. V případě "zapálení" stromu může být jako měřítko hodnocení trpasličího rodu čas, po který se trpaslíkům podařilo své útočiště bránit. Doporučujeme hrát se 100 -120 koulemi. Tento počet by měl trpasličímu rodu stačit, samozřejmě pokud bude dostatečně odvážný a bojovný. Bázlivci budou brzy vyhubeni, neboť jim brzy dojde střelivo.
Rod čítající osm trpaslíků byl obléhán čtyřmi Vrrky a čtyřmi Skřety. Svůj sebekritický hanopis psali ve vzdálenosti asi třiceti metrů od Stromu.
Pokud orel zahájil evakuaci prohrávajících trpaslíků, jsou u zbylé skupiny obránců kladeny vysoké nároky na bojovnost a odvahu. Zjistíte nyní, kdo má pevné nervy, odvahu či vlastnosti opačné.
Masky: Vrrci - mají čenichy z šedě natřené čtvrtky. Zpod čumáku ční jazyk, případně zažloutlé tesáky. Čenich je na gumičce. Orel - na hlavě má ptačí hlavu, na rukou navlečeny nastříhané pruhy látky či fáborů, které znázorňují křídla. Skřeti - šedé pláště s kapucí staženou do čela. Dětem je třeba vysvětlit, že se Skřeti úmyslně co nejvíc podobají Elfům, Podpálení stromů můžeme znázornit zapálením malého a bezpečného průmyslově vyráběného čmoudíku.

Hodnocení:
1) Zda trpaslíci ubránili strom.
2) Pokud byl strom "podpálen", jak dlouho to Skřetům trvalo, případně kolik trpaslíků bylo zachráněno orlem.
3) V případě nerozhodného výsledku mohou být spočítáni mrtví Skřeti a Vrrci, případně polínka dopravená pod strom.

Pravidla hry:

2007-10-21T04:27:00.000-07:00

Trpáslíkům budiž řečeno, že mají nejméně po dobu 10 minut hájit strom před útoky. Bránit se mohou házením hadrových koulí. Vrrci vytrvale krouží kolem a odrazují trpaslíky od sbírání munice. Skřeti se snaží dopravit pod jeho korunu dvacet polen. Pokud by se jim to podařilo, bylo by dost paliva k podpálení a trpasličí rod by prohrál. Polena se nesmí házet z dálky. Za přiměřenou se uznává vzdálenost asi 5 kroků. Obránci nemohou polena žádným způsobem odstraňovat. Mohou pouze odstřelovat, ať už ze stromu nebo ze země, jejich nosiče - Skřety. Pochopitelně pálí také na Vrrky.
Pokud je některý z nepřátel zasažen, musí běžet na předem určené místo a napsat tam text: "Jsem ošklivý a odporný Vrrk (Skřet), který byl zprovozen ze světa statečným a udatným trpaslíkem." Teprve potom se může vrátit zpět do hry. Trpaslíci, alespoň ti odvážní, se snaží sbírat odhozené míčky, nesmějí se však nechat při tom chytit. Pokud je Vrrci nebo Skřeti dopadnou, jsou "roztrháni" a vyřazeni z boje.

Provedení:

2007-10-19T04:28:00.000-07:00

Klíčovým objektem etapy je strom, na kterém hledají trpaslíci útočiště. V přírodě jej nalezneme jen stěží. Pomoc je lehká. Vybraný strom, asi 12 -15 metrů vysoký, vylepšíme dřevěnou konstrukcí. Šikmé, základní tyče opřeme do vidlic a přivážeme provázkem. Příčky můžeme na tyče přitlouci většími hřebíky. Vznikne jakýsi nepravidelný žebřík. Konce příček jsou úmyslně připevněny šikmo a přečnívají tak, aby připomínaly pahýly větví. Jsou asi šest či sedm centimetrů silné. Na takto upravené útočiště se Iehce vejde celý trpasličí rod. Konstrukci sice spojujeme hřebíky, ale do stromu nesmí přijít ani jeden!

PÁTÁ ETAPA: VRRCI

2007-10-17T01:06:00.000-07:00

Legenda:
Trpaslíci nebyli polapeni Glumem a prošli pod Mlžnými horami. Zdálo se, že skřetům unikli. Hory pomalu mizely za zády, den se opět chýlil ke konci. Poutnici hledali vhodné místo k přenocování. Vybrali si tichou mýtinu obklopenou mohutnými stromy. Všichni se již ukládali ke spánku, když tu zaslechli podivné zvuky. Po chvíli se dalo rozeznat hrůzné vytí Vrrků. Rychle se přibližovalo. To Skřeti osedlali své dávné vlčí spojence, aby dohonili uprchlíky. Trpaslíkům nezbylo než vylézt do koruny vysoké borovice. Předtím, než vyšplhali na strom, nasbírali plné kapsy kamenů a jimi teď odráželi zuřivé útoky Vrrků a Skřetů. Munice rychle docházela, kruh útočníků se svíral víc a více. A teď se, jak se zdá, chystají Skřeti strom podpálit! Snášejí pod jeho korunu suchá polena a pokud rychle nepřijde pomoc, bude s trpaslíky zle.

Provedení:

2007-10-15T23:46:00.000-07:00

Další děj se nebude odehrávat v příšeří jeskyně. Naopak. Do rovné, rozlehlé louky, důkladně zatlučte kůly podle nákresu či podobně. Představují spleť skřetích chodeb v hoře. Kolíky jsou spojeny lany nebo provázky asi ve výši pasu. Trpaslíci mají najít východ z bludiště. Odtud ale postupuje Glum. Oba protivníci se nevidí, postupují jen podle sluchu.
Trpaslík musí, v pravidelných intervalech zvonit zvonečkem, který drží jedné ruce. Druhou se drží provázku a hledá cestu. Glum bez ustání šumluje a pronásledovaný tedy tuší jeho polohu. Po startu se trpaslík již nesmí vrátit, opustit bludiště vchodem, tím by prohrál.
Glumové se mohou ve své roli střídat, trpaslíků je mnoho, být tím ošklivým tvorem z podzemí je poněkud namáhavé.

Hodnocení:
Na závěr spočítáme nepochytané trpaslíky z jednotlivých rodů. Která skupina jich má nejvíce, vítězí.

DRUHÁ ČÁST ČTVRTÉ ETAPY

2007-10-15T00:54:00.000-07:00

Legenda:
Už jste někdy slyšeli, aby takový divný tvor, jako je Glum, plnil své sliby? Kdepak. I tentokrát nebylo nic platné, že v hádankové soutěži prohrál a měI tedy podle dohody vyvést trpaslíky z labyrintu chodeb. Zmítala jim lítost z rozdaných kouzelných prstenů a odhodlání získat je nazpět bylo skálopevné. Za každou cenu. Na rozdíl od trpaslíků znal dobře cestu ven a nedalo mu žádnou práci nadběhnout jim. Chtěl na poslední chvíli pochytat co nejvíc trpaslíků. Jedinou možností, jak Glumovi uniknout, je bystře naslouchat jeho šumlování a najít cestu z jeho podzemního bludiště rychleji, než on najde vás.

Provedení první části:

2007-10-12T00:45:00.000-07:00

Dětem sdělíme, že
a) jimi vymýšlené nebo použité hádanky musí mít hlavu a patu.
b) hádanky není radno říkat vůbec nikomu, ať je ze spřáteleného či protivníkova rodu. Zvyšuje se tak totiž Glumova šance na uhodnutí.
c) každý z trpaslíků napíše tajně, ale čitelně svoji hádanku i odpověď na papír, ten předá Gandalfovi. Hádanku ani odpověď nelze později měnit. Glum, jeden z vedoucích, na sebe navleče potápěčské ploutve a na oči nasadí červené brýle používané k opalování horským sluníčkem. Další možností je zkonstruovat oči za pomocí pingpongových míčků ve kterých žárovičky prosvěcují zeleně malované zřítelnice. V tom případě jsou nasazeny na čelo.
Glum strašlivě šišlá a šumluje, asi takhle: Čopak to šem pšišlo, můj milášku? A čo to má ve švých ošklivých kapšiškách? atd. atd. Jeho sídlo je v hluboké jeskyni. Není-li k dispozici, pomůžeme si napnutím celt před vývrat nebo převis. Suché listí, klestí a jehličí překryje konstrukci. V příšeří se lehce skryje malý magnetofon. Záznam je později k nezaplacení. Je-li k dispozici pár vysílaček, tím lépe. Gluma je pak možno informovat, zda trpaslík ve své hádance neklame. Prstýnek - nejméně pracný je z moduritu, natřený zlacenkou. Je však křehký. Dětem tvrdíme, že působí všeobecně proti zlým silám.

Hodnocení:
První část etapy nehodnotíme, cílem bylo získat prsten, který nositele ochrání před Zlem.

2007-10-10T01:04:00.000-07:00

Co to je vlastně za stvoření? Tvor žijící v podzemí, v černočerné tmě, nemá právě dobrou pověst. Živí se převážně mladými neopatrnými Skřety, nepohrdl by však ani dobře rostlým trpaslíkem či Hobitem. Když se vydává na lov, jeho velké, vypouklé oči svítí sveřepým zeleným světlem. Kořist pak odvleče na malý skalnatý ostrůvek uprostřed podzemního jezírka. Má ale také své slabosti. Osamělý Glum náruživě miluje hádanky. Je pro ně ochoten udělat téměř cokoliv. A to právě byla šance pro trpasličí výpravu, která se chtěla dostat na svobodu. Trpaslík, kterému se podaří vymyslet hádanku, kterou by Glum neuhodl, dostane kouzelný prstýnek a má naději být vyveden z podzemního bludiště.

ČTVRTÁ ETAPA: HÁĎANKY VE TMĚ

2007-10-08T23:34:00.000-07:00

Legenda:
Trpaslici jsou opět na pochodu. Vysoké Mlžné hory není možno obejít. Chtějí-Ii poutníci dojít k cíli, musí se smířit s ošklivým počasím, sněhem, větrem, Iavinami. Když se ukryli před nápory vichřice pod převis, čekalo je nemilé překvapení. Ze skrýší se vyhrnuly zástupy Skřetů a odřízly jim cestu zpět. Trpaslíci byli nuceni ustupovat jediným možným směrem, který jim zbyl - do nitra hory. Nyní se ukázaly kouzelné vlastnosti mečů Glamdringu a Orkristu. Modrý svit čepeli doprovázel prudké výpady proti Skřetům. Spousta jich byla pobita, za padlé nastupovali další a další. Trpaslíci statečně bojovali, Hobit se oháněl Žihadlem. Gandalfovi se podařilo mohutným výpadem rozprášit přední řady nepřátel a krýt tak ústup svých přátel. Když se ryk boje vzdálil, octli se trpaslíci v hrozné tmě, hluboko uvnitř hory. A tam čekal starý Glum.

Provedení:

2007-10-07T01:37:00.000-07:00

Trpaslíkům naznačíme, jak si výrobu nástrojů představujeme. Alespoň jeden nástroj by měl být strunný, výchozím materiálem je zde dutý kmínek potažený kůží. Tu ovšem musíme přivézt již z domova. U rytmických nástrojů může posloužit také plechovka, proměněná v chrastítko. Rytmus dodá také vozembouch a valcha. Hra na hřeben není již dávno nic nového. Zbývá nacvičit repertoár. Předepsán je Pochod padlých trpaslíků a dále alespoň dvě jiné písně, nejraději trpasličí.

Hodnocení:
Gandalf a elfové hodnotí: nápaditost a provedení nástrojů, méně již jejich zvuk. Zato u zpěvu rozhoduje dojem, jaký se rodům podaří vzbudit. Ani doprovodné tanečky nejsou vyloučeny. Porota může hodnotit buď tajně, nebo veřejně - udílením bodů za technické a umělecké provedení.

TŘETÍ ETAPA: ZPĚV V ROKLINCE

2007-10-03T00:04:00.000-07:00

Legenda:
Přemožení Zlobrů odvrátilo pouze bezprostřední nebezpečí, v žádném případě neznamená konec rizik. Znavení cestovatelé rádi přijali nabídku elfů k několikadennímu pobytu v jejich království. Nasycení a odpočinutí trpaslíci s rozkoší naslouchali písním prastarého elfího lidu. Nechtěli zůstat pozadu, a tak, s pílí sobě vlastní, začali vyrábět rozličné hudební nástroje, které potřebovali k vystoupení. Použili všechno, co bylo právě po ruce. Po nezbytné zkoušce malého orchestru předvedli své umění elfímu králi. Lesem zněl starobylý Pochod padlých trpaslíků stejně jako veselejší písně a popěvky. Králi se zalíbilo umění trpasličího Iidu. Na znamení své nejvyšší přízně chtěl nejlepší muzikanty odměnit zlatem a drahokamy. Jindy tak hrabiví trpaslici si však, na radu moudrého Gandalfa, místo toho vzali pouze chleby na cestu.

2007-10-02T00:39:00.000-07:00

Provedení:
Po boji se Zlobry může nastat částečné uklidnění. Nejlépe je oddělit obě části etapy obědem a poledním odpočinkem. Než trpaslíkům po tučném hodu splasknou břuchy, připravíme scenérii: na louce zatlučeme 3 x 3 kolíky, podle náčrtu. Všechny rody budou hrát současně, zvýší se tím úsilí i spád etapy.
Není třeba se bát, že by na některého z hráčů vůbec nevyšla řada, omylů je spousta a závodníci často vracejí kameny do předchozí polohy. Nejlepší dosažený čas byl, při sedmi kamenech, devět minut, nejhorší asi pětadvacet. Chcete-li ztížit přenášení kamenů, stačí zvětšit vzdálenosti mezi kolíky, příslušně se prodlouží čas. Klíčem od zlobří skrýše může být i návod k řešení šifrované zprávy, ta visela poblíž bojiště. Hodnocení: kouzelné meče získá jen jedna skupina. Ta, která nejrychleji přenesla kameny na třetí kolík, získala klíč k šifře a podle zprávy zbraně našla. O pořadí dalších družin již rozhodl výsledek první části etapy - získávání Zlobřích kamenů.

POKRAČOVÁNÍ DRUHÉ ETAPY: ZÍSKÁNÍ KOUZELNÝCH MEČŮ

2007-09-30T03:12:00.000-07:00

Nyní bude řeč o kouzelných mečích. K nim se Ize dostat jedině s pomocí Zlobřích kamenů. Ty jsou sice již v táboře, nelze je však použít, dokud jsou na nesprávném místě. Jak si s nimi máte poradit, to se dočtete dál.

Legenda:
Získané kameny mají moc prozradit polohu skrýše Zlobrů. Stačí maličkost - přenést je postupně do stejného tvaru, z prvního kolíku na poslední. Pak vám bude k dispozici klíč od zlobřího pokladu. Nejdříve ale musíte získat klíč od zlobří skrýše. Je ukryt pod těmito hromadami kamenů. Vašim úkolem bude co nejrychlejší přemístění hracích kamenů z prvního kolíku na třetí, poslední. Není to ale tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. Pořadí barev i velikosti musí být stejné jako na prvním kolíku.
Další zásadou je nebrat nikdy více než jeden kámen, nosit je musíte vždy po jednom. Není také možno klást větší kuláč na menší. Pokud zjistíte, že jste někde udělali chybu, nic se neděje, stejným postupem vrátíte kameny až do polohy, o které se domníváte, že je dobrá. O to, aby nikdo nepodváděl, budou dbát Elfové. Každý z Elfů hlídá čas jednoho rodu, měří mu čas a ohlásí, když je úkol splněn. Trpaslíci se v přenášení kamenů střídají v pravidelném pořadí, po minutě.

Hodnocení:

2007-09-29T04:27:00.000-07:00

Pokud se rodu podařilo uzmout všech sedm kamenů, nebo již skončil limit, vrací se do tábora. Spočítáme kameny, měříme čas, za který byly získány. V případě rovnosti může o celkovém pořadí ve II. etapě rozhodnout právě výsledek této prvé části.

2007-09-28T01:27:00.000-07:00

Provedení:
Před zahájením etapy je nutno vybrat vhodný prostor budoucího střetnutí se Zlobry. My našli ideální terén: starou zalesněnou výsypku bývalého lomu na břidlici. Temeno výšiny bylo takřka rovné, po obvodu i po úbočích rostl borový les. Trpasličí výprava přicházela odspodu, proto do posledního okamžiku nemohla spatřit čekající Zlobry. I když nebudete mít k dispozici podobný terénní tvar, vyberte alespoň mýtinu zřetelně oddělenou od okolního lesa.
Zlobři by měli být viděni až z bezprostřední blízkosti. Jejich úkolem je hlídat kameny před ukradením. Pokud se trpaslíka dotknou, je zneškodněn a dalšímu boji může jen přihlížet.
Každý rod bojuje sám za sebe a je v jeho zájmu, aby po návratu do tábora konkurenční rody neinformoval. Zlobři jsou tři. Zhmotníme je pomocí velkých krabic od lednic nebo mrazících boxů. To si ovšem děti při jejich spatření nemají čas uvědomit, zejména pokud se po nich nestvůry sápou.
Jak z obrázku, tak z reality jistě poznáte, že ten, kdo bude uvnitř obra, je znevýhodněn omezeným rozhledem a celkovou nemotorností převleku. Bylo pro nás dospělé nečekané, že i poměrně velké děti jevily respekt ke krabicoidním monstrům. Dva nejmladší bojovníci kvapně dezertovali a do konce střetnutí se již nevrátili. Kuláče mohou nařezat a obarvit trpaslíci. Jejich význam ve hře jim ovšem předem neprozraďte.
Po hřeje nutné Zlobry někam do konce tábora pečlivě uschovat, mimo akční rádius trpaslíků. Předejde se tak záchvatům pozdního hrdinství bázlivějších válečníků. Současně bude celou dobu působit nejistota, zda náhodou zkamenělé postavy ještě někdy neobživnou.

ZLOBŘÍ KAMENY

2007-09-25T22:17:00.000-07:00

Přípravy k ní patří k nejpracnějším. Konečný efekt je však v případě jejího plného úspěchu tak značný, že je lépe nelitovat vynaložené námahy. V této kapitole se trpaslíci utkají s obry - Zlobry. Příprava má dvě stejně důležité části: výrobu rekvizit a výběr vhodného herního terénu.

Legenda:
Malý průvod trpaslíků provázený Hobitem po dlouhém putování známými krajinami dorazil do podhůří Mlžných hor. Ty nemají právě dobrou pověst, vždyť je to už dávno, kdy byly ještě zcela bezpečné a neobývali je podivní a draví tvorové, jako jsou Skřeti, Vrrci a Zlobři. Ti poslední jsou vlastně obři s velmi mizerným charakterem a skutky, jméno dokonale vystihuje jejich povahu. Zlobři nejsou zvlášť chytří, spíše naopak, zato využívají své velké síly, a tak proti nim pomůže pouze lest. Pokud se podaří uzmout jim kouzelné kameny, které hlídají, bude zlomeno jejich kouzlo a zkamení. Koho se naopak Zlobři dotknou, rovněž zkamení. Ale pozor, je sedm druhů kamenů. Liší se velikosti i barvou. Od každého druhu je třeba donést jen jediné kolo. Každá výprava má tedy získat sedm různých kamenů.
Říká se také, že komu se podaří přemoci obry Zlobry, získá klíč od jejich skrýše. Zlobři za Iéta své neblahé činnosti nastřádali mnohé cenné poklady a také prý kouzelné meče Glamdring a Orkrist. (Vrahomlat a Skřetodrv).

Provedení:

2007-09-24T00:28:00.000-07:00

Do ohněm ozářeného týpí budou, již za šera, přicházet po jednom či po dvou trpaslíci. Když vstoupí do stanu, ukloní se Hobitovi a představí se: "Trpaslík Jirka, k vašim službám!" Hobit odpovídá:
"Bilbo Pytlík, k vašim!". Pak se návštěvník mlčky posadí a uschová knoflík darovaný Hobitem. Když se dostaví všichni trpaslíci a na závěr i Elfové a Gandalf, osloví Hobit přítomné výše uvedeným proslovem či jemu podobným. Vypukne hostina. Gandalf pak několika větami načrtne vyhlídky na získání pokladu, může pohovořit i o budoucích protivnících: Skřetech, Vrrcích, Zlobrech a jiných stvůrách. Elfové nabízejí mnoho, mnoho koláčků, aby i největší hladovci byli nasyceni. Výroba koláčků je tajně svěřena maminkám a jsou (ty koláčky, pochopitelně) přivezeny zároveň s dětmi. S plným žaludkem se lépe naslouchá i velmi, velmi dlouhým ságám.
Informace jsou značně obecné, strázně a protivenství lze pouze naznačit, aby nebyly předčasně prozrazeny děje příštích etap. Nakonec Gandalf předá Hobitovi mapu kraje, ve kterém se celý děj odehrává. Je ručně kreslená, s mnoha runovými nápisy. Mapu překreslete podle předlohy. z knihy. České popisky nahraďte runami. Je ovšem třeba poněkud zpřeházet význam znaků. Trpaslíci, kteří si přece jen přečetli knihu, by jinak byli proti ostatním ve výhodě.
Vyprávění ve stanu by mělo být co nejpůsobivější. Na závěr večera Gandalf, Hobit i Elfové zazpívají "Pochod padlých trpaslíků". Je dobré, když se text naučí nazpaměť. Vyhnou se tak namáhavému a potupnému šilhání do papíru. Stejně tiše jako přišli, se trpaslíci rozcházejí do svých. nor, brlohů a doupat.

PRVNÍ A ÚVODNÍ ETAPA: HOBITOVA HOSTINA

2007-09-22T12:20:00.000-07:00

Legenda (vypráví Hobit):
Slovutní trpaslici, váženi hosté,
byli jste pozváni na večeři a přátelskou debatu o zajímavých věcech, které se vás bezpochyby budou dotýkat. Náš přítel Gandalf si právě vás vybral na dlouhou a nebezpečnou cestu za ztraceným pokladem. Nejprve mi dovolte zopakovat to, co je jistě mnohým z vás známo, jen tak pro pořádek.
Před dávnými věky byla Středozem kvetoucí krajinou. Všeho byI dostatek, lidé žili v míru nejen mezi sebou, ale i s Elfy, trpaslíky a malými Hobity. Mocný a zIý Čaroděj Sauron stále častěji vysílal své špehy, aby získal informace o způsobu, jak i zde nastolit své panství. Nakonec se mu to, i když ne úplně všude, podařilo. Za pomoci zrady, rozkolu a nesvárů dobyl hlavní město trpaslíků, proslulou Morii. Jen malé části statečných obránců se podařilo uprchnout tajnou chodbou. Na místě zanechali mnoho vzácných pokladů a skvostů, i bájný drahokam Arcikam. Od té doby potomci trpasličího plémě zapomněli na kdys bohatou a velkou říši a jen nemnozí si pamatovali pověsti, které se o časech zašlé slávy vyprávěly. Také zde, v Kopci pod Hůrkou, se ságy minulé doby považovaly za sice zajímavá, ale nikterak pravděpodobná vyprávění vhodná pro dlouhé zimní večery. To vše byla pravda do doby, než nás navštívil Gandalf a nabídl vám společenství, jehož cílem je dobýt zpět ztracené bohatství a možná i slávu. Cesta nebude snadná, jak za chvíli dosvědčí i Gandalf, proto raději půjde několik samostatných výprav, aby naděje na úspěch byla větší.

KROJE A PŘEVLEKY

2007-09-20T23:21:00.000-07:00

Trpaslíci: Mají pláštíky s kapucí z lehkých bavlněných látek nelomených, sytých barev, červené, modré, zelené a žluté. Pod pláštíky v létě postačí nosit pouze spodní prádlo. Na hlavě se dobře vyjímají čepičky ušité z téhož materiálu jako pláště. Neměly by mít stejnou barvu jako hábity, jinak jsou povoleny jakékoliv barevné kombinace. Pláště přepásejte širokým opaskem s mohutnou sponou. Opasek může být buď z kůže nebo koženky. Na opasku se pohupuje malá kapsička, ušitá ze zbytků téže látky jako pláštíky nebo čepičky. K symbolické osobní obraně slouží malý dřevěný mečík.
Gandalf Šedý: Má dlouhý plášť, barva odpovídá jménu. K němu opasek. Gandalf může, ale nemusí mít špičatou čepici. V klíčových scénách nočních etap se ohání svítícím mečem nebo mečíkem. Na trhu jsou výrobky s čepelí z plexiskla. V rukojeti je skryta žárovička živená bateriemi a malé filtry, které způsobí, že přítomnost Skřetů je signalizována modravým svitem čepele.
Meč je používán pouze za tmy, trpaslíkům do rukou nepatří.
Hobitův šat je v knize popisován jako pestrý. Těžko Ize najít někoho s tak srstnatými chodidly, jaká jsou uváděna v knize. Proto jsme neměli výčitky, když osobnost zdobilo roucho sešité z útržků semišové kůže a hlavu pokrývala černá sametová čepička.
Elfové jsou vybaveni šedým pláštěm světlejšího odstínu než má Gandalf, ozbrojeni jsou mečíky. Pokud jsou v průběhu hry nuceni představovat škaredé Skřety, stáhnou si do čela kapuce a nalíčí si obličej bílou šminkou. Není jim vidět do tváří a mohou později tvrdit, že zlí tvorové úmyslně berou na sebe jejich podobu.
Již dlouho před táborem schraňujte velké kartóny od ledniček a mrazáků, praček. Jsou totiž nepostradatelné pro materializaci dalších nápadů. Kartony jsou také podstatou obou podob draka Šmaka, Zlobřích postav. Je dobré mít tento vděčný konstrukční materiál po ruce pro všechny případy, na táboře se pak dost obtížně shání.

2007-09-11T23:06:00.000-07:00

2) Dal jsem přednost pokusu podnítit vaši fantazii nosným libretem hry a poměrně obšírným líčením jeho provedení.
Z Tolkienovy knihy Hobit jsme převzali slova trpasličí písně, melodii jsme převzali od oddílu TOM Svišťů z Roztok. Táhlé, zádumčivé až truchlivé tóny nápěvu trpasličí balady jsme pojmenovali Pochod padlých trpaslíků. Každý herní den se děti naučily další sloku, píseň se zpívala stále delší.
Výroba některých nezbytných rekvizit může být součástí táborové činnosti, pokud v tom či onom případě nebude zásada utajení přednější. Každý trpaslík, motivovaný vidinou opravdového pokladu, je pilný trpaslík. Až na výjimky, ovšem.
Po skončení dílu hry, zpravidla večer, jsou výpravám přidělovány tak zvané trpasličí chleby. Jejich počet je přímo úměrný pořadí skupiny v odehrané etapě. Pro laika jsou k nerozeznání od kokosek. Chleby navlečené na drát zdobí jídelnu a každý ze stolovníků má tak přehled o úspěších či nezdarech svých soupeřů.

ZPŮSOB REALIZACE

2007-09-11T01:21:00.000-07:00

Trpasličí rody - družiny - vedené svými náčelníky plní každý den určitou část cesty za pokladem. Ta je uvedena buď vyprávěním Gandalfa či Hobita, nebo čtením příslušného úryvku z knihy. Původní předloha má natolik nosný děj, že by bylo hříchem nevyužít maxima možností, které jednotlivé kapitoly poskytují. Výsledkem je jakýsi scénář. V jeho prvé části je načrtnut zjednodušený děj, ve druhé pak způsob realizace. V poznámkách je věnována pozornost prostředí, ve kterém se příběh odehraje, rekvizitám a materiálu potřebnému k jejich výrobě. Specifkovány jsou počty nasazených jednotek Skřetů, Vrrků a Zlobrů. Pokusil jsem se také upozornit na některá úskalí, kterých je možno se vyvarovat. Metodika nejde do podrobností. Nenajdete zde například detailní postup výroby některých rekvizit. Důvody jsou dva.
1 ) Zevrubný popis by zabral příliš mnoho místa.

2007-09-09T22:54:00.000-07:00

7) Naše podání se vyznačuje velkým množstvím rekvizit. Do jejich výroby se pusťte v dostatečném časovém předstihu před zahájením tábora. Ušijte jeden kompletní trpasličí oděv. Rodiče nebo schopnější trpaslíci podle něj ušijí další. Materiál pro výrobu rekvizit shánějte již k dlouho před táborem. Vlastní výrobu Zlobrů atd. je nutné držet v přísné tajnosti. Dokončovací práce lze provést přímo na tábořišti, pokud je skutečná záruka, že vaše úsilí zůstane utajeno. Úspěch nikoliv nepodstatné části etap je založen na momentu překvapení!
8) Nemenší pozornost věnujte zasazení děje do terénu. Znáte-li perfektně okolí tábořiště, jste podle naší zkušenosti schopni umístit asi 60-80 procent budoucího děje do reálu zpaměti!
9) Sledujte, jaký účinek na děti mají již odehrané etapy. Začněte raději dramaticky a vážně, zlehčit děj můžete kdykoliv. Cílem hry však není vyvolat v trpasličích dušičkách stálý děs a hrůzu, pouze přivolat okamžiky, kdy se děti, civilizace necivilizace, budou alespoň na chvíli cítit trpaslíky bojujícími o Arcikam.
10) Bobří pojetí Hobita, dbalé zejména Setonova požadavku malebnosti, je náročné na přípravu i provedení. Je také velmi pracné, na druhé straně ale zanechává v dětských dušičkách velmi hlubokou stopu. Pro putovní tábory nebo nesehrané kolektivy vedoucích a instruktorů hru nedoporučuji. Možná, že vy si najdete k srdcím trpaslíků jinou cestičku, stejně působivou a hravou, to již záleží jen a jen na vás.

DESATERO RAD GANDALFOVÝCH

2007-09-09T00:36:00.000-07:00

1 ) Pohádkový motiv je vhodný pro oddíl s PŘEVAHOU malých dětí.
2) Přečtěte si předlohu - knížku HOBIT aneb cesta tam a zase zpátky od J. R. R. Tolkiena. Doporučuji neopominout knihu Petra Hory Prázdniny se šlehačkou, zejména kapitolu o realizaci her, bez ohledu na to, kolik táborů máte za sebou.
3) Náš scénář přizpůsobte mentalitě členů svého oddílu i charakteru krajiny. Takže: pokud máte dojem, že je toho zapotřebí, přepisujte, doplňujte, škrtejte. Je nutné, aby hráli téměř všichni dosažitelní vedoucí a instruktoři. Budou zasvěceni do veškerých tajů, kouzel, triků a fíglů, jinak to ani při tak složité realizaci nejde.
4) Řadové táborníky s knihou neseznamujte. Děj se budou dozvídat postupně. Nejednou se vám stane, že nebeská stavidla v průběhu tábora nepředvídaně spustí. V tom případě je lépe zamíchat osnovou příběhu a použít raději etapu, která snese i méně příznivé počasí. Trpaslíci posloupnost děje neznají, nebudou tudíž protestovat.
5) Hře věnujete značné úsilí. Proto se snažte průběh etapovky co nejlépe dokumentovat. Pokud fotografujete, tedy barevně, některé pasáže lze zaznamenat na magnetofon. Optimální je snímání videokamerou, přehrávač má dnes již většina rodin. Není-li možné si přístroj vypůjčit na celou dobu tábora, pozvěte někoho alespoň najeden z hracích dnů!
6) Snažte se, aby se vaši Skřeti, Zlobři, Pavouci, Šmakové, míním tedy zejména instruktory, co nejvíce podíleli na přípravě rekvizit i samotných herních etap. Snadněji se potom smíří s tím, že zlé síly v tomto příběhu vyhrát nemohou a nesmí, i kdyby každá z nich vládla silou Ramba.

Na počátku července roku 1991

2007-09-06T11:31:00.000-07:00

se vydaly trpasličí rody kmene Bobrů z Úštěka na dalekou cestu za pokladem draka Šmaka. (Poklad nebyl samozřejmě původně dračí, je ale obecně známo, že draci kradou jako diví. Tomu se nedá ani při nejlepší možné výchově zabránit.) Nejmladšímu z odvážných trpaslíků bylo sedm let, nejstaršímu dvanáct a žádný z nich příliš nevěřil, že by měl velkou šanci k prožitým létům přidat další. Naštěstí předloha - kniha anglického spisovatele J. R. R. Tolkiena Hobit - předepisovala happyendový konec. Dobro bylo odměněno, zlo potrestáno. Inu, pohádka. Než se rozhodnete hrát Hobita, právě letos a právě s těmito dětmi, vyslechněte prosím

2007-09-04T23:51:00.000-07:00

Václav Klaus udělal v Bruselu otazníky k plíživým procesům, o jejichž politickém smyslu se málo debatuje. V českém veřejném prostoru je ale špatným zvykem pranýřovat spíše tazatele než hledat odpovědi na jeho otázky. Škoda, dobré otázky jsou vzácné. Václav Klaus se v Bruselu ptal, zda máme pokračovat v maastrichtské technokratické linii sjednocování Evropy. ˝Myslím, že ... musíme začít obracet některé trendy a tendence poslední dekády... Zdá se mi, že je třeba respektovat parlamentní demokracii ve všech našich zemích a suverenitu členských zemí ... Zdá se mi nezbytné, aby příští mezivládní konference zastavila plíživé ... sjednocování kontinentu a formulovala, ať již prostřednictvím kvaziústavních dokumentů nebo jiným způsobem, konečný cíl evropského integračního procesu.˝ Z toho plyne odmítnutí dalšího rozšiřování většinového hlasování v EU - ˝je-li více většinového hlasování, je zřejmě méně legitimity EU˝, říká Václav Klaus. Není rozšíření většinového hlasování v EU prvním krokem k eurotyranii? Mnoho filozofů politiky si klade v Evropě podobné otázky, někteří komentátoři hovoří dokonce o revitalizaci národních zájmů po 11. září. Má evropské sjednocování vyústit ve federální stát? Mnoho evropských politických stran takový vývoj nepodporuje. Italská vládní strana Liga severu například nesla v jednom svém nedávném průvodu transparent s nápisem ˝Ne neonacistické Evropě˝ a za ním pochodovali dva ministři současné italské vlády. Kdo chce federaci Evropy, kdo chce vyvlastnit národní parlamenty? Chceme být v EU jako Bavorsko v Německu? Je to možná politická vize, daňoví poplatníci ušetří za drahá velvyslanectví České republiky všude po světě. Je ale nutné o ˝konečném cíli evropské integrace˝ veřejně diskutovat, a ne prohlašovat za euroskeptika každého, kdo se ptá. Nedávno si mi na tuto atmosféru v Česku stěžoval i významný francouzský eurooptimistický politolog Jacques Rupnik.

Hyperstát Evropa
Vzniká plíživě ˝superstát Evropa˝? Britský politický filozof Larry Siedentop hledá v knize Democracy in Europe odpověď na otázku, jak budovat evropský stát, ˝aby nebyl superstátem˝, jakousi ˝ponapoleonskou Francií˝. Tři podmínky považuje za rozhodující. Za prvé je třeba připravit psanou evropskou ústavu a aparát schopný ji prosazovat a rozvíjet. Za druhé je třeba budovat otevřenou politickou reprezentaci, která nebude příliš pohlcena vládnutím samým, schopnou zastupovat heterogenní a stále se měnící instance a zájmy Evropanů. Třetí podmínkou je celoevropská aktivní solidarita, zájem jednotlivých částí EU o sebe navzájem. Spíše než o superstátu navrhuje mluvit o ˝hyperstate˝, který vzniká tím, že některé části hypertrofují na úkor ostatních a celý vývoj je pak zdeformován. Současná EU je v jeho pohledu groteskním útvarem s hypertrofovanou byrokracií a Evropskou komisí, která má nejasný status; v takové situaci se může evropský super či hyperstát opravdu vyvinout. Být eurorealistou znamená nejen vidět EU jako ˝dějinotvornou ideu˝, ale také jako instituci, ovládanou nomenklaturou přeplácených byrokratů a manažerů ve službách specifických zájmů a strategií, jako síť nátlakových skupin, plnou rozporů, které je kontraproduktivní zakrývat. Myslím, že komunikační strategie Ministerstva zahraničí ČR v otázce EU je příliš propagandistická, zakrývá podstatné otázky, na jejichž otevřenosti naopak demokratický veřejný prostor stojí. Tak například: Evropská komise se dělí do ˝directions generales˝, jakýchsi kvaziministerstev, které se zabývají různými obory, jedno z nich podporuje podnikání a zájmy podniků. Mnoho koncernů z EU si v Česku koupilo podniky a udělaly z nich své filiálky. Rychlé přizpůsobení českých norem normám evropským třeba v oblasti ochrany prostředí by přineslo zvýšení jejich nákladů. Podporují opravdu rychlé přizpůsobení českých norem normám unijním, nebo naopak lobbují ve prospěch různých (pro ně výhodných) přechodných období? Místo pokřikování na Václava Klause by naši ˝eurotičtí˝ novináři měli zmapovat chování těchto podniků, eventuálních výjimek, které požadují. Budou se například bránit rychlému růstu mezd u nás politickým tlakem? Unijní podniky v Česku si nepřejí, aby se úrovni v EU rychle přizpůsobily například platy zaměstnanců, proč by si tedy měly přát, aby se přizpůsobily jiné parametry, které pro ně znamenají také ztráty? Naopak odbory v EU mají opačné zájmy, chtějí rychle snížit rozdíly v ceně práce. Je politickým cílem EU být samostatným globálním hráčem ve světě vedle Číny, USA a Ruska? Má po 11. září vůbec smysl hovořit o ˝evropské˝ obraně? Není EU se svou eurocentrickou rétorikou beznadějně archaická v současné fázi globalizace? Na summitu v Laekenu byl ustaven Konvent, který bude připravovat evropskou ústavu pod vedením Giscarda d˝Estainga. Jaká má být evropská ústava? Jak smířit například princip maximální reprezentativnosti institucí s požadavkem efektivity? Mají být základem federace euroregiony, nebo národní státy? Unie si nemohla vybrat symboličtější místo pro přípravu evropské ústavy než zámek v Laekenu, odkud belgický král Leopold II. řídil krvavé vykořisťování Konga, které skončilo vyvražděním téměř poloviny jeho obyvatel. Jestlipak naši evropští vůdci zahájili svá jednání v přezdobených pokojích královského zámku minutou ticha za oběti tohoto holocaustu? Na kongresu o rasismu v Durbanu se země třetího světa domáhaly odškodnění za kolonialismus, ale dostalo se jim jen nezávazné omluvy. Koloniální kořistění není ˝dávná minulost˝, ale nepromlčitelný zločin: všechno zlo naší doby, včetně terorismu, není než jeho důsledek. Evropská unijní ústava musí být také rozhodným krokem k překonání dědictví kolonialismu, jejím jádrem musí proto být univerzalizace pojmu občanství a globalizace lidských práv, jinak bude jen cárem papíru. Nebude ale každá taková univerzalizace a globalizace jen novým kolonialismem? To je evropské dilema.

Není světlo bez stínu
Václav Klaus řekl v Bruselu také toto: ˝Skutečné kořeny terorismu a násilí v nynějším světě... jsou v antiliberálních, antidemokratických, antikapitalistických, antitržních pozicích a ideologiích, které vidím kolem sebe.˝ ˝Začíná to kubismem a končí to střílením do dělníků,˝ zvolal ve stejném duchu při jednom památném shromáždění kulturních pracovníků akademik a koryfej marxismu Ladislav Štoll. ˝Začíná to falešnými sponzory Sinhem a Bácsem a končí to mafianizací společnosti,˝ mohli bychom dodat. Může idea svobodného podnikání za daňové podvody, mrtvoly na dně slapské přehrady, vydírání zaměstnanců a zastrašování nepohodlných konkurentů? Může idea volné konkurence stran na politickém trhu za podvodné financování stran? Jistě ano: svobodu vždy sdílíme s těmi, kteří jí zneužívají, protože není světlo bez stínu. ˝Jaké bylo slovo Marxovo,˝ ptá se Václav Havel, ˝vrhlo světlo na skryté mechanismy dějin, nebo bylo prazárodkem gulagů?˝ Obojí: osvětlilo mechanismy dějin, ale upřelo jedincům právo chod dějin svobodně měnit. Jsou inkvizice, hon na čarodějnice, masové vyvražďování původních obyvatel Latinské Ameriky, atentát na Twin Towers, jen ˝špičkou ledovce˝, jehož ponořenou částí jsou monoteistická náboženství? Ano, ale špičkou téhož ledovce je i Matka Tereza z Kalkaty či kněží bojující za sociální spravedlnost v Latinské Americe. Na každé krabičce cigaret je varování ministerstva zdravotnictví, že kouření způsobuje rakovinu. Jaké varování by asi chudák přítel Pavel Dostál musel dát vytisknout na různé publikace, které ministerstvo kultury financuje - pozor vzdělání způsobuje někdy deprese, jindy demonstrace proti zasedání finančníků v Praze, pařížské máje, pražská jara, útoky na Zimní paláce, někdy také na ministerstvo kultury?

Evropské dědictví
Václav Klaus navrhuje v podstatě masovou převýchovu evropských národů. Antikapitalismus, antiamerikanismus a antiliberalismus se ale vymýtit nedají, dokud lidé budou číst nejen Smithe, ale i evangelium, a hlavně dokud budou diskriminováni, ponižováni, budou dýchat zamořený vzduch a žít v hrozivém stínu různých Temelínů. Po 11. září se vyžaduje povinný civilizační patriotismus, neboli aktivní obrana ˝hodnot, na nichž stojí naše civilizace˝. Kdybych se měl pokusit nějak postihnout základní evropskou hodnotu, pak bych zopakoval větu, která se připisuje německému filozofu Hegelovi: ˝Ponožka zalátaná je užitečnější než ponožka roztržená, to ale neplatí o sebevědomí.˝ Evropským univerzálním dědictvím je umění budovat lidské společenství na otřásajícím uvědomění si rozporů a mezí vlastního životního způsobu. Na roztrženém, ne na zalátaném vědomí lidí.

JAK SE SPRCHUJE MUZ

2007-09-02T22:22:00.000-07:00

Svlekne se uz v loznici a necha sve veci rozhazene na zemi u postele. Dokoupelny jde nahy. Potka-li cestou svoji pritelkyni, vybafne na ni a zamava svym "mackem". Podiva se na sebe do zrcadla, zatne biceps, zkontroluje velikost penisu a poskrabe se v rozkroku. Teprve pak vleze do sprchy. Nezabyva se tim, ze by hledal zinku. Stejne ji nepouzije. Staci mydlo, je-li zrovna k dispozici. Umyje si nohy. Umyje si rozkrok. Umyje si podpazdi. Pritom se vymoci do odpadu. Taky si nahlas ulevi, aby vedel, jak
to ve sprse zni a ozvene se zasmeje. Nasamponuje si vlasy, vytvaruje uces pankace, odhrne zaves a pohledne na sebe do zrcadla. Pri te prilezitosti si zopakuje grimasy, ktere delal na devcata uz v zakladni skole. Nakonec si vlasy lehce splachne. Kdyz vyleze ze sprchy, zjisti, ze na podlaze je spousta vody, protoze zapomnel zahrnout zaves. S myslenkou, ze to drive ci
pozdeji uschne, se zbezne utre, mokry rucnik pak prehodi pres tycku zavesu. Jeste nez vyjde z koupelny, kde necha svitit svetlo, pohledne na sebe do zrcadla, zatne svaly a zkontroluje velikost penisu. Potka-li svoji pritelkyni cestou do loznice, odhrne si rucnik a pochlubi se, jak je "vonavy". Za necele dve minuty je obleceny a pripraven na vsechno. I na to, aby se zase svlekl a mohl se milovat ve sprse.

JAK SE SPRCHUJE ZENA

2007-09-02T01:51:00.000-07:00

Svlekne se a svrsky hodi do kose na pradlo, predtim je roztridi podle barev. Do sprchy jde oblecena v dlouhem zupanu. Pokud se cestou potka s "muzem svych snu", zcervena a do koupelny dobehne. Zkontroluje si postavu v zrcadle a v duchu si postezuje, jak zase pribrala. Vleze do sprchy a nejprve si oblicej otre zinkou. Jednu specialni houbu neboli lufu ma na telo, dalsi na nohy. Na paty pouzije pemzu. Hlavu si umyje nejnovejsim rostlinnym samponem z televizni reklamy, ktery zarucene obsahuje osmdesat
tri vitaminu. Na vlasy si zena pak nanese regeneracni kondicioner a necha ho alespon patnact minut pusobit. Behem te doby si dobrych deset minut myje oblicej broskvovym peelingem. Kondicioner si z vlasu smyva nejmene deset minut. Chce mit jistotu, ze je vsechen pryc. Oholi si podpazi a cele nohy, okoli bikin se rozhodne po chvili usilovneho premysleni nechat odstranit voskem. Hystericky zarve, kdyz nekdo splachne o patro vys zachod, a ve sprse se snizi tlak. Jeste jednou se osprchuje a nasledne peclive setre orosene steny sprchy zinkou. Nakonec sprchu vystrika savem proti plisni. Utre se rucnikem a zkontroluje si kuzi po celem tele. Dalsich dvacet minut ji trva, nez si ostriha nehty. Do loznice se vraci v zupanu a s rucnikem omotanym kolem hlavy. Potka-li cestou pritele, zcervena studem a zrychli. Nasledujici pul hodiny se bude oblekat.

Největším problémem hry

2007-08-29T23:33:00.000-07:00

za vetřelce jsou automatické dělové věže - sentry guny - kterými jsou mnohé úrovně doslova prošpikovány. V jejich palbě sice přežije predator, ovšem pro vetřelce je pouhý pohled do hlavně kulometu smrtelný. Bohužel, pozice sentry gunů se nedá předem nijak odhadnout, a tak musíte postupovat metodou pokus-omyl-smrt-restart. Nesmíte se ovšem spokojit s přelstěním sentry gunů - musíte je obejít a poté bezpodmínečně zničit. Co kdybyste při útěku před nepřáteli nechtěně proběhli kolem smrtícího palebného postavení? Podobně postupujte při boji s mariňáky, kteří disponují smartguny. Lépe je obejít a překvapit než stát proti hlavni tohoto smrtícího nástroje zkázy. A dobrá rada na závěr - využijte své rychlosti a buďte neustále v pohybu, jako správný vetřelec.

Alien

2007-08-27T23:49:00.000-07:00

Hra za vetřelce je stejně divná, jako obtížná. Tedy zvlášť pro humanoidy, kteří mají svérázný pohled na trojrozměrný svět. Mouchy, které hrají AvP, jsou v pohodě. My si ale budeme muset zvykat na širokoúhlé zobrazení a podivnou černobílou paletu v "hunt módu", který vetřelec používá po většinu času. Důležitým prvkem u vetřelce je definování klávesnice. Určitě neuděláte chybu, když si na rozdíl od ostatních FPS her nadefinujete na pravé tlačítko crouch/climb. Protože většinu času strávíte přilepeni na zdech nebo na stropech, nebudete chtít mačkat nějaké krkolomné tlačítko pokaždé, když si budete chtít trochu zašplhat. Největší slabinou vetřelce je samozřejmě absence zbraní pro boj z dálky. Svoje oběti musíte proto pokud možno překvapit tak, aby neměly čas na obranu. Skákání ze stropu funguje báječně. Dejte pozor, abyste civilisty nezabíjeli rutinně drápy anebo ocasem - vykousnutí mozku doplňuje zdraví, a tak si můžete bezbranné civilisty "odložit" v panické hrůze někde stranou na pozdější použití.

V boji za mariňáka

2007-08-26T01:14:00.000-07:00

je důležité osvojit si několik základních pravidel. Za každou cenu bojujte z dálky. Jakékoli blízké setkání s ostrými drápy, zuby a ocasem vetřelců je smrtelné, stejně jako kyselina ze zabitých. Vyhněte se bojům v malých místnostech, protože vás vetřelci snadno zabijí i po smrti - právě svojí kyselinou. Pokud bojujete s predatorem, je taktika snadná - buďto raketa do tlamy, anebo nekonečné strafování a střílení se vším, co máte. Predator vydrží několik plných zásobníků pulsní pušky, a tak se mu buďto vyhněte, anebo si šetřete TUNY munice. Mariňák se nemůže spolehnout na svoje smysly, a tak má k dispozici celkem neefektivní detektor pohybu, světlice a skvělé zařízení pro zvyšování intenzity světelných zdrojů. Klávesu na přepínání z normálního do nočního vidění si nastavte co možná nejpohodlněji, protože ji budete využívat velmi často. Pamatujte, že pohled do světla anebo do výbuchu vás může nepříjemně oslepit. A když se ze záblesku bílého světla vynoří vetřelec, můžete být opravdu nemile překvapeni. A to nejdůležitější pravidlo, které platí pro predatora i mariňáka - buďto se dobře zaposlouchejte do zvuků na každém rohu, abyste odhalili pohyb face-huggera, nebo si oblékněte dvojité trenýrky - když se vám přes celý monitor objeví odporný pavouk, budete možná chtít i trojité.

plamenomet

2007-08-22T23:13:00.000-07:00

Při používání plamenometu dejte dobrý pozor, aby nedošlo k autokremaci - nesmíte běhat dopředu, pouze dozadu anebo do stran. Minigun je strašně silná a velmi vzácná věcička, pro kterou ovšem v praxi takřka není uplatnění - abyste mohli dobře mířit, musíte stát na místě, a tak jste velice zranitelní všemi útoky. Zkuste si třeba v boji v predatorem zastavit na půl sekundy. Minigun použijete jedině v dlouhých a přehledných chodbách, kde jsou nepřátelé dost daleko a dobře viditelní. SADAR raketomet je ještě vzácnější než minigun a ještě o trochu nepraktičtější. Používejte s rozvahou - nejlépe proti predatorům, které SADAR odstraní jediným zásahem, a také proti dostatečně vzdáleným shlukům vetřelců. Můžete také zkusit střílet rakety do větracích šachet, ze kterých se po úspěšném zásahu vysypou kyselinou potříštěné kusy vetřelčího masa. Raketa je totiž vysoce výbušná a její dosah je obrovský - dávejte pozor, abyste se nenechali chytit do jejího výbuchu.

Smartgun

2007-08-21T23:48:00.000-07:00

je pravděpodobně nejlepší zbraň v celé hře - proto je jeho munice relativně omezená a proto na něj nenarazíte tak často, jak byste si přáli. To jsou dobré důvody k tomu, abyste šetřili. Smartgun nemá smysl používat proti jednotlivým vetřelcům a nevyplatí se ani v boji s face-huggery. Smartgun má totiž problémy se zaměřováním malých objektů a na tak malé mršky je to plýtvání municí. Ideální je schovat si tuhle zbraň pro tuhé finální souboje - takové, jakými je třeba chodba skoro na konci páté úrovně, před vstupem do hangáru s predatorem. Plamenomet je zbraň tak trochu podivná. Proti face-huggerům je ok, ale i tak musíte vědět, kde se nacházejí, jinak budete škvařit podlahu. Vetřelce stačí plamenem líznout a počkat, až v klidu dohoří. Dávejte si ale dobrý pozor, protože i zapálený vetřelec (ne pro věc zapálený, ale napalmem zapálený) může být nebezpečný.

zbraně

2007-08-21T00:19:00.000-07:00

Naučte se používat jednotlivé zbraně. Teď se v krátkosti podíváme na jejich nejlepší využití. Základní plasmová puška je sice relativně nejslabší, ovšem s ohledem na její rozšířenost také nejpoužívanější zbraní ve hře. V prvních úrovních se snažte maximálně konzervovat munici a střílejte krátkými dávkami. Jeden výstřel do hlavy je silnější než salva do těla vetřelců. Dávejte bedlivý pozor na stav munice v zásobníku - určitě nechcete přebíjet uprostřed boje. Preventivní mrknutí na digitální ukazatel munice vás může nejednou zachránit od smutné smrti. Granátomet je vděčná a velmi silná součást pulsní pušky - proto s náboji do granátometu šetřete. Je ideální pro střelbu do shluku vetřelců ve stísněných prostorách - nádherné místo pro použití granátometu je třeba v levelu Tyrrargo, když ve sprchách prostřelíte větrací šachtu a vlezete do ní, narazíte minimálně na dva, které granát spolehlivě rozprskne.

Colonial Marine

2007-08-19T12:59:00.000-07:00

Hra za mariňáka je dost možná nejobtížnější ze všech. Arzenál jeho zbraní sice nahání hrůzu, ovšem je to vyváženou neuvěřitelně slabou tělesnou schránkou. Nespoléhejte se na brnění, které vydrží přesně půlku jednoho vetřelčího zubu a přesně pikosekundu v zaměřovači predatora. Snažte se co nejvíce šetřit si místa, na kterých jsou lékárny a zdraví, abyste se sem mohli v budoucnu vracet. Některé úrovně, zvlášť pokud je dobře neznáte, vám mohou zabrat klidně i dvacet minut a je nepříjemné, když na finální souboj nebudete mít žádné zdraví. S cennými předměty ale zacházejte opatrně - nešikovně umístěný granát může vaše ambice na sebrání předmětu značně pošramotit. Snažte se ukořistit co nejvíce zbraní a co nejvíce munice. Pokud plánujete delší prozkoumávání levelů, které se neustále plní dalšími a dalšími vetřelci, mohli byste skončit právě na nedostatek munice, což je velice smutné.

Ušetřenou energii

2007-08-19T00:16:00.000-07:00

používejte výhradně na hojení, kterého nemůžete mít nikdy dost. Pokud vaše zásoba energie poklesne, ať už hojením, cloakováním anebo střelbou, najděte si klidný koutek někde v závětří (uznávám, že takové místo tady není nikde, a tak se spokojte alespoň s takovým místem, ze kterého je jenom jeden východ) a počkejte, až se zásoba doplní tak, abyste zvládli alespoň jedno hojení. Pak se můžete vesele vydat na lov, jehož nejsilnější součástí je oblíbená debanánizace vetřelců - nechte vetřelce přijít těsně k sobě a potom je specialem od Wristblade zbavte toho nejcennějšího, co tyto potvory mají: hlavy. Na obyčejné vetřelce neplýtvejte střelami, pouze v nejkritičtějších chvílích přepněte na Speargun anebo Shoulder Cannon, abyste si zachránili kůži, případně krk. Když uslyšíte charakteristický zvuk face-huggera, přepněte na disk a dobře miřte. Nezapomeňte také, že každý druh nepřátel můžete Shoulder Cannonem zaměřovat v různých spektrech - lidi v modrém a vetřelce v červeném. Při boji s každou z ras protivníků přepněte na odpovídající spektrum - nejenom proto, abyste mohli zaměřovat Shoulder Cannon, ale také proto, abyste nepřátele včas zpozorovali. Disk je nejlépe zaměřovat v zeleném módu, kde ho pak i nejlépe najdete v případě, že se vám zatoulá neznámo kam. S predatorem si nemusíte dělat starosti s falling damage a i když kyselina poškozuje, přece jen nějaké to drobné potřísnění vydržíte. Nenechte se ale uchlácholit svojí nezměrnou silou a odolností - pokud vás vetřelci dostanou do rohu a bude jich k tomu ještě víc, velmi brzy se se svojí silou budete moci rozloučit. Buďte ostražití a bděte.

Predator

2007-08-16T15:31:00.000-07:00

Ve hře za predatora získáte zpočátku trochu zavádějící pocit nepřemožitelnosti, neporazitelnosti a nesmrtelnosti. V prvních úrovních je to pocit oprávněný - mariňáci budou spíše vyděšeně výskat, než aby se vám postavili na efektivní odpor a pokud tak učiní, jejich zbraně budou trochu neefektivní. První dva levely jsou v podstatě výukové a vy se můžete naučit využívat neviditelnosti a vyzkoušet si, jak fungují jednotlivé zbraně - na blízko i na dálku. V boji proti mariňákům si můžete vyzkoušet cloakování, které má určitý význam, pokud se nepohybujete příliš rychle a nepoužíváte Speargun, který vaši polohu spolehlivě odhalí. Tak jako tak, základní pravidlo u predatora je šetřit energií. Devadesát procent soubojů vyřeší Wristblade, který při použití ve speciálním (alternativním) módu jednak šetří energii, jednak dokáže zlikvidovat všechny základní nepřátele jednou ranou. Výjimku tvoří Predalien, Praetoriani a samozřejmě královna, na které si musíte přinést těžší kalibr, a samozřejmě face-huggeři, u kterých se nedoporučuje škádlení zblízka.

To ovšem v AvP nelze

2007-08-13T23:52:00.000-07:00

- naštěstí, protože hra by tak ztratila svoje kouzlo a atmosféru. Namísto toho lze použít jiné pravidlo - nikde se nezdržujte déle, než musíte, to znamená vůbec. Ve všech variantách hry platí, že počet nepřátel je prakticky neomezený. Vetřelci do úrovně neustále proudí z větracích šachet a mariňáci se zčistajasna objevují na místech, která jste už prozkoumali. I když jako predator máte prakticky neomezenou munici a jako vetřelec žádnou, přece jen jsou neustálé boje unavující a může se vám stát, že vás nakonec někdo udolá. V případě mariňáka je to jasné - vteřinu po tom, co vám dojde munice, skončí i váš život, bez ohledu na to, jak jste drsní a zkušení. Vetřelce prostě neukecáte ani neupižláte nožem. Nehledě k tomu, že ani nůž nemáte. Pokud jde o obtížnost, kterou si na počátku navolíte, vězte, že na "training" to bude procházka růžovou (případně slizovou, jestli jste vetřelec) zahradou a vy si tak můžete všechny úrovně bez obav projít a udělat si o nich základní představu. "Realistic" už je ovšem plně obtížná volba, ve které vám nepřátelé budou způsobovat mnohem větší zranění a bude jich mnohem, mnohem více. "Director's Cut" je takřka nehratelnou záležitostí a pokud už všechny úrovně nedokážete projít poslepu na předcházející stupně obtížnosti, o této volbě ani neuvažujte. Jestli si ale chcete užít všech pět bonusových levelů, budete muset chtě nechtě všechny úrovně hry na tuhle obtížnost projít. Znalost rozmístění předmětů v jedné obtížnosti ještě zdaleka neznamená, že na vyšší (nebo nižší) obtížnosti budou na stejných místech. Spíše se budete muset naučit zapamatovat si jejich rozmístění úroveň od úrovně a i tak - třeba zařízení na opravu brány ve druhé mariňácké úrovni je pokaždé na jiném místě v nemocničním bloku. Tak pozor!

Několik vět

2007-08-12T23:14:00.000-07:00

Do začátku by se asi hodilo několik univerzálních rad. Bohužel, odlišnosti hry za vetřelce, mariňáka a predatora jsou tak propastné, že nelze podat žádnou radu, která by pokrývala všechny herní styly. Snad jen - až budete hrát, začněte nejprve s predatorem, který je ze všech postav zdaleka nejsilnější, jak co do zranění, která dokáže vydržet, tak co do síly zbraní. Za predatora, stejně jako později za mariňáka budete bojovat primárně proti vetřelcům, a tak se hodí trochu si je prohlédnout zblízka, což v případě mariňáka nelze a v případě vetřelce je to nemožné, protože i při pohledu do zrcadla nepoznáte taktiku boje svého druhu. Oblíbenou radou ve všech hrách je také staré dobré: ukládejte pozice často.

Aliens vs Predator

2007-08-12T03:59:00.001-07:00

Aliens vs Predator je bezesporu jedna z nejobtížnějších FPS poslední doby, ne-li všech dob. I když univerzální rada "jdi a zabij všechno" spolehlivě pokryje většinu základních situací ve hře, rozhodli jsme se vás obšťastnit něčím víc - taktickým průvodcem po všech třech variantách hry, ke kterým se dříve nebo později dostanete, budete-li si AvP chtít pořádně užít. Jestli máte odvahu, pusťte se do čtení a potom do hry, která tak jako tak vyzkouší vaše schopnosti na maximum.

Iron Storm

2007-08-10T13:02:00.000-07:00

V průběhu hry vyvolejte menu klávesou Escape a pište tyto cheaty:
LATOUNGA - doplní zdraví
BLINDAX - doplní m
Během hry zmáčkněte pauzu (čili ESC) a jen pište

Latounga - doplní zdraví
Blindax - doplní munici
Supplies - pomocníci

Pracuj pro tým!

2007-08-10T00:21:00.000-07:00

Lhostejno zda jsi velitel či poslední přicmrndávač s karabinou, náleží ti jistá oblast činností, se kterou tým stojí a padá.

Člen družstva:výzbroj, která ti byla přidělena, pochopitelně předurčuje tvou úlohu. Nicméně, obecně je vhodné zastávat místa, na kterých je AI slabší. Předně jde o krytí během přiblížení jednotky k nepříteli - na střední vzdálenost vojáci běží přímo vpřed a jsou tudíž dobrým cílem pro protivníkovy střelce. Je na tobě, abys je z pozice ležmo okamžitě eliminoval, jakmile spatříš záblesky výstřelů z jejich hlavní. Dále boj proti tankům a APC, obsazování kulometných postů, využívání průchozích domů k přepadu nepřátelských pozic...

Velitel:prvním úkonem velitele při kontaktu s nepřítelem by měl být příkaz "Režim: nebezpečí". Šetři svoje muže - nenech je slepě běhat, ale využij jejich silných stránek, dokáží totiž rychleji zpozorovat nepřítele a okamžitě zahájit/opětovat palbu. Pokud mají tvoji muži někoho ?v parádě?, nepřemisťuj se a nestřílej, lež a zorientuj se, nech je udělat špinavou práci - často při ní umírají a tím snižují ohrožení tvého vlastního těla. V případě výskytu obrněné techniky na bojišti přikaž zastavit a opět se s ní vypořádej osobně, pokud to bude možné - předejdeš tak zbytečným ztrátám na svém lidském materiálu.

A zásada poslední: nehraj si na hrdinu a kašli na řev plukovníka Blakea! Vrátit se z bitvy s plnými zásobníky je stále lepší, než jako hrdina pod plachtou.

O protivníkovi

2007-08-08T13:34:00.000-07:00

je známo, že je v urbanizovaném prostředí velmi nebezpečný. K tomu, aby zajistil rytce pro tvůj náhrobek, nepotřebuje početní převahu. Doslova ti pošle do rány půl jednotky jen kvůli tomu, aby tě mohl napadnout z boku či ze zezadu. Pak s oblibou používá nejhroznější zbraň, která není slyšet a téměř jí nelze čelit - ruční granáty. Nenech si tedy vnutit boj ve vsi, pokud není tvoje družstvo schopno většinu protivníků zlikvidovat samo - ti zbylí pak budou tvou snadnou kořistí, ale musíš je vidět. Pokud jsi nucen dobíjet vesnici, snaž se jí co nejvíce obcházet po obvodu a čistit použitím výbušnin a raket. Bráníš-li sídlo, snaž se útočníka přepadnout ještě před prvními domy, způsobit mu ztráty a narušit jeho postup.

Pokud postupuješ

2007-08-05T23:25:00.000-07:00

vpřed spolu s mechanizovanými jednotkami, nepohybuj se těsně vedle nich - mohla by přiletět raketa a exploze může člověku značně ublížit. Na druhou stranu využívej krytí vozidel a taktické výhody, kterými jsou střelci ve věžích - kdokoliv se na tebe či jiného člena družstva pokusí vystřelit, dostane se okamžitě do pozornosti střelců a bude neprodleně zlikvidován soustředěnou kulometnou palbou.

4) Smrt číhá mezi domy!
Pokud se kterákoliv vojenská síla na světě obává nějakého terénu pro boj, je to zástavba. Na dobývání měst si vylámaly zuby leckteré elitní jednotky. Problém je nepřehlednost a neschopnost kontroly prostoru kolem, z čehož plyne extrémní ohrožení ze všech stran.

Statické ležení

2007-08-04T12:12:00.000-07:00

je vhodné jen v případě, že nestřílíš. Potom se ale nesmíš ani pohnout, zejména při setkání s tanky. Základním pravidlem ale je: vystřel pár ran, zabij a přemísti se na místo, které sis předem vybral! Nedovol nepřátelům, aby se na původní pozici zastříleli, anebo směrem k tobě vrhli pár granátů. Navíc, pohyblivý cíl je pouze obtížně zasáhnutelný - nikdy tedy neběhej zády či čelem k nepříteli, vždy mu ukazuj boky. Běhej rychle a po přesunu ihned zalehni do bojové pozice. Optimální je krytí za překážkou, ale vhodné jsou i terénní nerovnosti a keře.

Protože

2007-08-02T13:07:00.000-07:00

nikdy nelze vyloučit setkání s obrněnou technikou nepřítele, nenechávej ležet LAW či RPG-7, kdykoliv ho najdeš na něčích proděravělých zádech. Ačkoliv v družstvu klasicky bývají dva raketníci, jejich kvality ohledně boje s opancéřovanými silami jsou rozporné a je proto nejlepší a nejvlastnenečtější, vypořádat se s jednotlivými tanky a transportéry osobně.

Optimální kombinace do pole: samopal s full-auto-feature (tedy HK, AK libovolného typu anebo XM), 4 zásobníky pro něj, raketomet se dvěma střelami, dva ruční granáty.

3) Pohyb znamená život!
Pohled na pobíhající nepřátele v dostřelu často svádí k tomu, stát či ležet a pálit do nich ránu za ranou, nevidět a neslyšet. Přesně takový zelenáč je ale to, co se do tábora vrací vždy pouze pod igelitem.

Šetření municí:

2007-08-01T22:18:00.000-07:00

Obvykle bývá střelivo snadno dostupné, třeba ve formě zásobníků a zbraní u padlých obou stran. Je-li nepřítel daleko, šetřit municí není tolik třeba - než se přiblíží, je dost času utéct anebo se přezbrojit. Před výměnou poloprázdného zásobníku uvažuj, zda se tento krok vyplatí - dělá to nepořádek v evidenci střeliva a není nic horšího, než v zápalu boje vložit do zbraně poslední "plný" zásobník a najít v něm pět nábojů... spíš zbylé vystřílej, třeba i do země - uvolní se tak celý slot.

Arzenál: Nosnost vojáka je omezená nejen ohledně munice, ale i nesených zbraní. Pokud to bude možné, vyzbrojuj se zbraní, která ti nejlépe vyhovuje a je univerzální - tedy samopal. Kulomet nelze (po aplikaci patche 1.10) doporučit, protože ze stoje nelze střílet vůbec a vleže pouze přes mířidla. Odstřelovačky jsou vhodné pouze pro speciální mise - pro kontaktní formy boje (zejména mezi stromy a v zástavbě) je opakovací puška s pomalým nabíjením nevhodná.